Nenápadné ztráty a nálezy aneb I takový byl rok 2020

Právě končícímu roku 2020 dominovalo několik velkých témat. Na prvním místě to byla, respektive stále je, koronavirová pandemie, která mění svět včetně České republiky zcela zásadním způsobem. Lidé s napětím sledovali rovněž prezidentské volby v USA, v nichž demokrat Biden porazil republikána Trumpa, a jednání o podmínkách brexitu, tj. o odchodu Velké Británie z Evropské unie. V Rusku byla schválena nová ústava, garantující prezidentu Putinovi bezpečí a beztrestnost i po skončení mandátu, a v Náhorním Karabachu propukla válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Současně ale došlo k mnoha dalším, na první pohled nenápadným událostem, a právě ty bych na následujících řádcích rád připomněl, i ony totiž patří k roku, mířícímu nezadržitelně do historie.

Hned na počátku roku, 24. ledna 2020, zemřel muž, jenž mohl změnit dějiny nejsledovanějšího sportu na světě, tj. fotbalu – legendární nizozemský středopolař Pieter Robert „Rob“ Rensenbrink. Třebaže si dnes mimo rodné Nizozemsko jeho jméno pamatuje jen málokdo, byl to právě on, kdo ve finále mistrovství světa v roce 1978 trefil v předposlední minutě základní hrací doby proti domácí Argentině tyčku a vzápětí klesl se zakrytýma očima na zem; kdyby byl tehdy o několik málo centimetrů přesnější a dal gól, nehrálo by se s vysokou pravděpodobností prodloužení, ve kterém Argentinci vyhráli 3:1, mistry světa by byli Nizozemci, on sám by se stal nejlepším střelcem (a možná i nejlepším hráčem) turnaje a historie světové kopané by vypadala jinak. Právě na Rensenbrinkově „případě“ je velmi dobře vidět, jak tenká je často (nejen) ve sportu hranice mezi úspěchem a neúspěchem a jak málo stačí k tomu, aby místo absolutního štěstí přišel nekonečný smutek. Fotbaloví fanoušci ale budou i přes jeho fatální nezdar na „létajícího Holanďana“ vzpomínat s díky za to, kolik radosti v životě rozdal.

Druhý měsíc v roce dostali do rukou další argument zastánci teorie o globálním oteplování. Šestého února 2020 byla v Antarktidě naměřena nejvyšší teplota v dějinách, 64,9 stupňů Fahrenheita, respektive 18,2 stupňů Celsia, čímž byl téměř o tři stupně překonán dosavadní rekord z roku 2015 (17,5 Celsia). Stalo se tak na argentinské výzkumné stanici Esperanza (Base Esperanza) v zátoce Naděje (Bay of Hope) na poloostrově Trinity, tj. na jedné z pouhých dvou stálých civilních antarktických „osad“. Jenom pro zajímavost, vůbec nejnižší teplota (–38,4 stupně Celsia) byla v Antarktidě naměřena již před drahnou dobou, a sice 18. července 1994.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital