Most sebevrahů: Co všechno dělníci schovali v tubusu Nuseláku?

Daniel Vitouš

20. 09. 2017 • 13:30

Po více než 60 letech, kdy se od počátku 20. století začalo uvažovat o přemostění Nuselského údolí, začala stavba po schválení finálního návrhu roku 1962 konečně vznikat. Nuselský most měl důmyslně vést ve svých útrobách linku pražského metra, jeho vnitřní část navíc posloužila estetickému řešení. Kvůli technologické náročnosti probíhaly dva různé samostatné postupy celého projektu.

V 60. letech minulého století se po předlouhých peripetiích Praha konečně odhodlala: začal se projektovat Nuselský most přes stejnojmenné údolí, který se měl stát významnou dopravní stavbou pro osobní i hromadnou přepravu cestujících v metropoli.

Právě hromadné dopravě měl posloužit tubus, ve kterém se dodnes nachází část linky C pražského metra. Tato v měřítkách hlavního města unikátní stavba však svými útrobami také posloužila vzhledovým nárokům na celou konstrukci. „Estetický požadavek na jednotnou linii mostu vedl projektanta k náročnému zvládnutí celého pojetí statiky a architektury objektu. Veškeré tvarové změny v trámu se odehrály uvnitř tubusu postupným navyšováním tloušťky trámů a spodní desky,“ uvedl vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Jan Zemánek.

Projekt vznikal dvěma samostatnými postupy. Statickým kalkulacím už tehdy pomáhala výpočetní technika v kanceláři, druhý postup se připravoval na základě modelu Nuselského mostu v měřítku 1:50 pod patronátem tehdejší Československé akademie věd. V reálném provedení pak vzniklo téměř půl kilometru dlouhé přemostění, které je rozdělené na celkem pět polí. Krajní část měří každá 68 metrů, tři další pole v prostřední části konstrukce měří každé 116 metrů.

Jaké nestandartní řešení bylo použito při stavbě mostu? To se dozvíte na webu Blesk.cz. 

 

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

SDÍLET