Nevíme, kolik bylo v kauze Nagyová nasazeno policistů. Ani kolik stála daňové poplatníky, přiznává policie

 FOTO: 'Michal Růžička / MAFRA / Profimedia

Jan Hrbáček, Česká justice

22. 10. 2020 • 09:31
ČESKÁ JUSTICE | Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) nemá podrobné informace o tom, kolik policistů zasahovalo v červnu 2013 v takzvané kauze Nagyová, která předznamenala pád vlády Petra Nečase a odstartovala novou politickou éru České republiky. Česká justice si podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádala o data k zásahu. Podle šéfa Jiřího Mazánka není schopna vyčíslit, na kolik největší operace v dějinách tuzemské policie vyšla daňového poplatníka. NCOZ navíc tají, kolik bylo na akci vyčleněno tzv. zvláštních finančních prostředků.

Tajná policejní akce, namířená proti politikům a úředníkům, dostala název BOBO. To je jediná konkrétní odpověď Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kterou dostala Česká justice na sadu otázek, které útvaru zaslala v souvislosti s největší operací v dějinách české policie, takzvanou kauzou Nagyová.

Tou je mediálně označována policejní razie, která propukla 13. června 2013. Tehdy policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Roberta Šlachty zasáhl proti několika politikům a úředníkům, které podezíral z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby. Šlo o dosud největší policejní akci tohoto druhu ve veřejné sféře a proti vysokým vládním institucím v České republice i v celé Evropě. Kauza 17. června vyústila v pád vlády Petra Nečase, který rezignoval také na funkci předsedy Občanské demokratické strany a odstartovala novou politickou éru České republiky.

V tajné akci bylo nasazeno nepočítaně odposlechů, sledování, zapojili se do ní desítky až stovky policistů. Původní konstrukce údajné trestné činnosti zněla: sabotáž. Podle ÚOOZ a žalobců z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se organizovaná skupina lidí cíleně snažila obsazovat klíčové posty ve státní správě tak, aby z toho měla užitek a současně i „krytá záda“. Aktéři podle detektivů „úmyslně poškozovali ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky“. Případ byl později rozmělněn do několika větví a původní sabotáž vzala za své. Výsledkem gigantické operace jsou ale především zproštění obžaloby, v lepším případě udělené podmínky.

Česká justice si podle zákona o poskytování informací vyžádala podrobná data k této policejní operaci. Požádala například o počty nasazených příslušníků policie, nebo nakolik tato tajná operace v globálu vyšla státní rozpočet. Z reakce policie vyplývá, že sama ozbrojená složka nemá konkrétní informace ani o jedné z uvedených skutečností.

Česká justice si vyžádala tyto informace:

„Kolik policistů se podílelo na přípravě, operativě, analýze a vyšetřování a následných úkonech kauzy zvané Nagyová?

Jaké konkrétní složky policie byly v této operaci zainteresovány (konkrétní expozitury či složky

policie, konkrétní počty policistů dle expozitur, složek)?

V jaké výši byly za práci na této kauze vyčísleny náklady na mzdy zainteresovaných policistů?

V jaké výši byly za práci na této kauze vyčísleny náklady na odměny, tedy nadtarifní složky mzdy?

V jaké výši byly za práci na této kauze vyčísleny náklady na techniku, logistiku, pohonné hmoty?

V jaké výši byly za práci na této kauze vyčísleny náklady na zvláštní finanční prostředky? Jaký útvar či expozitury či složky inkasovaly, k jakému účelu byly tyto prostředky použity dle aktů interního řízení policie?

V jaké výši byly za práci na této kauze (operacích) vyčísleny náklady komplexně?

Kteří konkrétní důstojníci byli velícími důstojníky v této kauze (operacích)?

Jaký byl krycí název této operace (operací), kdo jej vymyslel?“

Bobo, víc nevíme

Šéf NCOZ Jiří Mazánek odpověděl konkrétně pouze na jednu otázku: „Jaký byl krycí název této operace (operací), kdo jej vymyslel?“. „Trestní spis nesl krycí název: „BOBO“… …Jelikož povinný subjekt požadovanou informací ve smyslu citovaného ustanovení nedisponuje, nemůže ji žadateli poskytnout,“ zní jediná relativně konkrétnější odpověď šéfa elitního útvaru.

Pojďme si tedy shrnout všechny informace, které šéf NCOZ České justici na její žádost poskytl. „Do této kauzy se různou měrou zapojili policisté bývalého ÚOOZ SKPV zařazení do přímého výkonu služby. Přesný seznam policistů nemá povinný subjekt k dispozici. Podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Jelikož povinný subjekt požadovanou informací ve smyslu citovaného ustanovení nedisponuje, nemůže ji žadateli poskytnout,“ vyřídil první z požadavků Mazánek. „Jednalo se o policisty z celého bývalého ÚOOZ SKPV, přesný seznam policistů a jejich zařazení v již zaniklém útvaru s celostátní působností nemá povinný subjekt k dispozici,“ doplnil.

