Kinematografie vs. koronavirus. Jak si filmaři aktuálně vedou a jaká je budoucnost české audiovize?

Jiří Fuka

V minulém roce vznikla řada úspěšných filmů, které v zahraničí velmi dobře reprezentovaly Českou republiku, jako například válečné drama Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Pak ale přišel na scénu koronavirus, který kinematografii zásadně paralyzoval. Ruší se filmové festivaly, opatření proti šíření koronaviru prodlužují produkci filmů a klesají výdělky kin.

Bez roušky, rukavic a negativního PCR testu ani snímek! Tak se dají jednoduše shrnout opatření, která stanovila Česká filmová komise (ČFK). Jakkoliv tvrdě úvodní věta zní, být „na placu“ je v probíhající koronavirové pandemii zkrátka riziková činnost, obzvlášť v případě velkých filmových, dokumentárních a dalších audiovizuálních projektů. Několik hodin ve studiu nebo v nevětraných prostorách může připomínat pobyt v Petriho misce, kde se virová nákaza šíří rychlostí světla. Česká filmová komise proto vypracovala Desatero bezpečného natáčení, které radí členům filmových štábů, jak postupovat během natáčení tak, aby se zmírnilo riziko nákazy covidem-19.

Všichni členové filmového štábu by měli mít nasazenou roušku, nebo respirátor a gumové rukavice (u herců to platí pouze v době mimo natáčení). Všichni musí projít PCR testem na koronavirus a bude-li to ekonomicky možné, není od věci testy průběžně opakovat. Nakažený člen štábu se musí podle platných pravidel odebrat do desetidenní karantény. ČFK nicméně doporučuje pro jistotu zůstat doma ještě o něco déle, aby neohrozil celý projekt. 

Tolik k obecným opatřením, ta konkrétní jsou o trochu striktnější. Například komparzisté se dělí do dvou skupin – ti, kteří s herci ve scéně přijdou do styku a ti, kteří s nimi do styku nepřijdou. První skupina komparzistů musí v případě, že bude k hercům blíže než 2 metry, projít testováním na přítomnost viru v těle a takový komparzista je začleněn do oddělení pro herce. Druhá skupina, tedy ti, kteří se k hercům nedostanou, má své vlastní oddělení. Kaskadéři jsou na tom obdobně.

Vraždu Josefa Toufara a „číhošťský zázrak“ nemůžeme komunistům nikdy odpustit. Pravou tváří 50. let byl knězův mučitel Mácha, nikoliv filmový revizor Anděl

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital