Nenápadné ztráty a nálezy aneb I takový byl rok 2020

Právě končícímu roku 2020 dominovalo několik velkých témat. Na prvním místě to byla, respektive stále je, koronavirová pandemie, která mění svět včetně České republiky zcela zásadním způsobem. Lidé s napětím sledovali rovněž prezidentské volby v USA, v nichž demokrat Biden porazil republikána Trumpa, a jednání o podmínkách brexitu, tj. o odchodu Velké Británie z Evropské unie. V Rusku byla schválena nová ústava, garantující prezidentu Putinovi bezpečí a beztrestnost i po skončení mandátu, a v Náhorním Karabachu propukla válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Současně ale došlo k mnoha dalším, na první pohled nenápadným událostem, a právě ty bych na následujících řádcích rád připomněl, i ony totiž patří k roku, mířícímu nezadržitelně do historie.

Hned na počátku roku, 24. ledna 2020, zemřel muž, jenž mohl změnit dějiny nejsledovanějšího sportu na světě, tj. fotbalu – legendární nizozemský středopolař Pieter Robert „Rob“ Rensenbrink. Třebaže si dnes mimo rodné Nizozemsko jeho jméno pamatuje jen málokdo, byl to právě on, kdo ve finále mistrovství světa v roce 1978 trefil v předposlední minutě základní hrací doby proti domácí Argentině tyčku a vzápětí klesl se zakrytýma očima na zem; kdyby byl tehdy o několik málo centimetrů přesnější a dal gól, nehrálo by se s vysokou pravděpodobností prodloužení, ve kterém Argentinci vyhráli 3:1, mistry světa by byli Nizozemci, on sám by se stal nejlepším střelcem (a možná i nejlepším hráčem) turnaje a historie světové kopané by vypadala jinak. Právě na Rensenbrinkově „případě“ je velmi dobře vidět, jak tenká je často (nejen) ve sportu hranice mezi úspěchem a neúspěchem a jak málo stačí k tomu, aby místo absolutního štěstí přišel nekonečný smutek. Fotbaloví fanoušci ale budou i přes jeho fatální nezdar na „létajícího Holanďana“ vzpomínat s díky za to, kolik radosti v životě rozdal.

Druhý měsíc v roce dostali do rukou další argument zastánci teorie o globálním oteplování. Šestého února 2020 byla v Antarktidě naměřena nejvyšší teplota v dějinách, 64,9 stupňů Fahrenheita, respektive 18,2 stupňů Celsia, čímž byl téměř o tři stupně překonán dosavadní rekord z roku 2015 (17,5 Celsia). Stalo se tak na argentinské výzkumné stanici Esperanza (Base Esperanza) v zátoce Naděje (Bay of Hope) na poloostrově Trinity, tj. na jedné z pouhých dvou stálých civilních antarktických „osad“. Jenom pro zajímavost, vůbec nejnižší teplota (–38,4 stupně Celsia) byla v Antarktidě naměřena již před drahnou dobou, a sice 18. července 1994.

Další potvrzení toho, že se svět rychle mění, přišlo 3. března 2020, kdy se dvě irské architektky, Yvonne Farrellová a Shelley McNamarová ze studia Grafton Architecture, staly prvními ženami, které získaly prestižní Pritzker Architecture Prize pro nejlepší žijící architekty. Cena, udělovaná od roku 1979, patří k nejcennějším v oboru; mezi jejími laureáty najdeme například Renza Piana, mimo jiné spoluautora pařížského Centra Pompidou či autora londýnského mrakodrapu Střep (Shard), Normana Roberta Fostera, tvůrce londýnského Mostu milénia (Millennium Bridge), Jacquesa Herzoga a Pierra de Meuron(a), kteří stvořili z bývalé elektrárny „charismatickou“ londýnskou galerii Tate Modern, anebo Jørna Utzona, autora slavné budovy opery v australském Sydney. Fakt, že po jednačtyřiceti letech byly touto cenou konečně odměněny i ženy, mimo jiné autorky tzv. Grafton Building (či Röntgen Building), jež je součástí komplexu Universitá Commerciale Luigi Bocconi v italském Miláně, má, pokud jde o dnešní dobu, velkou vypovídací hodnotu.

