Nábor pracovníků z ciziny brzdí byrokracie. Dostat je do Česka trvá i osm měsíců

HalfPageAd-1

Vojtěch Kristen

22. 12. 2019 • 08:00

Míra nezaměstnanosti je v České republice jedna z nejnižších v Evropské unii, dostat do země zahraniční pracovníky je však byrokratický proces, který trvá mnoho měsíců. „Náš systém je nastaven spíše restriktivně, aby ochraňoval naše vnitřní hranice,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Mirek Mejtský, partner společnosti Petyovský & Partners, která nabízí zaměstnavatelům imigrační a relokační služby. 

Mobile-rectangle-3

Které pracovní profese jsou na českém trhu nedostatkové zboží?

Pokud se na to podíváme po sektorech, hodně poptávky je v průmyslové oblasti, obecně zejména z automotive, byť tato oblast v poslední době zažívá jistý útlum. Dále se potkáváme i s nedostatkem lidí ve službách a v sektoru pohostinství, což myslím souvisí s rostoucí životní úrovní Čechů, kteří si chtějí ve stále větší míře dopřávat pěkné dovolené, víkendy, hotely…. Turistika je pak logicky na vzestupu a české hotely a restaurace ve velkém hledají pracovníky, kteří by pomohli s rostoucí poptávkou po službách.

Tedy ze zahraničí vozíme i recepční a číšníky.

Ano. A potom je v Česku velká poptávka po zaměstnancích center sdílených služeb, které se tu poměrně rychle rozvíjejí. Poslední velkou oblastí, kde je opravdu silná poptávka po zaměstnancích ze zahraničí, je pak IT sektor, v němž se zaměstnanci hledají doslova po celém světě.

Předpokládám, že toto rozdělení reflektuje i vaše největší klienty.

Ano, mezi ty největší patří velké technologické společnosti, které zde potřebují rozvíjet svůj byznys, ale vzhledem k rekordně nízké míře nezaměstnanosti v Česku mají problém s hledáním místních zaměstnanců. Proto je hledají v zahraničí.

Jak složité je dostat cizince do pracovního procesu v Česku?

Hlavní problém je spíše zdlouhavost celého toho procesu. K tomu, aby cizinec podal žádost o zaměstnaneckou či modrou kartu v Česku, potřebuje sesbírat mnoho různých dokumentů, doklady o vzdělání, výpisy z rejstříku trestů a tak podobně. Zahraniční dokumenty musí být zpravidla „legalizovány“ (tzn. opatřeny apostilou nebo superlegalizací). Například zařízení apostily v Indii může trvat i tři měsíce.

Lišíme se v tomto přístupu od jiných evropských zemí?

My se hodně soustředíme spíše na bezpečnost než na flexibilitu toho procesu. Já neříkám, že to je a priori špatně, jen je to pak logicky komplikace ve chvíli, kdy potřebujeme rychle nabrat zahraniční pracovníky. Když se podívám na Německo, na našeho největšího obchodního partnera, celý proces získání pracovního a pobytového povolení je pro cizince jednodušší a rychlejší, úřadům často stačí jen kopie dokumentů, které často nepotřebují ani superlegalizaci nebo apostilu. Náš systém je nastaven spíše restriktivně, aby ochraňoval naše vnitřní hranice.

Nevyřešili by tu situaci nějaké bilaterální dohody o uznávání veřejných listin?

My je máme, ale především se zeměmi bývalého sovětského bloku. S Ruskem nebo Ukrajinou žádné vyšší ověření těch dokumentů nepotřebujete. Přitom i ministerstvo vnitra podvědomě cítí, že právě z těchto zemí hrozí nějaká větší bezpečnostní rizika různých podvodů a falz těch požadovaných dokumentů. Přitom paradoxně, když sem chcete dovézt nějakého Američana či Japonce, jeho dokumenty potřebujete opatřit vyšším ověřením.

Není tedy ten stav opačný, než by měl být?

Ten stav je skutečně takový, že u západnějších zemí potřebujeme vyšší ověření dokumentů. A tam, kde by kontrola byla potřebnější než například u toho Japonska a USA, tam právě chybí z titulu bilaterálních dohod.

Proč má Česko dohody uzavřené primárně s těmi východními zeměmi a ne se státy jako právě USA či Japonsko?

Dohody vznikly historicky ještě za dob Sovětského svazu. Po jeho rozpadu přistoupila Česká republika k tzv. Haagské úmluvě o zjednodušení vyššího ověření zahraničních veřejných listin (tzv. apostilní dohoda), proto pravděpodobně není motivace uzavírat další bilaterální dohody.

Ověřování dokumentů je nyní největší problém flexibilního přístupu cizinců na český trh?

Ten největší problém je kapacita jednotlivých ambasád. V  zemích, kde je poptávka vyšší, například v Rusku, Ukrajině či v Indii, mají naše ambasády pochopitelně omezenou kapacitu, kolik žadatelů mohou reálně odbavit.

Ta kapacita je nějak formalizovaná, nebo čistě personální?

Ona je daná personálně, na konzulárním oddělení je pochopitelně limitovaný počet zaměstnanců a ti i kdyby chtěli, tak nemohou vyřídit více žádostí, než reálně stihnou. Letos s novelou zákona o pobytu cizinců se ale ty kapacity zformalizovaly do takzvaných kvót, které odrážejí maximální počet žádostí, které každá ambasáda dokáže odbavit. Pokud by byly kapacity ambasád přijímajících žádosti dramaticky navýšeny, nastal by další kapacitní problém u odboru azylové a migrační politiky, který žádosti zpracovává.

Jak dlouho na ambasádách trvá, než přijdu na řadu?

Například v Rusku od chvíle, kdy si na ambasádu pošlu prvotní objednávku, do doby, než přijdu na řadu, mohou klidně uplynout i čtyři měsíce. Po této době pak žadatel podá žádost o zaměstnaneckou kartu, ta je pak dalších 70 až 80 dní vyřizována. A až když je žádost skutečně vyřízena, cizinec může jít znovu na ambasádu, vyzvedne si vstupní vízum, přijede do Česka a musí jít na sejmutí biometrie. Až potom může začít pracovat.

Takže je to proces klidně i na osm měsíců.

Ano.

Jak velký je zájem cizinců o práci v Česku?

Jsme pro ně přitažliví, k čemuž přispívají i zaměstnavatelé, kteří se často při náboru cizinců sami prezentují v jejich zemi. To pomáhá. Jinak zahraniční pracovníci nás vnímají jako hezkou, bezpečnou zemi, kde roste životní úroveň a kde jsou pracovní příležitosti.

Jaké jsou negativní aspekty zahraniční pracovní síly? Co konflikty s místními, kriminalita…

Podle mě jde spíše o jednotlivé případy než o nějaký fenomén. Problém je, že když se někde něco stane a jsou do toho zapleteni cizinci, tak se toho média hned chytnou. Jinak si nemyslím, že by míra kriminality mezi pracovníky ze zahraničí byla a priori vyšší než u Čechů. Na druhé straně je ale pravda, že zvýšené riziko bude vyvstávat ve chvíli, kdy sem přivezete nějaký větší počet lidí a vytvoříte tak jejich komunitu například v menší obci, kde právě sídlí jejich zaměstnavatel (např. výrobní závod). Pak může být problém to, že ti lidé neumí Česky, mají svůj navyklý způsob života a chování, které místním lidem vadí. Pak jde o interkulturní problém.

Pak situace může eskalovat...

Je fakt, že se stále objevují názory, že cizinci berou pracovní místa Čechům, kteří by sice strašně rádi pracovali, ale právě kvůli cizincům nemohou. Obecně však problémy vyvstávají spíše v menších obcích než ve městech, kde se navíc cizinci snáze rozptýlí. Navíc zaměstnavatelé v poslední době často intenzivně spolupracují se samosprávami právě proto, aby konfliktům předcházeli. Ostatně, problémy s pracovníky nejsou v ničím zájmu.

Přesto se čas od času objevují. Pomáhá k tomu odloučení od rodiny, dlouhé směny, spory s kmenovými zaměstnanci…

Zvýšené riziko tam jednoznačně je. Pokud ale budu hovořit o renomovaných zaměstnavatelích – ne o pochybných družstvech, které sem relokují méně kvalifikovanou pracovní sílu na hraně zákona – tak ti mají největší zájem, aby se jim zde zaměstnanci začlenili. Organizují proto pro ně různé interkulturní tréninky, kurzy češtiny a tak podobně.

SDÍLET

Billboard-bottom-1