Pískovny suplují Česku „moře“. A jsou i významným zdrojem pitné vody, upozorňuje hydrogeolog

Koupání v zatopených pískovnách a lomech je letní fenomén, jehož obliba stoupá nejen s epidemiologickým omezením vycestovat k moři, ale také s teplotou a množstvím sinic v tuzemských rybnících. Právě těžební jezera totiž zůstávají čistá i v situaci, kdy hygienici uzavírají přírodní koupaliště. Co způsobuje tuto zázračnou očistu a proč těžba štěrkopísků dokonce představuje jeden z pilířů vodárenství, vysvětluje v rozhovoru pro INFO.cz hydrogeolog a přírodovědec Zdeněk Patzelt.

Z dětství si pamatuji, že když jsem se chtěl vykoupat ve vodě, v níž je vidět na dno, musel jsem do bazénu anebo právě do nějaké zatopené pískovny. Průzračnou vodu dodávají naší přírodě paradoxně vlivy těžební činnosti! Proč tomu tak je?

Hlavně je to z toho důvodu, že těžebními jezery protéká podzemní voda a neustále se v nich tak přirozeně vyměňuje. V rybnících naopak voda často stojí nebo do nich přitéká voda povrchová, takže se snadněji zanáší nečistotami a za vyšších teplot se v nich velmi ochotně množí sinice. Do těžebních jezer v pískovnách se navíc voda dostává průsakem skrz štěrkopísky, čímž se kvalitně vyčistí. Je to podobné jako bazén s filtrací a bez ní. Zatímco ten první zůstává čistý celou sezonu, ten druhý je už za týden zelený. Pískovny tak mnohem lépe odolávají horku a udržují si průzračnou vodu i v době, kdy jsou rybníky plné sinic a zhoršenou kvalitu vody vykazují i řeky.

Těžební jezera také bývají oproti rybníkům mnohem hlubší, a proto jsou také chladnější, i to přispívá k jejich čistotě. Méně známá je pak skutečnost, že jezera v pískovnách jsou daleko odolnější vůči suchu. To je dáno tím, že jsou často obrovská a představují značnou zásobu vody, která je podzemním průsakem hydraulicky propojena s řekami, proto v nich prakticky nedochází k většímu kolísání hladiny. S ohledem na klimatickou změnu je obrovským přínosem těžebních jezer i zadržování vody v krajině.

A kde se tu ty písky vlastně vzaly?

Jsou to říční nánosy, odborně se jim říká kvartérní fluviální sedimenty. Hlavně v dobách meziledových, kdy tály ledovce, měly řeky obrovské průtoky a po tisíce let přinášely z hor nánosy štěrků, štěrkopísků a písků, které se v nížinách podél řek ukládaly. Tento proces ostatně probíhá i nyní, i když jen v menší míře. Zejména v povodí Labe či Moravy díky tomu dnes máme bohaté zdroje těchto štěrkopísků a ty zároveň představují jednu z nejdůležitějších stavebních surovin.

Duras: Voda v Česku už dochází. Rozhlédněte se, mizí hmyz a ptáci, žížaly jsme vyhubili

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital