Nikdo tu není zvyklý na to, že by se životní úroveň snižovala. Společnost není na zdražování připravená, přitom zasáhne víc lidí než covidová krize, varuje sociolog Buchtík

Život Čechů zdražuje a promítá se do něj energetická krize i válečný konflikt na Ukrajině, v důsledku kterého Česká republika čelí bezprecedentnímu příchodu statisíců uprchlíků. Jak se to všechno v kombinaci projeví a jak to dopadne na společnost a politiku? O tom v rozhovoru pro INFO.CZ podrobně mluví sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík. „Z výzkumů víme, že relativně chudý člověk, který žije v relativně bohatém regionu, je se svým životem celkově spokojenější než relativně bohatý člověk v relativně chudém regionu,“ říká mimo jiné Buchtík.

Jak je podle vašich zjištění česká veřejnost sžitá s tím, že čelí a ještě bude čelit navyšování cen?

Sžitá s tím moc není. Je ale potřeba říct, že nelze mluvit o celé společnosti jako o jedné mase lidí. Je třeba ji rozdělit na více sociálních skupin. To je jedna část odpovědi. Za další platí, že na to česká společnost není připravená, neboť je dlouhodobě zvyklá, byť třeba na pozvolný, ale přece jen na permanentní růst – nikdo tady není příliš zvyklý na to, že by se jeho životní úroveň v průměru jako národu snižovala.

A teď je otázka, zda nás – a případně koho – toto čeká. Je to pravděpodobné, navíc lze očekávat, že to bude plošnější a zasáhne to větší počet lidí než krize covidová. A těžko odhadovat, jak to dopadne ve srovnání s krizí v letech 2009 až 2012.

Koho tedy krize zasáhne? Vedle těch, kdo jsou už před jejím příchodem ve velkých problémech…

Nejohroženější skupinou, když to řeknu lakonicky, je vláda a vládní poslanci. Průvodním znakem ekonomické krize prostě je, že se během ní špatně vládne. Ten bonmot je ale důležitý, protože souvisí s tím, co ještě řeknu: ta krize na různé skupiny lidí dopadne různě.

Samozřejmě nejvíc zasažení budou lidé s nízkými příjmy. Přitom platí, že řada z nich už teď má dlouhodobé problémy, které se během krize ještě prohloubí. Zároveň je to ale tak, že část z nich už teď funguje v „šedé zóně“, přičemž je pro nás trochu problém rozeznat, jak moc v ní jsou. Jisté ale je, že se v tomto prostředí pracuje tzv. na ruku, jsou tam exekuce, dluhové pasti. A vládu jsem zmínil proto, že tito lidé často nechodí k volbám. A pokud by náhodou k volbám šli, s velkou pravděpodobností to nebudou voliči vládních stran.

Druhá skupina je relativně široká a jsou to lidé, kteří mají nižší až mírně nadprůměrné příjmy, jde o zhruba dvacátý a šedesátý příjmový percentil. Podstatné je ale toto: do toho výpočtu se nezapočítává pouze mzda, ale také počet členů v domácnosti ve vztahu k příjmu. Jinak řečeno: pokud člověk žije sám a bere čtyřicet tisíc hrubého, tak si žije celkem dobře. Pokud ale má stejný příjem rodina s jedním rodičem na rodičovské a s dalšími dvěma dětmi, musíte ho přepočítat na čtyři lidi, což je dost odlišná situace


Struktura měsíčních rozpočtů českých domácností na osobu

(průměry na osobu v příjmových kvintilech domácností za rok 2020, pramen: ČSÚ)

Za nezbytné měsíční výdaje považujeme náklady na bydlení, vodu, energie a dále vydání za potraviny a léky.

Mezi v čase odložitelné, ale nutné výdaje zahrnujeme útratu za oděvy a obuv, dopravu, telefonní služby, internet apod.

Zbytnými výdaji máme na mysli výdaje za kulturu, cestování, veřejné stravování, alkohol, tabákové výrobky, pojištění apod.

volné prostředky zbývají na spoření, tvorbu rezerv, investice, půjčky, podnikání apod.

Příjmové kvintily = rozdělení domácností seřazených podle čistých příjmů tak, aby tvořily pět stejně početných skupin.


Ostatně kde kdo z nás, kdo má malé děti, tuto změnu zažil – pár, kde oba vydělávají zmíněných čtyřicet tisíc, si de facto žije na vysoké noze. O několik let později, kdy vydělává pouze jeden z nich, a mají třeba dvě děti, tak zjišťují, že je celkem těžké s takovými penězi vyjít. No, a na tuto skupinu lidí bude ta krize dopadat tak, že jim porostou fixní náklady základních životních potřeb – jde o položky, které musíte z platu automaticky odečíst, navíc na nich prakticky nejde ušetřit. Tím myslím nájem nebo hypotéku, energie, vodné, stočné, lékařskou péči a nakonec také potraviny. I když na nich je přece jen možné trochu ušetřit. Z dat ale na druhou stranu víme, že šetřit na potravinách je relativně složité.

V každém případě platí, že těmto lidem bude zůstávat menší část tzv. disponibilního příjmu. Jinak řečeno: chudnout budeme hodně subjektivně v tom smyslu, že množství peněz, se kterými budeme moct volně nakládat, jde o peníze „na boty a oblečení“, na nenadálé výdaje, na dovolenou, tak na to všechno nám zůstane o dost méně. Ve srovnání s časem před krizí třeba i o polovinu méně.

Pro část lidí půjde o chudnutí v tom smyslu, že si budou muset zvykat na jiný životní styl, nepůjde hned o ohrožení chudobou. Zdůraznit je ale potřeba toto: měnit návyky, to může být jedna z největších životních změn, která nás může potkat. Člověk si jednoduše zvyká, pokud má něčeho víc, těžko si ale zvyká na to, když je na tom hůř. Nehledě na to, že udržovat majetek člověka stojí peníze. Uvedu příklad: pokud si třeba koupíte auto, musíte pak mít dost prostředků taky na jeho údržbu.

I lidé ze střední třídy budou muset začít daleko víc počítat peníze, což povede k nějakému diskomfortu. Jde o typický stresor v každodenním chodu domácností, bude zkrátka potřeba někde šetřit, což je potřeba nově vyjednat – a z toho mohou vznikat konflikty. Ostatně třeba po krizi před více než deseti lety se zvýšila rozvodovost v rodinách, které tvořili lidé s nižším vzděláním a které také krize tehdy víc zasáhla.

A co lidé s vyššími příjmy?

Ti budou mít jiný typ problémů – s investicemi a se ztrátou hodnoty peněz.

Takže svým způsobem – ač různě – krize zasáhne v podstatě celou společnost…

Ano. Ale současně je třeba zdůraznit, že pokud se vám rekonstrukce bytu prodraží ze dvou milionů na 2,3 milionu, tak je to jiný typ problému, než když deset dnů před výplatou nemáte na maso. A pak je tady věková perspektiva: lidé v důchodovém věku mají systémově jiné problémy – jsou závislí na valorizaci penzí. Pokud od nich ale odejdou děti, často žijí na relativně velké ploše, a pokud žijí třeba v domech, nemají mnohdy už dost peněz na to, aby si ho třeba zateplili.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Proč nejde jen o naši životní úroveň, ale i o úroveň našeho okolí?
  • Jak velkou kartou budou uprchlíci z Ukrajiny před volbami?
  • Co o Česku řekne způsob, jakým si s běženci poradí?
  • Kolik lidí ve společnosti je protiuprchlických a čeho se obávají?
sinfin.digital