Kauza obřích restitucí na Slapech: Chybí originál klíčového dokumentu, pozemkový úřad ho nikdy neviděl

Na konci října se má na soudu Praha-západ odehrát mimořádně zajímavé líčení. V kauze, které jsme se věnovali na INFO.CZ už v minulém týdnu, jde o restituce lukrativních pozemků v hodnotě stovek milionů korun u Slapské přehrady. Restituenti se zaštiťují dokumentem o uplatnění restitučního nároku z roku 1993. Jeho originál ale nikdo nikdy neviděl. Státní pozemkový úřad navíc tvrdí, že tento dokument, od něhož se odvíjí značná část restitučních nároků, nikdy nepřevzal. Na pozemky dědičky nemají v žádném případě nárok, tvrdí pozemkový úřad.

Potomci statkářů Václava a Marie Adámkových se už léta snaží zrestituovat obrovské pozemky na vltavském polostrově Ždáň na Slapské přehradě. V části svých nároků už byli úspěšní, v roce 1992 podali restituční nárok řádně a včas a Státní pozemkový ústav jim se soudy vyhověl. Nyní se ale odehrává druhé kolo právní bitvy. Vnučky statkářů Jana Bártová a Pavla Imrichovičová nyní míří vůči lidem, kteří si na pozemcích na Slapech, nabytých v dobré vůli, zakoupili nemovitosti a nyní o ně mohou přijít. Případ od počátku provází řada pochybností, zda jde o skutečně legitimní nárok restituentů nebo naopak o pokus o podvod.

Ždáň na Slapské přehradě je jednou z nejžádanějších lokalit v České republice. Po roce 1990 si tu koupila kousek břehu s výhledy na přehradu a protější břehy řada lidí. Noví majitelé žili dlouhé roky v přesvědčení, že v dobré víře nakoupené pozemky od družstva, které zde mělo od šedesátých let rekreační zařízení, jsou definitivně jejich. Po roce 2000 byly ale pozemky i s nemovitostmi některým vlastníkům odebrány kvůli restitučním požadavkům dcery statkářů Adámkových Mileny Mítové (zemřela v roce 2004) a vnuček od sestry Mítové – Jany Bártová a Pavly Imrichovičové. V soudním sporu s potomky rodiny Adámkových prohrál „porevoluční“ a pozdější prodejce pozemků – Družstvo pro rekreační bydlení, přezývané DRB.

Obří podvod, nebo oprávněný restituční nárok? Na Slapech jde o pozemky za stamiliony

Restituční kauza přitom nese podobné rysy jako jiný známější případ – případ Bečvářova statku v Praze. Pražský městský soud v kauze restituce Bečvářova statku potrestal v červenci tři bývalé pracovníky pozemkového úřadu vězením a podmínkou. Kvůli nim podle soudu vznikla státu škoda 1,4 miliardy korun. Lukrativní pozemky v hlavním městě získala žena, která, jak se nakonec ukázalo, nebyla příbuznou velkostatkáře Julia Bečváře. Parcely se nakonec dostaly do rukou pražských podnikatelů v čele s Romanem Janouškem. 

Klíčovou roli hraje dokument, o jehož pravost se vede tvrdý spor, a také skutečnost, že se v restituční kauze angažuje bývalý komunistický prominent.

Úspěšná žádost

Pojďme se nyní věnovat nesporné části restitučních nároků dědiců po statkářích Adámkových. Třidvacátého prosince roku 1992 doputoval v souladu s tehdejšími zákony na Okresní úřad Praha–západ (pozemkový úřad) nárok na uplatnění restitucí. Podepsali jej Milena Mítová, Jana Bártová a Pavla Imrichovičová, zastupoval je tehdy advokát Roman Premus. Dokument byl úředníky řádně převzat a označen, což potvrzuje razítko podatelny úřadu otisknuté na žádosti adresované Lidovému družstvu pro rekreační činnost. V uvedeném podání žadatelky konstatují, že manželé Adámkovi byli, vždy každý jednou polovinou, vlastníky několika pozemků v katastru Přestavlk s tím, že část pozemků byla v roce 1959 vyvlastněna a zbylá část pak byla vykoupena kupní smlouvou ze dne 20. 3. 1962 kvůli stavbě Slapské přehrady. Adámkovi tehdy obdrželi jiné pozemky a stát jim vyplatil jeden milion korun. Výzva dědiček obsahovala výhradně uvedené pozemky v Přestavlkách nebo jejich části. Z textu uplatnění nároku není možné vyvodit, že by se vztahovala i na jiný majetek v původním vlastnictví manželů Adámkových. O ten se začaly dědičky hlásit až později.

