Jak ven z klimatické krize? Jednou z cest je i menší plýtvání jídlem

Málo pohledná zelenina, maso po datu spotřeby nebo nesnězená porce v restauraci. Celý svět plýtvá s potravinami, ačkoliv je to nákladné finančně, ekologicky i sociálně. Proč se to děje? A daří se to v Česku nějak řešit?

Pokud nerozumíte pojmům „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do,“ můžete přispět k lepšímu světu tím, že se je naučíte odlišovat. Nevěříte? Kdyby se neplýtvalo s potravinami, byli bychom bohatší, měli zdravější přírodu i méně podvyživených. Konzumní společnost a doba blahobytu ale napomáhají vzniku problémů, které se ne vždy daří systémově řešit. „Za rok lidstvo vyplýtvá nebo jinak znehodnotí jednu třetinu všech vyrobených potravin,“ uvádí Organizace spojených národů (OSN). Jedná se přitom o množství, které by nasytilo přibližně tři miliardy lidí. V poměru k hmotnosti se pak jen v Česku každý den vyhodí osmdesát dva Eiffelových věží.

Plýtvání jídlem s sebou nese i přímé důsledky, například zbytečné emise skleníkových plynů. Pokud by plýtvání potravinami bylo samostatným státem, byl by svými emisemi po Číně a Spojených státech třetím největším znečišťovatelem. Vyhazováním jídla navíc lidé mrhají přírodními zdroji. V pomyslném koši tak celosvětově končí dvacet jedna procent sladké vody (což představuje dvojnásobek objemu Středozemního moře) nebo dvacet osm procent zemědělské půdy (rozloha trojnásobku rozlohy Evropské unie).

Plýtvám, plýtváš, plýtváme

Nepříznivá čísla by přitom šlo výrazně snížit. Aby se tak stalo, je důležité porozumět příčinám. Ty lze najít v celém dodavatelském řetězci, jelikož s potravinami se plýtvá také během výroby, distribuce a prodeje. V rámci dodržování přísných pravidel se k zákazníkovi často ani nedostane tvarově nevyhovující zelenina či ovoce, ačkoli jsou jinak nezávadné. K plýtvání dochází i v restauračních zařízeních, jídelnách a fast foodech kvůli nesnězeným porcím nebo neprodaným jídlům. Největší podíl na nepříznivé statistice ale mají domácnosti. Jedná se téměř o polovinu veškerého zbytečně vyhozeného jídla. Děje se tak i v důsledku neznalosti nápisů na etiketách potravin. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) uvádí, že každý druhý Čech si plete pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do.“

Anna Strejcová z iniciativy Zachraň jídlo vysvětluje rozdíl mezi nimi následovně: „Minimální trvanlivost garantuje, že si potraviny zachovají kvalitu do určitého data. Mohou se tedy konzumovat i později, datum nemá vliv na případnou závadnost produktu. Maximálně se trochu změní chuť nebo barva.“ Oproti tomu „spotřebujte do“ je hraniční termín. Většinou jej najdeme u masa nebo mléčných produktů. „Po tomto datu může být potravina závadná. Nicméně výrobci vědí, že lidé s jídlem nezacházejí správně, a tak schválně uvádějí dřívější datum, aby měli jistotu, že nikoho neohrozí. Například jogurtům zbývá i po prošlém datu spotřeby ještě jedna třetina trvanlivosti,“ popsala Strejcová. Při rozhodování o osudu potravin doporučuje zapojit smysly čich a chuť, vyšší opatrnost je podle ní na místě hlavně u masa.

Vláda si hraje s ohněm, proti kterému je pandemie jen dětská hračka, totiž se ztrátou legitimity státní moci

Změna musí začít v domácnostech

Nejvíce se vyhazuje pečivo, ovoce, zelenina a hotová jídla. V domácnostech k tomu přispívá nesprávné skladování. Tipy od profesionálů, jak se vyvarovat chybám, si můžete přečíst zde. Podle Strejcové se lidé mohou inspirovat také v obchodech, kde jsou potraviny skladovány správně. „Pomohou i plánované nákupy, kdy máme dopředu promyšleno, jaká jídla budeme připravovat. Omezit plýtvání lze také častějším a menším nakupováním,“ uvedla odbornice z iniciativy Zachraň jídlo. Její tvrzení podpořil i tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. „K zásadní změně může přispět každý tím, že bude nakupovat pouze takové množství potravin, které je schopen zkonzumovat,“ uvádí zástupce resortu. Podle knihy experta Tristrama Stuarta takto nejvíce plýtvají lidé, kteří žijí sami. Hospodárnější jsou naopak početnější nebo chudší domácnosti. Možnost řešit situaci zákonem ale stát u spotřebitelů nemá, protože nemůže zasahovat do svobod jednotlivců, dá se spoléhat jen na osobní odpovědnost každého občana.

