Válka na Ukrajině objektivně zamíchala kartami evropských klimatických plánů, nicméně podle europoslance Ondřeje Knotka (ANO), je zarážející, že samotná EU tuto skutečnost reflektuje jen naprosto minimálně. „Premiér Fiala jedná v rukavičkách a neumí nebo snad nechce bouchnout do stolu a říct, že ‚tudy ne‘. Někdy je ale potřeba v zájmu naší země třeba zablokovat jednání lídrů EU, dokud nebudou zájmy Česka dostatečně chráněny,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Knotek.
Jak moc zamíchala válka na Ukrajině kartami Green Dealu a Fit for 55? Bude vše tak, jak se plánovalo a přes termíny nejede vlak, nebo bude potřeba některé pasáže revidovat? Obejdeme se bez ruského plynu a ropy?
Samotné cíle, tedy ty emisní pro roky 2030 a 2050, je možné zachovat. Je ale jasné, že cesta k nim se v důsledku války na Ukrajině a pandemie změní. Z mého pohledu je proto zarážející, že se Evropská komise některým aktuálním tématům vyhýbá. Vždyť v rámci klimatického balíčku Fit for 55 zvažuje jen dvě změny, a to navýšit plošný evropský cíl pro podíl obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost. Zbytek balíčku se k mému překvapení projednává zatím tak, jako by se nic nestalo. Přitom je ale jisté, že právě v důsledku války na Ukrajině budou muset některé členské země svoji dekarbonizační cestu upravit. Proto neochota tohle zohlednit v rámci balíčku Fit for 55 je veliká chyba, která znamená obrovskou nejistotu v průmyslu i energetice, protože firmy odkládají investice. Reakce Evropské komise na válku byla zhmotněna do projektu RePowerEU, jehož cílem je vyšší připravenost na příští zimu a zejména urychlení odklonu od ruských paliv.
Obejde se Evropa bez ruského plynu a ropy?
Je potřeba si uvědomit, že se ropa a plyn se používají nejen jako zdroj energie, ale také jako vstupní suroviny například pro výrobu hnojiv či jiných důležitých produktů chemického průmyslu. Zatímco nahrazení ruské ropy je možné v horizontu několika let, u plynu je to na mnohem delší dobu. V obou případech je ale otázkou, o kolik bude tahle cesta dražší.
Většinou slýcháme spíše pesimističtější komentáře směrem k připravenosti Česka na změny, které budeme muset v rámci klimatických plánů podstoupit – že na ně nejsme připraveni, že nás budou stát moc peněz, že nám zničí průmysl. Je skutečně důvod k obavám?
Skutečný problém je na straně Evropské unie. Kromě ambiciózních klimatických cílů se snaží ovlivnit i cestu, to znamená technologie, které mají být ke splnění klimatických cílů použity. A to je zásadně špatně. Tento proces je ovlivněn jednak zelenou ideologií a zároveň neuvěřitelnou motivací o přerozdělení vlivu v EU. Kdyby šlo „Bruselu“ především o klima a emise, tak by EU podporovala jádro či přechod od uhlí k plynu, stejně jako podporuje obnovitelné zdroje.
Potřeby a možnosti průmyslového Česka jsou jiné než zemědělských zemí na severu či jihu Evropy. My u nás máme solidní plán adaptace na změnu klimatu a vlastní energetickou transformaci. Ta spočívá kromě obnovitelných zdrojů právě v jádru a přechodně v plynu. Dnes ale vidím snahu části Unie zaříznout naše plány. Chtějí, abychom kupovali elektřinu, kterou dodají do společné evropské sítě a na kterou dostanou evropské dotace na vybudování obrovských kapacit obnovitelných zdrojů v mořích podél Evropy a slunném jihu. Česká republika ale akceptovala klimatické cíle s podmínkou, že jich bude moci dosáhnout pomocí plynu a jádra. A pokud je toto v ohrožení, tak je třeba jednat.
Bohužel současná pětikoalice je v energetických otázkách rozdělena. Premiér Fiala jedná v rukavičkách a neumí nebo snad nechce bouchnout do stolu a říct, že „tudy ne“. Někdy je potřeba v zájmu naší země třeba zablokovat jednání lídrů EU, dokud nebudou zájmy Česka dostatečně chráněny. Je hezké, že se na Petra Fialu všichni usmívají a chválí jeho klid, jenže tenhle klid nám nic dobrého nepřinese. Babiš se toho nebál a šel do toho tvrdě i za cenu, že se na něj neusmívali. Nejdůležitější ale pro něj bylo, aby se z Česka nestal otloukánek Evropy.