Pozemkový úřad Okresní úřadu Praha–západ potvrdil přijetí podání dopisem ze dne 12. února 1993 a vyzval žadatelky k doplnění dokladů, aby podání mohlo být zaevidováno mezi restituční nároky. Dalším dopisem v březnu pak úřad žadatelkám sdělil, že podání eviduje ve své interní evidenci pod uvedeným číslem jednacím. Nárok na vydání parcel pak byl správním orgánem kompletně vyřízen vydáním několika rozhodnutí ve správním řízení ještě před účinností zákona o Státním pozemkovém úřadu. Až sem proběhlo restituční řízení zcela „lege artis“, ale v roce 2005 začaly dědičky nárokovat další pozemky na Ždáni. A tento proces provází zásadní pochybnosti.

Udělte amnestii, pane prezidente! Pomůžete celému Česku

Originál chybí. Existuje vůbec?

Dědičky začal zastupovat „neadvokát“ s policejním titulem JUDr. – bývalý příslušník socialistické policie – Veřejné bezpečnosti a kariérní komunista Ladislav Höschl. A najednou se objevila kopie dodnes nevysvětlené záhadné listiny, která měla být sepsána v půlce ledna roku 1993.

Státní pozemkový úřad popsal děj po nástupu Ladislava Höschla následovně: „V předchozím řízení zástupce restituentek vyvozoval další nároky – kromě nároku shora uvedeného – i z kopie listiny založené ve spisu. Tato listina však nebyla zaevidována u Okresního úřadu Praha–západ a Dr. Höschl ji poprvé doručil správnímu úřadu dopisem 9. února 2005 (cca rok po smrti dědičky Mileny Mítové, jejiž podpis je na listině také). Originál listiny ve spisu uložen není.“

V reakci na pozdějí další dílčí uplatnění restitučního nároku, po začátku účinnosti zákona o Státním pozemkovém úřadu, pak nově zřízený pozemkový úřad vyzval v červenci zástupce žadatelek Höschla předložení již zmíněné listiny z 15. března 1993 s razítkem podatelny Okresního úřadu Praha–západ. „Z níž bude zřejmé, že byla řádně doručena správnímu orgánu, a stejnou výzvou požadoval i rekapitulaci a konkretizaci restitučního nároku vyvozovaného z uvedené listiny. Požadované doklady však nikdy nebyly ve správním řízení doloženy, proto již v předchozím řízení správní orgán konstatoval, že listina není řádným uplatněním nároku, a nároky z ní vyvozované nepovažoval za zákonné. Z důvodu nedostatku jiných listinných důkazů, kdy zejména neznal místo uložení podací knihy Okresního úřadu Praha–západ po zrušení okresních úřadů v roce 2002, však Státní pozemkový úřad vydal v letech 2014 až 2016 několik rozhodnutí ve věcí i k dodatečně doplňovaným dílčím u nároku, jako kdyby byla uplatněna řádně,“ stojí v interním dokumentu pozemkového úřadu, na který INFO.CZ v rámci svého pátrání narazilo.

Následně v souvislosti s podáním restituentek doručeným Krajskému pozemkovému úřadu z 18. května 2017 úřad provedl šetření v jednotlivých archivech státních úřadů a zjistil, že podací kniha zaniklého Okresního úřadu Praha-západ je uložena ve spisovně Městského úřadu Černošice. V ní chtěl pozemkový úřad, zda byl restituční nárok řádně podán, zaevidován a převzat. Zjednodušeně rečeno, jestli nejde o padělek či přímo pokus o podvod.

Dobrá rada pro chvíle, kdy vám připadá, že už je fakt zle

Sedmého června ve spisovně na uvedeném pracovišti úředníci provedli šetření, lustraci podacích knih Okresního úřadu Praha–západ v období trvání lhůty, ve které bylo možné uplatnit u tohoto úřadu restituční nárok podle zákona o půdě. „Na základě doplněného šetření správní orgán vyvodil ve správním řízení závěry odlišné od předchozího správního řízení, kdy nárokované nemovitosti nevydával výhradně z důvodu neprokázání existence restitučního titulu,“ došli k fatálnímu zjištěšní pracovníci pozemkového úřadu.