Smutnou zprávou byla událost z 18. a 19. dubna 2020, kdy v kanadské provincii Nové Skotsko došlo k největšímu modernímu masakru v dějinách země. Právě v těchto dnech zastřelil ozbrojený muž jménem Gabriel Wortman dvaadvacet lidí a další tři zranil, než jej v Enfieldu zneškodnil policista z Royal Canadian Mounted Police. Útok, jenž překonal dosavadní smutný kanadský rekord z roku 1989, kdy bylo na polytechnice Montrealu zastřeleno čtrnáct žen, vedl ministerského předsedu Justina Trudeaua k okamžitému zákazu několika set druhů útočných zbraní včetně té, kterou použil Wortman. Zda bude mít radikální opatření v bezprecedentním rozsahu nějaký významnější efekt, teprve uvidíme.

Jedenáctého května 2020 zkrachovala jedna z nejstarších leteckých společností na světě, kolumbijská Avianca. Firma (její název je akronymem z Aerovías del Continente Americanpo SA), která se až do letoška chlubila nejdelším nepřerušeným provozem na západní polokouli, byla přímou pokračovatelkou společnosti SCADTA (Sociedad Colombo Alemana de Transportes Aéreosto), jež vznikla již v roce 1919. Od roku 1949 pak fungovala pod dnešním názvem po spojení SCADTA s firmou Servicio Aéreo Colombiano (SACO). Jejím krachem tak v květnu skončila jedna velká kapitola z dějin letectví. Služby společnosti, se kterou jsem měl tu čest opakovaně letět z Bogoty do Medellínu a zpět, byly – nejen na latinskoamerické poměry – skutečně vynikající. O to víc je mi jejího „skonu“ líto.

Babišův „rok blbec“. Letopočet 2020 ukončil premiérovu dominanci. Příští rok bude pozornost upřena hlavně na šéfa Pirátů Ivana Bartoše a lídra ODS Petra Fialu, rozebírá ve svém ohlédnutí za letošním rokem Martin Schmarcz.

Desátého června 2020 se završil jiný příběh, trvající několik desetiletí. Švédská policie a orgány činné v trestním řízení oficiálně ukončily pátrání po vrahovi bývalého premiéra Olofa Palmeho; hlavní podezřelý je podle nich již dvacet let mrtev. Vyšetřování, které trvalo od atentátu z 28. února 1986, jemuž sociálně demokratický politik podlehl, bylo dlouho neúspěšné. Nakonec byl za atentátníka označen jeden z původních podezřelých, grafický designér Stig Engström, známý jako Scandia man, jenž v roce 2000 spáchal sebevraždu. Za atentátem na Palmeho, vášnivého bojovníka za mír ve světě, tak nestála ani americká CIA, ani ruská KGB, ba ani švédští extremisté, jak tvrdili autoři četných konspiračních teorií, nýbrž duševně nevyrovnaný jedinec, který jej osobně nenáviděl pro jeho politiku.

Na počátku léta si koronavirová pandemie vybrala další daň: poprvé od roku 1877 se, kromě dvou světových válek, nehrál nejslavnější tenisový turnaj na světě – Wimbledon, plánovaný na 29. června až 12. července 2020. Zatímco ostatní grandslamy se letos přece jen uskutečnily (French Open na dvorcích Rolanda Garrose v Paříži s časovým přesunem na podzim), pro činovníky londýnského All England Lawn Tennis and Croquet Clubu byla představa turnaje bez diváků či změna termínu nepředstavitelná. Srb Novak Djoković a Rumunka Simona Halepová tak budou svá vítězství z roku 2019 obhajovat, dovolí-li to epidemická situace, až na přelomu června a července 2021. Jak velký smutek letošní rok tenisovým profesionálům a fanouškům přinesl, si umí v opravdu plném rozsahu představit jen ten, kdo areál v jihozápadní části britské metropole někdy navštívil.

Babišův „rok blbec“. Letopočet 2020 ukončil jeho dominanci, na řadě jsou Bartoš a Fiala

Třetího srpna 2020 došlo k události, která u nás sice neměla příliš velký ohlas, ale která doslova otřásla zemí na Pyrenejském poloostrově, Španělskem: bývalý král Juan Carlos I. v souvislosti s vyšetřováním kvůli korupci oznámil, že se odebere do exilu. Většina Španělů, u níž někdejší panovník upadl po několika aférách do silné nemilosti, jako by zapomněla, za co všechno mu vděčí. Přechod k demokracii západního typu po smrti diktátora Franciska Franka v roce 1975 se totiž podařil především díky Juanu Carlosovi, stejně jako došlo právě díky němu v následujících letech k úspěšné modernizaci země a ke s ní související prudce rostoucí životní úrovni všech vrstev společnosti. Jak se nicméně ukázalo, historická paměť je velmi krátká a u dnešních obyvatel země nehraje prakticky žádnou roli, bohužel.

