Místopředseda Národní sportovní agentury (NSA) Michal Janeba měl tu možnost být s novým úřadem od samého počátku a doslova ho tak pomáhal budovat od nuly. Nyní věří, že lidé ze sportovního prostředí začínají chápat, že agentura je tu pro ně. V čem chce být NSA pro sportovce přínosem?
Než jste se stal místopředsedou Národní sportovní agentury, působil jste jako náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jaké to je přejít ze zaběhlého úřadu do instituce, která se buduje na „zelené louce“?
Na
začátku je dobré říct, že na to neexistuje žádný manuál.
Můžete čerpat z nějakých zkušeností, které buď máte sám
nebo je od někoho získáte, ale mustr na to není. Naposledy se
takhle zakládal Úřad pro dohled nad hospodařením politických
stran v roce 2017, což je sice relativně menší úřad s jinými
kompetencemi a rozpočtem, ale na tom zas tak nezáleží, prakticky
si museli procházet tím samým.
Jaké jsou výhody toho být v procesu zakládání nového státního úřadu víceméně
od samého počátku?
Výhodou je samo o sobě to, že
si můžete vybudovat moderní úřad. Chceme ho plně digitální, využívat nejmodernější agendy, které třeba už
používají některé jiné úřady. A máme tu možnost si takto
vysbírat to nejlepší, aby úřad fungoval tak, jak
chceme.
Prakticky to ale asi nebude tak jednoduché, že
co si člověk řekne, to má…
To je pravda, praxe
je trochu složitější. Co se oné stavby úřadu týče, je
důležité si uvědomit časovou osu, tedy že Národní sportovní
agentura vznikla v srpnu, kdy nabyla účinnosti novela zákona o
sportu. Následně byl formálně jmenován Milan Hnilička předsedou,
potom existuje delimitační protokol mezi MŠMT a panem předsedou
Hniličkou, kterým se musíte řídit a přebírat zaměstnance.
Plus je třeba brát v potaz i to, že máme zákon o státní
službě, který ten proces příliš nezjednodušuje, ale musíme se
tomu přizpůsobit. A takové ty drobnosti, že nemáte ani tužku,
kterou si nemůžete jen tak koupit.
Toto
byly největší komplikace?
Ono komplikace… spíše
to prostě bylo složité období, kterým bylo potřeba projít. Sám
největší komplikaci vidím v tom, že každý zaběhlý úřad má
svůj vysoutěžený ekonomický informační systém, kterým je
napojen na státní pokladnu, ČNB, a má v něm i personalistiku.
Příprava a samotné soutěžení takového systému pochopitelně
trvá, takže ty systémy nemáte sloučené a ovládáte je
samostatně, přes různá webová rozhraní, musíte vše
přepisovat, a to pro naše vznikající ekonomické oddělení
rozhodně nebylo jednoduché.
Úvodem jste zmínil, že na
začátku měla NSA jen předsedu, pak přibyli dva místopředsedové,
to byla opravdu v tu chvíli celá agentura?
Vlastně
nějakou dobu ano, já tomu říkal kavárenské období, připomínalo
mi to startup. Máte agenturu a nemáte agenturu. Na druhou stranu
bylo potěšující slyšet, že z nás všech vyzařuje ono
startupové nadšení a to snad i přetrvává. Na samém
začátku jsme navíc neměli ani vlastní prostory, ty nám zapůjčila agentura CzechTourism. Tomu jsem pro změnu říkal období
totální transparentnosti, protože jsme seděli u tramvajové
zastávky v jednom otevřeném prostoru za prosklenou výlohou a
každý mohl vidět, co vlastně děláme. První nábytek jsme pořídili z likvidace nějakého showroomu, služební auta jsme
koupili ojetá od ministerstva zahraničí, kde je po roce vyřazovali z diplomatických
misí…
Jak
vůbec probíhala spolupráce s ostatními institucemi státní
správy? Bez ní se asi vznik agentury neobejde.
