Národní sportovní agentura by měla být službou pro sportovce. Jsme tu pro ně, říká Janeba

Než jste se stal místopředsedou Národní sportovní agentury, působil jste jako náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jaké to je přejít ze zaběhlého úřadu do instituce, která se buduje na „zelené louce“? 

Na začátku je dobré říct, že na to neexistuje žádný manuál. Můžete čerpat z nějakých zkušeností, které buď máte sám nebo je od někoho získáte, ale mustr na to není. Naposledy se takhle zakládal Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran v roce 2017, což je sice relativně menší úřad s jinými kompetencemi a rozpočtem, ale na tom zas tak nezáleží, prakticky si museli procházet tím samým.

Jaké jsou výhody toho být v procesu zakládání nového státního úřadu víceméně od samého počátku?

Výhodou je samo o sobě to, že si můžete vybudovat moderní úřad. Chceme ho plně digitální, využívat nejmodernější agendy, které třeba už používají některé jiné úřady. A máme tu možnost si takto vysbírat to nejlepší, aby úřad fungoval tak, jak chceme.

Prakticky to ale asi nebude tak jednoduché, že co si člověk řekne, to má…

To je pravda, praxe je trochu složitější. Co se oné stavby úřadu týče, je důležité si uvědomit časovou osu, tedy že Národní sportovní agentura vznikla v srpnu, kdy nabyla účinnosti novela zákona o sportu. Následně byl formálně jmenován Milan Hnilička předsedou, potom existuje delimitační protokol mezi MŠMT a panem předsedou Hniličkou, kterým se musíte řídit a přebírat zaměstnance. Plus je třeba brát v potaz i to, že máme zákon o státní službě, který ten proces příliš nezjednodušuje, ale musíme se tomu přizpůsobit. A takové ty drobnosti, že nemáte ani tužku, kterou si nemůžete jen tak koupit.