Právě končícímu roku 2020 dominovalo několik velkých témat. Na prvním místě to byla, respektive stále je, koronavirová pandemie, která mění svět včetně České republiky zcela zásadním způsobem. Lidé s napětím sledovali rovněž prezidentské volby v USA, v nichž demokrat Biden porazil republikána Trumpa, a jednání o podmínkách brexitu, tj. o odchodu Velké Británie z Evropské unie. V Rusku byla schválena nová ústava, garantující prezidentu Putinovi bezpečí a beztrestnost i po skončení mandátu, a v Náhorním Karabachu propukla válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Současně ale došlo k mnoha dalším, na první pohled nenápadným událostem, a právě ty bych na následujících řádcích rád připomněl, i ony totiž patří k roku, mířícímu nezadržitelně do historie.
Hned na počátku roku, 24. ledna 2020, zemřel muž, jenž mohl změnit dějiny nejsledovanějšího sportu na světě, tj. fotbalu – legendární nizozemský středopolař Pieter Robert „Rob“ Rensenbrink. Třebaže si dnes mimo rodné Nizozemsko jeho jméno pamatuje jen málokdo, byl to právě on, kdo ve finále mistrovství světa v roce 1978 trefil v předposlední minutě základní hrací doby proti domácí Argentině tyčku a vzápětí klesl se zakrytýma očima na zem; kdyby byl tehdy o několik málo centimetrů přesnější a dal gól, nehrálo by se s vysokou pravděpodobností prodloužení, ve kterém Argentinci vyhráli 3:1, mistry světa by byli Nizozemci, on sám by se stal nejlepším střelcem (a možná i nejlepším hráčem) turnaje a historie světové kopané by vypadala jinak. Právě na Rensenbrinkově „případě“ je velmi dobře vidět, jak tenká je často (nejen) ve sportu hranice mezi úspěchem a neúspěchem a jak málo stačí k tomu, aby místo absolutního štěstí přišel nekonečný smutek. Fotbaloví fanoušci ale budou i přes jeho fatální nezdar na „létajícího Holanďana“ vzpomínat s díky za to, kolik radosti v životě rozdal.
Druhý měsíc v roce dostali do rukou další argument zastánci teorie o globálním oteplování. Šestého února 2020 byla v Antarktidě naměřena nejvyšší teplota v dějinách, 64,9 stupňů Fahrenheita, respektive 18,2 stupňů Celsia, čímž byl téměř o tři stupně překonán dosavadní rekord z roku 2015 (17,5 Celsia). Stalo se tak na argentinské výzkumné stanici Esperanza (Base Esperanza) v zátoce Naděje (Bay of Hope) na poloostrově Trinity, tj. na jedné z pouhých dvou stálých civilních antarktických „osad“. Jenom pro zajímavost, vůbec nejnižší teplota (–38,4 stupně Celsia) byla v Antarktidě naměřena již před drahnou dobou, a sice 18. července 1994.
