Cizincům podstrkoval milenky, tajně je točil a vydíral. Znalosti pak uplatnil u filmu

Aneta Černá

Kamil Pixa se mohl lehce stát hrdinou. Už jako mladík se zapojil do protinacistického odboje a přežil peklo koncentráku. Po válce pak začal stíhat nacistické zločince a chtěl tak alespoň pomstít svoji matku, kterou v roce 1944 zastřelili. Pixa ale zřejmě záhy pochopil, jaké výhody mu poplynou z toho, když bude po válce sloužit novému režimu. Tento vysoký důstojník Státní bezpečnosti (StB) především řídil sledování západních diplomatů, kterým dohazoval nastrčené milenky. V choulostivých situacích je pak tajně filmoval a pomocí materiálů je chtěl kompromitovat i nutit ke spolupráci. 

„Myslím, že svých činů nikdy nelitoval, alespoň o tom nemluvil. Otázka lítosti a morálky Pixu a jemu podobné příslušníky StB vůbec nenapadala. Přicházeli do služby s tím, že mají svěřené úkoly dle politického zadání a souhlas strany, a tím to pro ně bylo obhajitelné a více se tím nezabývali. Brali to tak, že plní svůj úkol,“ popisuje Pixovy pohnutky historik Vojenského historického ústavu (VHÚ) Prokop Tomek. Pixa se přesto od ostatních „estébáků“ poměrně lišil svým dalším osudem. Začal pracovat u filmu a řada umělců, kteří za normalizace nesměli točit, mu mohla být vděčná...

Psychicky týral Havla i Vaculíka. Z neúspěšného estébáka se stal malíř obrazů

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital