Osm měsíců před parlamentními volbami zrušil Ústavní soud některé části volebního zákona a politici tak rychle musejí přijít s jeho novelou. Hledání kompromisů však bude složité. „Jednak totiž poslanci budou čelit značnému časovému tlaku, jednak bude diskuse o volebním zákonu vlastně součástí volební kampaně a nalezení řešení proto bude velmi obtížné,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ pedagog a ústavní právník Jan Kudrna. Politici nicméně podle něj s nějakým návrhem legislativní novely přijít zkrátka musí. Alternativou by byla jen neřešitelná ústavní krize.
Jak rozhodnutí Ústavního soudu vnímáte?
Ústavní soud nás postavil do velmi složité situace, zejména tím, že o věci rozhodoval tři roky a verdikt zazněl v podstatě pět měsíců před volbami. Svým rozhodnutím Ústavní soud z volebního zákona vypustil části, bez kterých se podzimní volby vůbec nemohou konat, proto je nyní nezbytné, aby sněmovna a Senát během poměrně krátké doby našly shodu o nové podobě volebního zákona. Tuto shodu však budou hledat v době, kdy už se povede volební kampaň, tudíž diskuse o volebním zákonu vlastně bude součástí této kampaně. To, společně se zmíněným časovým tlakem, rozhodně nepovede k usnadnění nalezení řešení.
Lze během takto krátkého období pěti měsíců dojít ke kvalitní novele zákona? Volební zákony bývají velmi pečlivě nastavované, jednotlivé části, jako je volební metoda či velikost volebních obvodů, spolu úzce souvisejí.
Předem je nutné zmínit, že pokud by volební zákon nebyl doplněný, volby se nebudou moci konat. Což je však záležitost naprosto nepředstavitelná, bez voleb by nemohla vzniknout nová sněmovna, vláda, a vlastně by nebyl nikdo, kdo by situaci mohl napravit. Tudíž hrozí nám ústavní krize.
Nějaký volební zákon tedy připravený být musí. Máte pravdu v tom, že volební zákon je záležitost relativně komplexní, složitá a záleží na každém detailu. A také je to záležitost mocenská – diskuse o volebním zákonu je zároveň i diskusí o taktizování, co je pro kterou politickou stranu v danou chvíli a s daným výhledem výhodné. To celý proces dále komplikuje. Řešení samozřejmě nalezitelné je a nalezeno být musí, alternativou by byla jen neřešitelná ústavní krize. Ono hledání však bude složité, protože zájmy politických stran jsou rozdílné. Máme strany, kterým současný systém vyhovuje, protože jsou relativně silné, a pak máme množství malých stran, které jsou relativně slabé a jejichž zájmem zase bude, aby nový volební zákon svědčil právě jim.
Kdo bude mít hlavní slovo v diskusi o novele volebního zákona? Budou to strany vládní koalice?
Nebudou. Myslím si, že situace je v tomto ohledu z pohledu politických stran velmi vyrovnaná. Na novém volebním zákonu se musí shodnout obě komory parlamentu a strany, které jsou ve sněmovně nyní relativně slabé, mají naopak silné zastoupení v Senátu. A vice versa. Nelze tak nyní říct, kdo by v tuto chvíli mohl převážit, dohodnout se musí všichni.
Jak vnímáte načasování – tedy že Ústavní soud se stížností zabýval tři roky, ovšem rozhodl osm měsíců před parlamentními volbami?
Je to velmi nešťastné, ale myslím si, že je to úkol především pro novináře, aby se ptali předsedy Ústavního soudu a soudce zpravodaje, proč tato záležitost nebyla rozhodnutá přinejmenším před rokem. Ve skutečnosti totiž do voleb máme jen pět měsíců – poslední tři měsíce před volbami nastává jakýsi úkonový automat, kdy jeden krok následuje za druhým a zákon už se nedá měnit, protože by se ty volby zkrátka nedokázaly provést. Tomu, proč celá ta záležitost ležela na Ústavním soudu tak dlouho a nebyla řešena, zkrátka nerozumím. Podle mého názoru Ústavní soud a jeho vedení mají rozlišovat záležitosti prioritnější a méně prioritní. A pokud se jedná o volby, jde o záležitost prvořadého významu.
Z vašeho osobního pohledu: odporoval volební zákon Ústavě?
Pokud mluvíme o D´Hondtově metodě, ta je v tom nevinně. Celý problém leží někde jinde, ve věci, kterou Ústavní soud odmítl řešit, a to jsou nestejně velké volební kraje. Tedy jestliže máme Karlovarský kraj, kde se rozděluje pět mandátů, tak v tomto kraji s jakoukoliv volební metodou proporčnost rozdělování mandátů zkrátka nezajistíte. To je stejné, jako si člověk jednou rukou nezaváže tkaničky na botách. Můžete to samozřejmě zajistit nějakou manipulací s mandáty napříč republikou, ale v tu chvíli se opět dostanete do střetu se zásadou rovnosti hlasů a kandidatury a navíc se zásadou přímosti hlasování. Tudíž ta situace je velmi složitá.
Pokud se jedná o kumulovanou uzavírací klauzuli, o ní už před dvaceti lety Ústavní soud prohlásil, že je ústavně přijatelná a že je i věcně zdůvodnitelná. A to tím, aby nenastávala situace, kdy politické strany do voleb spolu půjdou pouze proto, aby zvýšily svůj předvolební potenciál, avšak po volbách se rozejdou. To mimochodem obě plánované koalice opozičních stran deklarovaly – tedy že půjdou do voleb spolu, ale poté si každá ze stran založí vlastní poslanecký klub a budou jednat sice ve shodě, přesto relativně samostatně. Kumulovaná uzavírací klauzule tedy podle mého názoru měla zůstat zachována.