Mimořádně
dobře, to bych chtěl pochválit. Ať už s ministerstvem pro místní rozvoj, potažmo agenturou
CzechTourism, kde jsme mohli užívat jejich prostory, tak třeba s ministerstvem vnitra, kde
nám velmi pomohla sekce státní služby s výběrovými řízeními,
nebo s ministerstvem financí, kde byli velmi flexibilní k tomu, že v začátku jsme
pracovali na jimi zapůjčených zařízeních. Opravdu to vše
fungovalo na jedničku.
Agentura
tedy teď již má sídlo, přibývají lidé – kolik jich vlastně
je a s kolika se počítá?
Noví lidé přichází
takřka denně. Aktuálně má Národní sportovní agentura třicet
tři lidí ve státní službě a dvanáct v zaměstnaneckém poměru.
Plus se to trochu změnilo oproti plánu tím, že nám během léta přibyly programy jako Kabina a bohužel i Covid Sport, což nám
systemizací navýšilo počty o sedmnáct zaměstnanců.
Letošní vize je šedesát zaměstnanců dohromady a v příštím
roce přijde dalších sedmnáct delimitací z MŠMT, takže by to
mělo skončit na sedmdesáti sedmi.
Kdy přesně si
tedy vše takříkajíc „sedne“?
V
každém okamžiku si musíte říkat, že už si to sedne a vlastně každý den si to nějakým způsobem sedá. Je to dynamický proces,
kdy moc nejde k jednomu okamžiku říct, že už je to
hotové.
Sám
jste do agentury přišel jako státní úředník, druhý
místopředseda Ivo Lukš je bývalý vrcholový basketbalista,
předseda Hnilička pro změnu vrcholový hokejista. Jaké to je
pracovat v týmu se sportovci?
Ne
že bych osobně nějak pátral po tom, kdo je kdo, ale obecně vzato
myslím, že jejich předností je to, že to jsou ohromní týmoví
hráči. Vědí, že každý v týmu má svou roli. Je důležité,
že lidé, co celek vnímají jako tým, dokáží ocenit i jeho
jednotlivé části a chápou jejich důležitost a význam. Milan Hnilička je pro mě
přesně ten typ člověka, se kterým se celé to budování úřadu
na zelené louce dá dělat a dělá se to dobře. Když jsme například byli domluveni, že musíme být už v sedm hodin ráno
v České poště na ověření podpisu, Milan Hnilička tam vždy i
přes všechny své povinnosti byl.
Pro sportovce možná nejdůležitější otázka – kdy oni sami pocítí, že tu Národní sportovní agentura jakožto nový státní orgán, pod který spadají, je?
Já to vnímám tak, že už to pociťují. Nejen díky tomu, že již vyplácíme první program Covid Sport. Připravili jsme i roadshow, kde se se sportovním prostředím začalo komunikovat, chceme vyjíždět mezi lidi ze sportovního prostředí, odpovídat na jejich dotazy a hledat optimální působení agentury tak, abychom v prvé řadě sportu pomohli. Namísto ministerstva už odpovídáme třeba majitelům sportovišť, jaké jsou konkrétní dopady vládních koronavirových opatření. Mnozí existenci agentury pocítí, až dostanou včas dotaci poté, co podají nekomplikované žádosti, tenhle pohled taky chápu. Pocítí to v jednoduchosti všech těch úkonů. Hodnocení ale nechám na nich.
Co
je vaší osobní vizí pro to, jak by NSA měla fungovat?
Předně
doufám, že budeme službou pro sportovní prostředí. Že
sportovci budou vědět, že je tu agentura pro ně. Vizitkou pro mě
už teď je, když od někoho ze sportovního prostředí slyším,
že chválí spolupráci s agenturou a její jednoduchost. Lidé si
pochvalují třeba i to, že máme uveřejněná mobilní čísla a
volá se jim zpátky. Je to pro mě uspokojivé, že jsou tu i tyto
malé kroky, kterými dáváme lidem servis a ti lidé se k nám
dostanou.