První část nového seriálu INFO.CZ s názvem „Roaring Twenties – Doba, která řvala“, byla věnována „zlatým dvacátým létům“ minulého století jako celku. Dnes se společně s autorem seriálu Martinem Kovářem podíváme na první dílčí téma, a sice na to, kdo vládl v tomto pozoruhodném desetiletí v Bílém domě, co patřilo k prioritám tehdejších amerických prezidentů a zda a jak se jim je dařilo naplňovat, jakým problémům museli čelit a jak o nich smýšleli jejich voliči. Zkrátka na americkou politickou scénu dvacátých let dvacátého století.

Ve dnech, kdy v Evropě končila Velká válka, na podzim 1918, byli ve Spojených státech u moci již šestým rokem demokraté, konkrétně „pragmatický idealista“ Woodrow Wilson (1856–1924; v úřadu v letech 1913–1921), který – donucen mezinárodněpolitickými okolnostmi – přivedl na jaře 1917 svou zemi do války, třebaže jeho kampani za znovuzvolení v roce 1916 dominovalo heslo „Mír a prosperita“ (Peace and Prosperity). USA tak díky němu zásadním způsobem přispěly k vítězství dohodových mocností – Velké Británie, Francie a Ruska – nad Německem, Rakousko-Uherskem a jejich spojenci. Voliči ale zapojení do bojů v Evropě příliš neoceňovali, a to tím spíš, že válka kromě téměř sto dvaceti tisíc mrtvých a více než dvou set tisíc zraněných vojáků přinesla, poté co skončila, také vleklou hospodářskou krizi, plynoucí ze složitého přechodu válečné ekonomiky na mírovou, dva roky španělské chřipky a celkovou bezútěšnost, která zasáhla všechny vrstvy společnosti.

Právě proto byl v listopadu 1920 novým prezidentem země překvapivě zvolen nepříliš známý kandidát opozičních republikánů ze státu Ohio Warren Gamaliel Harding (1865–1923; v úřadu v letech 1921–1923). Přitažlivé volební heslo a slib, že zajistí „návrat k normálním poměrům“ (Return to Normalcy), bohatě stačily k tomu, aby jeho protivníci, demokraté James Middleton Cox (jako potenciální prezident) a Franklin Delano Roosevelt (jako potenciální viceprezident), spojovaní s Wilsonovou vládou, neměli šanci na úspěch. Harding byl ale pouze prvním ze tří republikánských prezidentů nové dekády. Dalšími dvěma byli John Calvin Coolidge (1872–1933; v úřadu v letech 1923–1929), který po Hardingově předčasném úmrtí porazil ve volbách v roce 1924 wallstreetského právníka, demokrata Johna Williama Davise, a Herbert Clark Hoover (1874–1964; v úřadu v letech 1929–1933), jenž na podzim 1928 drtivě zvítězil nad dalším demokratem Alfredem „Alem“ Emanuelem Smithem a za jehož vlády propukla Velká hospodářská krize (Great Depression), čímž éra Roaring Twenties neslavně skončila.

Jakkoli se jednalo o rozdílné osobnosti, jedno měli všichni tři republikánští prezidenti společné. V domácí politice zastávali tradiční konzervativní postoje, čemuž odpovídal mimo jiné i jejich nemilosrdný boj proti politické levici (tedy proti tzv. „rudému strašákovi“ či „postrachu“; Red Scare) včetně odborového hnutí a proti přistěhovalectví do země. V hospodářské politice se vytrvale snažili o oslabování role státu, který významně (z jejich úhlu pohledu nežádoucím způsobem) posílil za první světové války (včetně dramatického a dále neudržitelného nárůstu státních výdajů), o snižování daní a nezaměstnanosti a – ruku v ruce s tím – o oslabování možností státních zásahů do chodu společnosti obecně. Řečeno jinými slovy, jednalo se o rozhodné, téměř fanatické stoupence kapitalismu a tržní ekonomiky respektive svobodného trhu, kteří pevně věřili v tvrdou práci, jež se nakonec vždycky vyplatí, v inspirativního, neumdlévajícího ducha a tvůrčí sílu amerických podnikatelů a v „americký sen“, který „nikdy neskončí“. Jejich „hrdiny“ byli lidé jako Henry Ford I. (1863–1947), jeden z pionýrů amerického a světového automobilového průmyslu a tvůrce bez nadsázky geniálních „fordek“ - „zázraků na kolech“ - typu T a A, či architekti fascinujících mrakodrapů, které rostly „až do nebe“ v New Yorku a v dalších amerických velkoměstech. Právě výše zmíněná opatření, jimiž Harding, Coolidge a Hoover směrovali hospodářskou politiku, rozhodujícím způsobem napomohla ekonomickému boomu dvacátých let, k bezprecedentní prosperitě většiny země a ke všemu, co s tím bylo spojené.

Doba, která řvala: Jak se žilo před sto lety aneb „Zlatá dvacátá léta“

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital