Národní sportovní agentura by měla být službou pro sportovce. Jsme tu pro ně, říká Janeba

 FOTO: Archiv Národní sportovní agentury

Jan Palička

09. 10. 2020 • 18:41
Místopředseda Národní sportovní agentury (NSA) Michal Janeba měl tu možnost být s novým úřadem od samého počátku a doslova ho tak pomáhal budovat od nuly. Nyní věří, že lidé ze sportovního prostředí začínají chápat, že agentura je tu pro ně. V čem chce být NSA pro sportovce přínosem? 

Než jste se stal místopředsedou Národní sportovní agentury, působil jste jako náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jaké to je přejít ze zaběhlého úřadu do instituce, která se buduje na „zelené louce“? 

Na začátku je dobré říct, že na to neexistuje žádný manuál. Můžete čerpat z nějakých zkušeností, které buď máte sám nebo je od někoho získáte, ale mustr na to není. Naposledy se takhle zakládal Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran v roce 2017, což je sice relativně menší úřad s jinými kompetencemi a rozpočtem, ale na tom zas tak nezáleží, prakticky si museli procházet tím samým.

Jaké jsou výhody toho být v procesu zakládání nového státního úřadu víceméně od samého počátku?

Výhodou je samo o sobě to, že si můžete vybudovat moderní úřad. Chceme ho plně digitální, využívat nejmodernější agendy, které třeba už používají některé jiné úřady. A máme tu možnost si takto vysbírat to nejlepší, aby úřad fungoval tak, jak chceme.

Prakticky to ale asi nebude tak jednoduché, že co si člověk řekne, to má…

To je pravda, praxe je trochu složitější. Co se oné stavby úřadu týče, je důležité si uvědomit časovou osu, tedy že Národní sportovní agentura vznikla v srpnu, kdy nabyla účinnosti novela zákona o sportu. Následně byl formálně jmenován Milan Hnilička předsedou, potom existuje delimitační protokol mezi MŠMT a panem předsedou Hniličkou, kterým se musíte řídit a přebírat zaměstnance. Plus je třeba brát v potaz i to, že máme zákon o státní službě, který ten proces příliš nezjednodušuje, ale musíme se tomu přizpůsobit. A takové ty drobnosti, že nemáte ani tužku, kterou si nemůžete jen tak koupit.

Toto byly největší komplikace?

Ono komplikace… spíše to prostě bylo složité období, kterým bylo potřeba projít. Sám největší komplikaci vidím v tom, že každý zaběhlý úřad má svůj vysoutěžený ekonomický informační systém, kterým je napojen na státní pokladnu, ČNB, a má v něm i personalistiku. Příprava a samotné soutěžení takového systému pochopitelně trvá, takže ty systémy nemáte sloučené a ovládáte je samostatně, přes různá webová rozhraní, musíte vše přepisovat, a to pro naše vznikající ekonomické oddělení rozhodně nebylo jednoduché.

Úvodem jste zmínil, že na začátku měla NSA jen předsedu, pak přibyli dva místopředsedové, to byla opravdu v tu chvíli celá agentura?

Vlastně nějakou dobu ano, já tomu říkal kavárenské období, připomínalo mi to startup. Máte agenturu a nemáte agenturu. Na druhou stranu bylo potěšující slyšet, že z nás všech vyzařuje ono startupové nadšení a to snad i přetrvává. Na samém začátku jsme navíc neměli ani vlastní prostory, ty nám zapůjčila agentura CzechTourism. Tomu jsem pro změnu říkal období totální transparentnosti, protože jsme seděli u tramvajové zastávky v jednom otevřeném prostoru za prosklenou výlohou a každý mohl vidět, co vlastně děláme. První nábytek jsme pořídili z likvidace nějakého showroomu, služební auta jsme koupili ojetá od ministerstva zahraničí, kde je po roce vyřazovali z diplomatických misí…

Jak vůbec probíhala spolupráce s ostatními institucemi státní správy? Bez ní se asi vznik agentury neobejde.

Mimořádně dobře, to bych chtěl pochválit. Ať už s ministerstvem pro místní rozvoj, potažmo agenturou CzechTourism, kde jsme mohli užívat jejich prostory, tak třeba s ministerstvem vnitra, kde nám velmi pomohla sekce státní služby s výběrovými řízeními, nebo s ministerstvem financí, kde byli velmi flexibilní k tomu, že v začátku jsme pracovali na jimi zapůjčených zařízeních. Opravdu to vše fungovalo na jedničku.

Agentura tedy teď již má sídlo, přibývají lidé – kolik jich vlastně je a s kolika se počítá?

Noví lidé přichází takřka denně. Aktuálně má Národní sportovní agentura třicet tři lidí ve státní službě a dvanáct v zaměstnaneckém poměru. Plus se to trochu změnilo oproti plánu tím, že nám během léta přibyly programy jako Kabina a bohužel i Covid Sport, což nám systemizací navýšilo počty o sedmnáct zaměstnanců. Letošní vize je šedesát zaměstnanců dohromady a v příštím roce přijde dalších sedmnáct delimitací z MŠMT, takže by to mělo skončit na sedmdesáti sedmi.

Kdy přesně si tedy vše takříkajíc „sedne“?

V každém okamžiku si musíte říkat, že už si to sedne a vlastně každý den si to nějakým způsobem sedá. Je to dynamický proces, kdy moc nejde k jednomu okamžiku říct, že už je to hotové.

Sám jste do agentury přišel jako státní úředník, druhý místopředseda Ivo Lukš je bývalý vrcholový basketbalista, předseda Hnilička pro změnu vrcholový hokejista. Jaké to je pracovat v týmu se sportovci?

Ne že bych osobně nějak pátral po tom, kdo je kdo, ale obecně vzato myslím, že jejich předností je to, že to jsou ohromní týmoví hráči. Vědí, že každý v týmu má svou roli. Je důležité, že lidé, co celek vnímají jako tým, dokáží ocenit i jeho jednotlivé části a chápou jejich důležitost a význam. Milan Hnilička je pro mě přesně ten typ člověka, se kterým se celé to budování úřadu na zelené louce dá dělat a dělá se to dobře. Když jsme například byli domluveni, že musíme být už v sedm hodin ráno v České poště na ověření podpisu, Milan Hnilička tam vždy i přes všechny své povinnosti byl.

Pro sportovce možná nejdůležitější otázka – kdy oni sami pocítí, že tu Národní sportovní agentura jakožto nový státní orgán, pod který spadají, je?

Já to vnímám tak, že už to pociťují. Nejen díky tomu, že již vyplácíme první program Covid Sport. Připravili jsme i roadshow, kde se se sportovním prostředím začalo komunikovat, chceme vyjíždět mezi lidi ze sportovního prostředí, odpovídat na jejich dotazy a hledat optimální působení agentury tak, abychom v prvé řadě sportu pomohli. Namísto ministerstva už odpovídáme třeba majitelům sportovišť, jaké jsou konkrétní dopady vládních koronavirových opatření. Mnozí existenci agentury pocítí, až dostanou včas dotaci poté, co podají nekomplikované žádosti, tenhle pohled taky chápu. Pocítí to v jednoduchosti všech těch úkonů. Hodnocení ale nechám na nich.

Co je vaší osobní vizí pro to, jak by NSA měla fungovat?

Předně doufám, že budeme službou pro sportovní prostředí. Že sportovci budou vědět, že je tu agentura pro ně. Vizitkou pro mě už teď je, když od někoho ze sportovního prostředí slyším, že chválí spolupráci s agenturou a její jednoduchost. Lidé si pochvalují třeba i to, že máme uveřejněná mobilní čísla a volá se jim zpátky. Je to pro mě uspokojivé, že jsou tu i tyto malé kroky, kterými dáváme lidem servis a ti lidé se k nám dostanou.

SDÍLET