Takzvaná oprávněná osoba mohla uplatnit restituční nárok dle dříve platných norem a vyzvat stát k vydání věci uplatnit ode dne účinnosti zákona až do 31. prosince 1992. Tato lhůta pak byla dodatečně prodloužena do 31. 1. 1993. Na základě uvedených zákonů proto musela být veškerá podání podle zákona o půdě adresována okresním úřadům, kde byla až do dne jejich zániku přijímána podatelnou okresního úřadu a zapisována pod podacím číslem – stejně jako podání určená jiným referátům – chronologicky do podacích knih s dalšími údaji. Těmi jsou datum podání, identifikace odesilatele, obsah podání, předchozí podací číslo ke stejnému obsahu, přílohy, signatura vyřizujícího, způsob a datum vyřízení a ukládací znak. „Při osobním podání byl žadateli příjem listiny potvrzen razítkem podatelny, které obsahovalo název úřadu, datum doručení, číslo jednací, počet příloh, místo zpracování a ukládací znak. Okresní pozemkové úřady, jako jeden z referátů okresního úřadu, měly ukládací znak č. 203/4. Totožné podací razítko bylo otisknuto na všech doručených podáních adresovaných pozemkovému úřadu, která pak byla podatelnou předávána tomuto referátu k vyřízení. Pozemkový úřad vlastní podatelnu neměl, proto za platné doručení listiny okresnímu pozemkovému úřadu bylo v souladu s platnou legislativou považováno výhradně doručení, které bylo v podací knize okresního úřadu,“ stojí v rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj.

Úředníci pak v rozhodnutí shrnují, že první restituční nárok ve všech ohledech splnil uvedené požadavky na platnost dokladu. To jest, že je opatřen razítkem podatelny Okresního úřadu Praha–západ se všemi uvedenými údaji a je zapsán v podací knize uvedeného úřadu pod číslem jednacím dne 23. 12. 1992. „Údaje uvedené na razítku podatelny a v zápisu podací knihy Okresního úřadu pro Prahu – západ jsou obsahově shodné. „Tento nárok nebyl ve správním řízení, pokud se týká jeho uplatnění, nijak zpochybněn a byl kompletně vyřízen,“ konstatuje pozemkový úřad.

Listina, datovaná 15. 1. 1993, z jejíhož obsahu byl vyvozován další restituční nárok postupně konkretizovaný jednotlivými podáními expříslušníka Veřejné bezpečnosti a komunistického kádra Ladislava Höschla, doručovanými pozemkovému úřadu od roku 2014 až do současnosti zcela postrádá razítko podatelny okresního úřadu.

Topol Show v zajetí projevů. Rekviem za EET i práce všeho druhu od Karla a Karla

Neplatná žádost

„Takže nelze vyvodit, kdy, jakým způsobem a zda vůbec byla okresnímu pozemkovému úřadu doručena. A jiná listina, která by svědčila o uplatnění nároku u věcně a místně příslušného správního orgánu ve lhůtě dle zákona o půdě, není ve spisu založena, ani vedena v evidencích pozemkového úřadu. Za předpokladu, že listina datovaná 15. 1. 1993 mohla být okresnímu úřadu doručena nejdříve uvedeného dne, provedl správní orgán podrobnou fyzickou lustraci všech zápisů v podací knize okresního úřadu ode dne 15. 1. 1983 do dne 31. 1. 1993 včetně, tj. do posledního dne platnosti Ihůty k uplatnění nároku dle zákona o půdě. Ale zápis o doručení této listiny v podací knize nenašel. Je tedy zřejmé, že uvedená listina nebyla v zákonné lhůtě k uplatnění nároku doručena zákonným způsobem věcně a místně příslušnému správnímu orgánu,“ stojí dále ve výsledcích interního vyšetřování pozemkového úřadu.

Pozemkový úřad šel v interním vyšetřování až do posledních možných dokumentů. Pokud se týká evidenčního čísla jednacího 1051/1993, pod kterým byl nárok pozemkovým úřadem vyřizován, správní orgán zjistil, že se jednalo o interní evidenční číslo pozemkového úřadu, pod nímž byl vyřizován nárok doručený 23. 12. 1992 s jiným podacím číslem. V podací knize okresního úřadu je pod číslem 1051/1993 evidováno podání týkající se poplatků za znečišťování ovzduší, které bylo uloženo pod ukládacím znakem 245/1, tedy zcela jiné podání náležící jinému referátu okresního úřadu než pozemkovému úřadu.

