Epidemioložka Kotrbová: Záhada odolných prodavaček může mít vysvětlení

Marek Kerles

09. 08. 2020 • 13:30
I když šíření koronaviru po uvolnění protiepidemických opatření v Česku i Evropě znovu nabírá na síle, takzvané „pravidlo odolných prodavaček“ platí, alespoň prozatím, i při „druhé vlně“. Ačkoliv jsou zaměstnanci obchodů a restaurací v první linii a denně přicházejí do styku se stovkami lidí, nákaza se jim z jakéhosi záhadného důvodu znovu vyhýbá. Jak je to možné? Podle ředitelky Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje Kvetoslavy Kotrbové mohou za „odolností prodavaček“ stát racionální důvody.

Už v dubnu INFO.CZ psalo o tom, že prodavačky a prodavači jakoby byli proti nákaze covid-19 imunní. Za celou dobu nebyl uzavřený jediný supermarket nebo velký obchod z důvodu nákazy zaměstnanců. Čím to může být?

I v současné době, kdy se na některých pracovištích začala nákaza znovu objevovat, jsme, alespoň tady na jihu, zatím znovu nezaznamenali ani jeden případ onemocnění mezi zaměstnanci obchodů či restaurací. A pokud jsme na začátku pandemie registrovali případy mezi pracovníky v restauracích a službách, šlo vždy o Jihočechy, pracující v zahraničí, především v Rakousku a Bavorsku.

Znovu se ale ptám, jak je to možné. Vždyť zaměstnanci obchodů přicházejí denně do styku s tolika lidmi, že by se rovnalo takřka zázraku, aby se prakticky nikdo z nich nenakazil. Jsou teď odborníci v odpovědi na tuto otázku moudřejší?

Já to jako záhadu nevnímám, jde o zákonitosti epidemického procesu. Podle mne je zásadní to, že je v populaci stále relativně málo zdrojů. V podmínkách jižních Čech cirkuluje virus v řádu jednotek procent populace, a to příznakově i bezpříznakově. Dnes máme, i přes mohutný nástup importovaného onemocnění u zahraničních pracovníků v posledních týdnech, v kraji jedenašedesát případů na sto tisíc obyvatel, zatímco u chřipky je v době epidemie v populaci tisíc osm set až dva tisíce případů na sto tisíc obyvatel. To znamená, že pokud nejsou zdroje, klesá i riziko nákazy. A v případě zaměstnanců restaurací a obchodů se nabízí vysvětlení, že prodavačky nebo číšníci přicházejí  s veřejností jen do takzvaného rychlého kontaktu. I když se denně potkají se stovkami lidí, kontakt bývá krátký, s určitým fyzickým odstupem, nedochází k bezprostřednímu blízkému kontaktu, a k přenosu viru proto nestačí dojít. To ale nemůže platit stoprocentně, případy onemocnění pracovníků v obchodech v ČR zaznamenány jsou.

Ještě nedávno přitom někteří vědci v zahraničí předkládali počítačové simulace, údajně dokazující, jak se právě v obchodech může nákaza šířit dokonce přes regály…

Víte, tento virus nás neustále učí, informace o něm teprve získáváme, ale i pro něj platí obecné zákonitosti jako u ostatních infekčních onemocnění. A máme k dispozici data, vlastní studie a můžeme vycházet z pozorování. A z tohoto pohledu se zatím zdá, že k přenosu nákazy je pravděpodobně ve většině případů nutný delší a blízký kontakt, třeba když s někým sedíte déle u stolu nebo typicky v případě rodinného kontaktu nebo blízkého kontaktu na pracovišti, kdy sehrává důležitou roli infekční dávka, tedy množství přeneseného viru.

Jak je to v restauracích? I tam platí podobné pravidlo?

Ano, i v restauracích v jižních Čechách neevidujeme zatím mezi zaměstnanci v rámci bezprostředního výkonu jejich profese ani jednoho nakaženého. Také u obsluhy v restauraci zřejmě obecně nedochází k tak dlouhým a bezprostředním kontaktům s hosty, aby se virus dokázal úspěšně přenést. A to na rozdíl od kontaktu mezi hosty samotnými. Měli jsme dosud jediný případ, kdy přijela návštěva z ohniska za svou známou, majitelkou restaurace, seděli u stolu, povídali si, ale tady šlo o dlouhodobý a bezprostřední kontakt. Jestliže ale číšník běžně obsluhuje hosty, riziko podle dosavadního pozorování není tak vysoké. Nic ale samozřejmě neplatí stoprocentně. Právě v těchto chvílích řešíme případ majitelů penzionu, které zřejmě nenakazil nikdo z jejich hostů. Přítel, který chodil na kus řeči…

Dobře, ale přesto je z laického pohledu divné, když při tom obrovském množství lidí, které obchody či restauracemi procházejí, se dají prodavači a číšníci s potvrzenou nákazou spočítat na prstech jedné ruky…

Jak už jsem říkala, roli může hrát více faktorů. Co ale vidím jako klíčové je, že v obchodech se na rozdíl od dalších prostor záhy od propuknutí pandemie začaly nosit povinně roušky, což možnost přenosu zcela zásadně omezilo. A restaurace byly zavřeny na čas úplně, tady hledejme příčiny nízkého výskytu v těchto profesních skupinách.

