Nejen Gabčík a Kubiš: Parašutisté volili radši smrt než zradu. Kdo přežil válku, skončil často v lágru

Aneta Černá

Mnozí se vraceli domů po třech, nebo čtyřech letech. Nečekali tu na ně ale s otevřenou náručí. Parašutisté, kteří seskakovali do protektorátu, se museli připravit na to, že jim doslova denně může jít o život. Bez pomoci domácího odboje a mnohdy i vlastních rodin by zvládli ve vlasti operovat možná jen několik dnů. Přesto z první vlny výsadků téměř nikdo válku nepřežil. Pokud hrozilo prozrazení a zatčení, většina mužů si vzala život, aby nepadla do spárů gestapa. Nacisté přesto následně vyvražďovali nejen jejich spolupracovníky, ale i celé rodiny. O Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi z výsadku Anthropoid se poslední dobou mluví celkem často, co ale další desítky parašutistů, kteří za války riskovali život? „Nikdy se na ně nebude vzpomínat dostatečně, protože těch 40 let, kdy se tady na ně nemohlo vzpomínat vůbec, tak to se už nedá dohnat," vysvětluje historik Pavel Šmejkal.

„Parašutisté rozhodně počítali s nejhorším. Určitě pro sebe, pro svoji rodinu možná z počátku ne. To, že nacisté začali vyvražďovat i rodiny podporovatelů a parašutistů, to bylo novinkou. Věta "bude popraven s celou svou rodinou" se objevuje až po útoku na Heydricha. Zachoval se dopis Jana Kubiše ještě z Anglie, ve kterém píše, že kdyby se s ním něco stalo, tak prosí, aby se někdo postaral o jeho rodiče. Jeho rodinu potom nacisté vyvraždili skoro celou,“ popisuje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět. První vlna parašutistů do protektorátu seskakovala s odhodláním a touhou bojovat. Až na místě ovšem často zjistili, že situace je jiná, než jak si exilová vláda v Londýně představovala.

Proti opravě Kubišova rodného domu se postavili místní. Lidé stále zpochybňují význam Anthropoidu

sinfin.digital