Legionářův deník (II.): „Za baráky jsou latríny, ve kterých se jeden zajatec slabostí utopil...“

Pavel Novotný

Zemřel téměř čtvrt století před mým narozením. Přesto ho krapet znám: svůj největší životní příběh si v zákopech první světové války zapsal do deníku. Narukoval do rakousko-uherské armády, onemocněl tyfem, po návratu na ruskou frontu se dostal do zajetí a vstoupil do legií, se kterými se přes Japonsko, Singapur a Egypt vrátil domů. Za Československo (uvědoměle) bojoval se zbraní v ruce, jako každý mladík byl ale fascinován exotickými kraji i ženami, ba dobrodružstvím vůbec. Jmenoval se Rudolf Kachlíř, byl socialista, Masarykovec a v neposlední řadě pak pyšný otec mé milované matky.

Tento díl Legionářova deníku přináší vzpomínky Rudolfa Kachlíře z jeho života v Rusku před odchodem k československým jednotkám (1916–1917). Krátce poté, co se dostal do ruského zajetí, podal přihlášku do české družiny (čímž se zřekl rakouské uniformy). Dostal tak možnost pracovat i pobývat mimo tábor. První díl popisoval jeho zážitky z ruské fronty. Třetí díl, který bude zveřejněn zítra, přinese poznámky z legionářského tažení. Snímky a kresby pocházejí z legionářova deníku.

7. června 1916

Přicházím do ležení zajatých Rakušáků. Je tady mnoho Maďarů a říšských Němců. Konečně jsem našel několik známých od našeho pluku. Vedli nás kozáci na koních. Kdo nešel rychle, dostal „nagajkou“ (bičem pleteným z kůže). Okolo cest se povalují mrtvoly Rakušáků a Němců. Ruské vojáky už pohřbili. Jídlo nedostáváme. Ženou nás do Ruska jako stádo. Transport se stále zvětšuje, jak přivádějí nové houfy. Pochod se táhne do nekonečna jako had.

denik_legionare
sinfin.digital