Málo pohledná zelenina, maso po datu spotřeby nebo nesnězená porce v restauraci. Celý svět plýtvá s potravinami, ačkoliv je to nákladné finančně, ekologicky i sociálně. Proč se to děje? A daří se to v Česku nějak řešit?
Pokud nerozumíte pojmům „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do,“ můžete přispět k lepšímu světu tím, že se je naučíte odlišovat. Nevěříte? Kdyby se neplýtvalo s potravinami, byli bychom bohatší, měli zdravější přírodu i méně podvyživených. Konzumní společnost a doba blahobytu ale napomáhají vzniku problémů, které se ne vždy daří systémově řešit. „Za rok lidstvo vyplýtvá nebo jinak znehodnotí jednu třetinu všech vyrobených potravin,“ uvádí Organizace spojených národů (OSN). Jedná se přitom o množství, které by nasytilo přibližně tři miliardy lidí. V poměru k hmotnosti se pak jen v Česku každý den vyhodí osmdesát dva Eiffelových věží.
Plýtvání jídlem s sebou nese i přímé důsledky, například zbytečné emise skleníkových plynů. Pokud by plýtvání potravinami bylo samostatným státem, byl by svými emisemi po Číně a Spojených státech třetím největším znečišťovatelem. Vyhazováním jídla navíc lidé mrhají přírodními zdroji. V pomyslném koši tak celosvětově končí dvacet jedna procent sladké vody (což představuje dvojnásobek objemu Středozemního moře) nebo dvacet osm procent zemědělské půdy (rozloha trojnásobku rozlohy Evropské unie).
