Profesionální sport jede dál navzdory lockdownu, ministerstvu zdravotnictví jako podmínka stačí pravidelné antigenní testování. Čeští sportovní amatéři a mládež ale takovou možnost nemají, ve své podstatě jsou již rok necháni napospas osudu. Především u malých dětí se ale tento postup může společnosti brzy vrátit, a to s mnoha negativními účinky.
12. března 2020. Den, kdy vláda ČR vyhlásila nouzový stav, v rámci kterého byl – kromě jiného – zakázán i organizovaný sport.
12. března 2021. Republika je stále v nouzovém stavu, stejně jako mládežnický sport, který už v podstatě rok trpí zákazem tréninků, zápasů i soutěží. V rámci současných opatření mohou děti sportovat dokonce jen na území své obce, a to pouze s členem společné domácnosti.
„Stojíme před největším problémem dětského a mládežnického sportu v naší novodobé historii. Pandemie a zákaz organizovaného sportování může zničit či negativně ovlivnit celou generaci dětí, která si najde zalíbení v lenosti, v komfortní zóně u mobilů a počítačů,“ tvrdí Miroslav Jansta, šéf České unie sportu (ČUS).
„Úplně odpadly nábory. Kluci ve věku pět až sedm let, kteří by měli začínat s hokejem, nezačnou,“ varuje Marek Melenovský, bývalý hokejista a nyní trenér jihlavských dorostenců.
„Máme víc dětí s úzkostnými stavy, máme víc dětí, které vůbec nic nebaví. Ztratily elán do aktivit a nových věcí,“ uvádí Pavla Kubíčková, terapeutka a ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 10.
„Je mi jich líto. Nevidíte žádné úsměvy, žádné emoce. Děti nechodí do školy, nemůžou sportovat, nemůžou vlastně vůbec nic,“ přidává bezmocně trenér fotbalistů Liberce Pavel Hoftych.
Zlepšení situace? V nedohlednu.
Národní sportovní agentuře se sice povedlo pro sportující mládež a amatéry vyjednat výjimku u ministerstva zdravotnictví, musela by ji však posvětit vláda. A ta se na to v dohledné době nechystá.
1,8 milionu registrovaných amatérských sportovců (včetně dětí) tedy může, na rozdíl od profesionálů, i po roce čekání zapomenout na návrat na sportoviště.