V jiné evropské zemi, v Bělorusku, si mohou o demokracii nechat prozatím stále jen zdát. Dne 23. září 2020 složil Alexandr Lukašenko, který je u moci od roku 1994, již pošesté prezidentskou přísahu, a to rozsáhlému, dlouhotrvajícímu odporu navzdory. Domácí opozice i většina světových státníků nepochybuje o tom, že volby ze srpna letošního roku, v nichž získal údajně 80 % hlasů, byly zfalšované. „Poslední evropský diktátor“, jak bývá Lukašenko nazýván, sice následně přislíbil řadu ústupků, reálné moci se ale nevzdal. Nadcházející roční období mu navíc hraje do karet: unavená opozice ztrácí viditelně dech a tvrdá běloruská zima pravděpodobně zasadí pouličním protestům „poslední ránu“. Zda se na jaře příštího roku probere k životu a zda bude mít sílu, která by diktátora ohrozila, teprve uvidíme.

INSIDER — Klaus: společnost je oslepená hojností, piráti jsou vítězstvím ideologie „ajťáctví“

Rok 2020 ukázal, že je Česko nekonečně zastaralé. Je třeba vyměnit celou generaci politiků, píše ve svém komentáři, který sklidil velký ohlas, šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr. 

K další nenápadné událostí došlo na podzim v Pákistánu. Dvacátého šestého října 2020 byla v Láhauru, hlavním městě provincie Paňdžáb, slavnostně otevřena první linka metra v zemi (tzv. Orange Line). Nové moderní metro, jež tvoří celkem šestadvacet stanic a dráha o délce 27,1 kilometrů, by mělo denně přepravit více než čtvrt milionu pasažérů. Jedná se o součást mimořádně ambiciózního projektu na vybudování Čínsko-pákistánského hospodářského koridoru (China Pakistan Economic Corridor; CPEC), a proto se na jejím financování podíleli také Číňané. I tato skutečnost svědčí o tom, že (nejen regionální) ambice pekingských komunistů jsou skutečně velké.

V následujícím měsíci padla jiná zdánlivě neporušitelná tradice. Dne 13. listopadu 2020 bylo oznámeno, že se anglický zpěvák Harry Edward Styles stane prvním mužem, jenž se sám (tj. aniž by se jednalo o skupinovou fotografii) objeví na obálce amerického vydání „nejvlivnějšího módního časopisu na světě“ Vogue. Zatímco pro nás byly celá záležitost, a hlavně mediální povyk kolem ní celkem úsměvné, pro svět módy se jednalo o skutečnou „událost“. Žurnál, vycházející od roku 1892 (tehdy jako týdeník), tak mimo jiné ukázal, že „fenomén gender“ existuje – tak říkajíc – i v „opačném gardu“, třebaže to řada tradicionalistů nesla a nese jen velmi těžce. Šéfredaktorka, jíž je od roku 1988 legendární Anna Wintourová, však měla důvod k radosti – po nějakém čase totiž o Vogue opět mluvil celý módní svět a jeho prodej šel i v mizerném „koronavirovém roce“ nahoru.

Na závěr už jen jedna „perlička“. Dne 8. prosince 2020 uvedl jeden z bývalých šéfů izraelského vesmírného programu Chaim Ešed v rozhovoru pro hebrejský deník Jedi'ot achronot, vycházející od roku 1939, že mimozemšťané skutečně existují, že byli v kontaktu s Izraelci a s Američany a že o tom byl, mimo jiné, informován i americký prezident Donald Trump. Veřejnosti podle něj zpráva nebyla sdělena, neboť na ni dosud není připravena. Jak s danou informací, kterou přinesl vlivný anglicky vycházející The Jerusalem Post, naložíte, milí čtenáři, je pouze na Vás…

Ano, i takové události přinesl rok 2020, i o nich budou jednou historikové psát, o některých z nich možná i víc, než bychom dneska řekli. Tak všechno nejlepší do nového roku 2021, milí čtenáři, a ať je šťastný!

Rok 2020 ukázal, že je Česko nekonečně zastaralé. Je třeba vyměnit celou generaci politiků

SDÍLET
sinfin.digital