„Interní pomocná evidence pozemkového úřadu Praha–západ byla vedena v zelených sešitech formátu A4, kde je zapsáno shora zmiňované interní evidenční číslo 1051/1993 na str. 4. až 5. jako podání Mileny Mítové. Tomu též odpovídá výše zmiňovaný dopis č. j. 1051/1993 z 9. 3. 1993 adresovaný advokátní kanceláři JUDr. Premuse, kterým tehdejší správní orgán potvrzuje přijetí podání doručeného 23. 12. 1992 a jeho zaevidování mezi restituční nároky. Současně podací knihy okresního úřadu s chronologickými zápisy všech podání, z nichž byly prostudovány, i ty, které se týkaly restitučního nároku shora uvedených osob, dokládají, že všechna další podání k doplnění nároku žadatelek a související korespondence s dalšími osobami, byly rovněž evidovány v podacích knihách okresního úřadu a opatřovány razítkem podatelny s novými čísly jednacími (viz soupis jednacích čísel všech podání poskytnutý na vyžádání správního orgánu spisovnou MěÚ Černošice a správní orgánem zkontrolovaný při šetření ve spisovně dne 7. 6. 2017. Neobstojí tak tvrzení zástupce žadatelek, že podání se zásadně neopatřovala razítkem podatelny,“ zkonstatoval na adresu Ladislava Höschla pozemkový úřad.

Resumé pak vydal následující: „Vzhledem k tomu, že správní orgán provedl v roce 2017 dodatečné doplnění důkazů fyzickým šetřením v podacích knihách Okresního úřadu Praha–západ a porovnal jejich zápisy se zápisy v interní evidenční knize pozemkového úřadu, má za jednoznačné prokázané, že restituční nárok na vydání jiného zemědělského majetku než toho, který byl předmětem nároku uplatněného u okresního úřadu dne 23. 12. 1992, nebyl do spisu doručen, respektive byl doručen až po uplynutí zákonné lhůty. Uplatnění nároku z 23. 12. 1992 zapsané pod č. j. 6854/3426 tak správní orgán považuje za jediné zákonné uplatnění nároku, které se týká majetkové podstaty zapsané ve vložce č. 23 pozemkové knihy pro katastrální území Přestavlky.“

Vláda ztrácí důvěru. Češi podceňují koronavirus a omezují se méně než na jaře

Pokud se tedy týká pozemků, jejichž výčet uvedli žadatelky v nároku evidovaném po jeho zpracování ze dne 12. 3. 2020 a které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, „má úřad za to, že nárok nebyl uplatněn ve lhůtě dle zákona o půdě u místně a věcně příslušného správního orgánu, neboť pozemky přešly do vlastnictví státu kupní smlouvou z roku 1949 a tyto pozemky nebyly předmětem restitučního nároku ze dne 23. 12. 1992, tj. nároku zapsaného v podací knize Okresního úřadu Praha–západ,“ tvrdí po hloubkové revizi své agendy rezolutně pozemkový úřad.

Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Praha k nároku na vydání zemědělského majetku uplatněnému Milenou Mítovou, zemřelou dne 3. 1. 2004, Janou Bártovou a paní Pavlou Imrichovičovou, zastoupenými na základě plné moci JUDr. Ladislavem Höschlem, rozhodl následovně: „Jana Bártová a Pavla Imrichovičová nejsou vlastnicemi každá ideální jedné poloviny z níže uvedených pozemků v katastrálním území Přestavlky u Slap, Obec Slapy.“

Snahy o získání majetku pokračují

INFO.CZ se pokusilo oslovit všechny aktéry příběhu, Janu Bártovou, Pavlu Imrichovičovou ani Ladislava Höschla se bohužel kontaktovat nepodařilo. Právní zástupkyně restituentek Michaela Kopecká se k věci odmítla vyjádřit. „K Vašim dotazům Vám sděluji, že se týkají skutečností, o nichž jsem povinna zachovávat mlčenlivost s odkazem na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o advokacii. Věřím, že chápete, že na Vaše dotazy za této situace odpovědět nemohu,“ odpověděla Kopecká INFO.CZ.

Rozhodnutí pozemkového úřadu z dubna letošního roku fakticky znamená, že by už dědičky statkářů neměly u soudů uplatňovat žádné další nároky, než ty vycházející ze žádosti o restituce z roku 1992. Jenže tomu tak není, v říjnu by mělo proběhnout líčení v jedné z žaloby, které sestry prostřednictvím právníků podaly. Listinu z roku 1993, kterou se ohání zástupce dědiček Ladislav Höschl, jejíž originál není k nalezení a nikdy nebyla řádně uplatněna a zaevidována, už vyšetřovala středočeská policie. Překvapivě ovšem případ odložila.

SDÍLET
sinfin.digital