Jinak je tomu u prodejců potravin. Podle české legislativní úpravy z ledna 2018 musí všechny obchodní řetězce s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních darovat potravinovým bankám a neziskovým organizacím neprodané, avšak bezpečné jídlo, které by jinak skončilo na skládce. Mimo jiné jde třeba o potraviny s poškozeným obalem nebo chybným označením. Za neplnění povinnosti hrozí řetězcům pokuta až 10 milionů korun. Potravinové banky pak zboží shromažďují, skladují a rozdělují humanitárním nebo charitativním organizacím. Na českém území funguje patnáct potravinových bank, které se opírají o dobrovolnou bezplatnou pomoc a dárcovství. Financovány jsou proto z dotací ministerstva zemědělství. Přijetí novely zmiňovaného zákona sice přineslo bankám vyšší náklady – objem darovaných potravin z obchodů se ztrojnásobil a banky tak měly více práce – po třech letech už je ale systém ustálený a podle vyjádření řetězců Tesco, Makro a Albert funguje velmi dobře, a to i v porovnání s ostatními evropskými zeměmi.

Poptávka určuje nabídku

Důležitost správného zacházení s potravinami si tedy uvědomují i samotní prodejci. „Odpovědné chování je jednou z našich priorit a boj proti plýtvání k tomu neodmyslitelně patří. Neustále monitorujeme a vylepšujeme predikce všech našich objednávek a prodejů, podporujeme potravinové banky nejen dary a dodávkami, ale také zajištěním centrálního skladu. Nejde ovšem jen o naše vnitřní procesy, snažíme se vzdělávat i veřejnost,“ uvedl Tomáš Kubík, tiskový mluvčí společnosti Penny. Právě vzdělávání veřejnosti je pro omezení plýtvání důležité, podobně jako Kubík se pro INFO.CZ vyjádřili i zástupci ostatních velkých obchodů. Řetězce vydávají letáky, tiskové zprávy i příspěvky na svých sociálních sítích, aby občany informovaly a inspirovaly. Snaží se také sladit nabídku s poptávkou tak, aby neprodaných potravin zůstávalo na pultech co nejméně. „Šetrný přístup k životnímu prostředí a trvalá udržitelnost, včetně efektivního využívání zdrojů, minimalizace odpadu a předcházení plýtvání potravinami, jsou jednou z našich priorit,“ přiznává Renata Maierl z úseku firemní komunikace Kauflandu.

Obchody skupiny COOP pro změnu pracují s principem minimálních zásob. Podle zástupce Lukáše Němčíka je výhoda společnosti COOP ve velikosti prodejen. „Dá se říct, že čím menší prodejna, tím méně zbytků. Množství zbytků na našich prodejnách je tedy v porovnání s velkými řetězci zanedbatelné, neboť zaměstnanci jsou více v kontaktu se sortimentem,“ říká Němčík. Pokud ale vezmeme v potaz srovnání s ostatními mezičlánky potravinového odvětví, patří obchody mezi ty nejefektivnější a nejorganizovanější, co se plýtvání potravin týče. Více než sto padesát tun potravin, které ročně každý jednotlivý obchodní řetězec daruje potravinovým bankám, mluví samo za sebe. Pro představu, toto množství odpovídá zhruba třem stům tisícům porcím jídla.

„Ztráty v prodejnách navíc tvoří pouze jednotky procent celkově vyplýtvaných potravin,“ tvrdí ředitel komunikace Albertu Jiří Mareček. Jeho slova podporuje i zpráva o udržitelném rozvoji společnosti Lidl. „Z této studie vyplývá, že k největšímu plýtvání potravin v ČR dochází ve výrobě (44 %), v domácnostech (31 %), ve stravovacích zařízeních (15 %) a v obchodech (11 %),“ popsal tiskový mluvčí Lidlu Tomáš Myler.


Kam s ním?