NCOZ nemá k dispozici informaci o finančních nákladech spojených v souvislosti se služebními příjmy jednotlivých policistů. „Proto ji nemůže žadateli poskytnout. Finanční částka nemůže být ani dodatečně hodnověrně vyčíslena, neboť jednotliví příslušníci Policie ČR se uvedeného trestního řízení účastnili různou měrou, v různých časových obdobích. Tito policisté neplnili služební úkoly pouze v souvislosti se zájmovou kauzou, ale plnili také další služební úkoly,“ pokračuje Mazánek.

Povinný subjekt, tedy NCOZ, nemá podle Mazánka k dispozici informace vypovídající o finančních nákladech vynaložených na odměny, které měly být uděleny policistům již zaniklého útvaru s celostátní působností. „A to i s ohledem na časové období, které uplynulo od doby realizace této trestní kauzy,“ odůvodnil odmítnutí poskytnutí dalších požadovaných informací.

Náklady nese stát

Policie podle Mazánka nevyčísluje finanční náklady na technické prostředky použité při plnění úkolů vyplývajících z právních předpisů. „Neboť žádná právní norma jí takovou povinnost neukládá,“ začal Mazánek reakci na pátý požadovaný okruh informací. U trestního řízení je podle něj třeba vycházet z trestního řádu, který obsahuje specifickou úpravu hrazení nákladů. „§ 151 odst. 1 trestního řádu stanoví, že náklady nutné k provedení trestního řízení, včetně vykonávacího, nese stát. Povinný subjekt požadovanou informací nedisponuje, a proto ji nemůže žadateli poskytnout,“ odtušil Mazánek.

Mazánek pak zcela odmítl poskytnout informace k otázkám: „V jaké výši byly za práci na této kauze vyčísleny náklady na zvláštní finanční prostředky? Jaký útvar či expozitury či složky inkasovaly, k jakému účelu byly tyto prostředky použity dle aktů interního řízení policie?“

Používat zvláštní finanční prostředky, např. vyplácet odměny informátorům, umožňuje zákon o policii. Policista je dle tohoto zákona při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se zajišťováním krátkodobé ochrany osoby oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky. „Zvláštními finančními prostředky rozumí vyčleněné finanční prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v souvislosti se získáváním poznatků o trestné činnosti, používáním podpůrných operativně pátracích prostředků, používáním operativně pátracích prostředků podle trestního řádu a v souvislosti se zajišťováním krátkodobé ochrany osoby. Na nakládání se zvláštními finančními prostředky se nevztahují právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu,“ zareagoval šéf NCOZ. 

„Z výše uvedeného vyplývá, že v zájmu bezpečnosti státu je nutné, aby s institutem zvláštních finančních prostředků, obdobně jako s dalšími podpůrnými operativně pátracími prostředky nebo s operativně pátracími prostředky, bylo zacházeno velmi citlivě, jako s nástrojem důležitým pro boj proti zejména závažné kriminalitě a organizovanému zločinu. V tomto smyslu je nutné vnímat i rizika spojená s poskytováním a zveřejňováním informací o tomto institutu. Poskytnutí nebo zveřejnění informací o používání podpůrných operativně pátracích prostředků v konkrétních případech i v jejich celkovém souhrnu může způsobit maření nebo narušování metod a postupů policie při používání těchto prostředků. To se týká rovněž poskytnutí či zveřejnění informací o možnostech policie při používání zvláštních finančních prostředků a informací o výši výdajů hrazených ze zvláštních finančních prostředků,“ napsal reportérovi České justice Jiří Mazánek.

Na otázku, kolik vyšla komplexně práce policie na celé kauze Nagyová daňové poplatníky, Mazánek opět odpověděl vyhýbavě. „U trestního řízení je třeba vycházet z trestního řádu, který obsahuje specifickou úpravu hrazení nákladů. § 151 odst. 1 trestního řádu stanoví, že náklady nutné k provedení trestního řízení, včetně vykonávacího, nese stát. Povinný subjekt požadovanou informací nedisponuje, a proto ji nemůže žadateli poskytnout,“ konstatoval Mazánek.

Za kvalitu odpovídal Šlachta

Jiří Mazánek ještě částečně odpověděl i na otázku, kteří konkrétní důstojníci operaci veleli. Poskytl ovšem pouze informaci, která je léta veřejně známa.

„ÚOOZ SKPV byl policejním orgánem, který plnil úkoly v trestním řízení, zjišťoval skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a prováděl šetření směřující ke zjištění jeho pachatele v rámci oprávnění daných zákonem o policii a zákonem o trestním řízení soudním (trestní řád). Za zajištění kvalitního plnění úkolů policejního orgánu v trestním řízení z hlediska organizace, koordinace a požadované úrovně trestního řízení zodpovídal ředitel tohoto útvaru policie s celostátní působností plk. Mgr. Robert Šlachta,“ uzavřel Šlachtův nástupce, šéf zreorganizovaných specializovaných policejních útvarů. Celý text vyřízené žádosti o informace ke kauze Nagyová si lze přečíst zde.

Česká justice se s vyřízením žádosti o informace ke kauze nespokojila a podala proti němu rozklad.

SDÍLET