Nyní ale ve většině obchodů už roušky nenosí ani zákazníci, ani prodavači, a přesto se nákaza mezi zaměstnanci nějakého supermarketu zatím neprojevila. O čem to tedy svědčí?

Nákaza se neprojevila také díky tomu, že jsme jako stát včas přijali řadu efektivních protiepidemických opatření, včetně již zmiňovaných roušek. I kvůli těmto opatřením se tak promořenost obyvatel virem, jak ukázala i naše nedávná jihočeská studie, pohybuje podle dosud dostupných informací v populaci maximálně v jednotkách procent, což je výrazně méně, než bývá u chřipky. Protože je, alespoň prozatím, pozitivních velmi málo lidí, je také sníženo riziko přenosu nákazy i v obchodech. To se ale může pochopitelně změnit, proto stále doporučuji všem, aby vyhodnocovali riziko a chránili se dobrovolně, třeba rouškami, i když nejsou nařízeny. Nemusíme přeci dělat pouze to, co je nařízeno.

Některé supermarkety, jako Billa či řetězec Makro, znovu nařídily zaměstnancům, aby nosily roušky. A mnoha zaměstnancům se to pochopitelně nelíbí. Zatímco oni si musejí zakrývat ústa, aby náhodou nenakazili nějakého zákazníka, zákazníci na ně mohou „prskat“ a kašlat bez roušky. Vám to nepřijde paradoxní?

Ono se sice říká, že rouška chrání především okolí člověka, který jí nosí, platí to ale i obráceně. To je, myslím, už dnes jasně dokázáno. Čili prodavači a prodavačky s rouškou chrání také sebe a své blízké před nákazou. Takže ne, není to zbytečnost. Mám zkušenost z Rakouska nebo Saska, kde lidé nosili roušky i tehdy, když nemuseli, včetně obchodů, a nikdo se po nich nedíval zle. Naopak, vnímám to jako projev vlastní odpovědnosti a tuhle optiku musíme změnit i u nás.

Dokážete se vcítit do pocitů prodavačky, která se někde za regálem potí v roušce a přitom obsluhuje prskajícího zákazníka bez jakékoliv ochrany úst a nosu? Vám to nepřijde jako nesmysl?

Rozhodně ne, prodavači přeci chrání sebe a své blízké. Všechno přece nemůže být jen o zákazech a příkazech, ale také o prostém selském rozumu. Proč bych se nemohl chránit v prostředí, které se mi jeví jako rizikové? Je to o osobní odpovědnosti, ohleduplnosti, ne pouze o nařízeních. Je věcí uvážení každého jednotlivce, zda si při návštěvě obchodu vezme roušku či nikoliv. Němci a Rakušané se tomu, co jsme zavedli hned na jaře, dlouho bránili, a dnes je tam nošení roušek v obchodech povinné. Čili vyhodnotili dosavadní poznatky a vzhledem k vývoji onemocnění u nich dospěli k závěru, že smysl tahle ochrana má. Tak proč by si nemohl člověk, který jde dnes v Česku nakoupit do obchodu, dobrovolně zakrýt ústa a nos a vydezinfikovat si u vstupu ruce? O žádné bolestivé omezení se určitě nejedná. Těch pár minut to vydrží každý a dobrovolně a přitom významně chrání své zdraví i zdraví ostatních.

O smyslu roušek se nejen u nás, ale i ve světě, a to dokonce i mezi erudovanými odborníky, vede ostrá diskuse už od začátku pandemie. Například senátor a onkolog Jan Žaloudík sám sebe označuje za rouškofoba, tedy odpůrce roušek. Vy jste na rozdíl od něj přesvědčena o tom, že roušky smysl mají. Jakými důkazy ale své tvrzení podporujete?

Jedna věc jsou vědecké studie, které opravdu už dnes v naprosté většině potvrzují, že zakrývání nosu a úst nejen při pandemii koronaviru, ale i při jiných epidemiích, včetně té chřipkové, smysl má. Nepochybně. Podívejte se do světa. Prakticky všude tam, kde roušky zpočátku odmítali, je nyní zavádějí. A máme I praktické srovnání i v našem regionu. Měli jsme případ zdravotníka, který ošetřoval lidi ještě v době, kdy se roušky nenosily a on, jak později zjistil, byl na covid-19 pozitivní. Za tu dobu nevědomky přímo a později nepřímo zcela prokazatelně přenesl nákazu na několik desítek lidí. Další pozitivně testovaný zdravotník ordinoval stejnou dobu, ale měl na sobě vždy roušku. A výsledek? Ačkoliv jeho ordinací prošlo 180 pacientů, nákaza se ani na jednoho pacienta nepřenesla. Takže to je, myslím, dostatečně pádný argument pro potvrzení toho, že je nošení roušek při pandemii nesmírně důležitým opatřením.

SDÍLET