Darované potraviny přitom nemusí sloužit jen lidem v nouzi, ale také jako krmivo pro zvířata nebo zdroj elektrické energie (tzv. biomasa). Využít je lze i na kompostování, kdy je konečným produktem hnojivo. V ideálním světě by právě „vyhození na kompost“ mělo být jediným možným způsobem vyhození. Do popelnic ani na skládky totiž jídlo nepatří. Hned 42 % českých popelnic zaplňuje bio odpad, který tam ale pro své rozložení postrádá dostatek vzduchu. Jako důsledek pak vzniká kromě CO2 také metan, což je dvacetkrát intenzivnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Například vědci z projektu Drawdown představili sto řešení, jak snížit dopad klimatické krize. Jako třetí nejdůležitější řešení, které má největší vliv na možnou změnu, uvedli právě snížení plýtvání potravinami. OSN pro změnu odhaduje, že produkce potravin celkově má na svědomí 21–37 % globálních emisí. Jenže pokud v roce 2050 dosáhne světová populace očekávaného počtu 9,6 miliardy, budeme potřebovat asi tři planety Země, abychom měli dostatek přírodních zdrojů potřebných k udržení současného životního stylu.

Za kulisy sněmovní pře o nouzový stav: Predátor Babiš nikdy žádnou dohodu nechtěl, jedná ve vlastním zájmu

Výzva do budoucna

K největšímu plýtvání dochází ve vyspělých evropských zemích, severní Americe a Austrálii. V těchto oblastech žije desetina světové populace, ale jsou zodpovědné za spotřebu většiny světových zdrojů, zejména pak z rozvíjejících se zemí. Překvapivý může být už jen fakt, že množství vyplýtvaného jídla v Evropské unii má vliv na růst cen pšenice v afrických zemích. Když totiž Evropané nakoupí o čtvrtinu více potravin, než nakonec sní, ­zvedne to cenu této globální komodity a chudí obyvatelé z Afriky si ji nebudou moci dovolit. OSN i Evropská komise tak chtějí do roku 2030 snížit objem potravinového odpadu na obyvatele o padesát procent. EU toho chce docílit například pomocí směrnice o odpadech, která vyzývá státy k provádění opatření, občany k odpovědnějšímu chování a od roku 2024 nařizuje i třídění biologického odpadu.

Členské státy EU také odsouhlasily společnou metodiku sbírání dat ohledně potravinového odpadu. První společná data k publikování očekává Evropská komise v polovině roku 2022, podle nich se pak bude odvíjet postup jednotlivých vlád. Větší znalost problému může přinést i Mezinárodní den povědomí o plýtvání jídlem, který se poprvé připomínal 29. září 2020. Kromě jiného by změna prospěla i našim rozpočtům. Evropskou unii stojí plýtvání jídlem 149 miliard eur ročně, což je trojnásobek českého rozpočtu. V Unii totiž připadá v průměru na každého člověka zhruba sto kilogramů vyhozených potravin. V tuzemsku činí tento údaj přibližně šedesát devět kilogramů na osobu, a v rámci Evropy tak z tohoto hlediska patříme do lepší poloviny zemí. Sociologický ústav Akademie věd ČR ale odhaduje, že v případě omezení plýtvání by jedna domácnost mohla ušetřit až osm tisíc korun ročně.

Pomáhají i skupiny na Facebooku

Pandemie koronaviru přitom plýtvání potravinami ještě posílila. I proto existuje několik iniciativ, které s fenoménem bojují. Kromě zmíněného českého projektu Zachraň jídlo se může veřejnost dozvědět více i díky Menu pro Změnu, které je podporováno Evropskou unií. Výzva Miluji jídlo, neplýtvám se zase snaží o zlepšení situace ve školách a jejich jídelnách. Mimo sebevzdělávání má každý občan možnost darovat jídlo potravinové bance, případně se zapojit do každoroční Národní potravinové sbírky. Zajímavou cestu k efektivitě pak nabízí mobilní aplikace Nesnězeno. Uživatelům ukáže podniky v okolí, které nestihly prodat všechno jídlo. Zbylé porce a potraviny, které ale nejsou nijak závadné, pak nabízí s více než 30 % slevou. Podobně funguje také aplikace Jídlov či různé facebookové skupiny, například olomoucká Free Food UPOL nebo Sdílení jídla Praha. Další takové lze najít i v Plzni a Liberci. Aplikace Nevyhazujto, kde máte možnost darovat či získat věci za odvoz, je pro změnu zaměřená na boj s plýtváním věcmi obecně.

Jak uvedla slavná bioložka Jane Goodallová: „Nemůžete prožít jediný den, aniž byste ovlivnili svět kolem sebe. Vším, co děláte, přispíváte ke změnám. A je na vás, abyste rozhodli, jaké změny chcete.“

SDÍLET
sinfin.digital