Česká politika v roce koronaviru. Pandemický otřes hodnotí politologové

Tak jako každý rok jsme pro čtenáře INFO.CZ připravili bilanční anketu, ve které se politologové ohlížejí za právě končícím rokem. Každý z nich vybírá to nejpodstatnější, co se letos událo v domácí politice. Odpovídají Ladislav Cabada, Petr Just, Lubomír Kopeček, Daniel Kunštát a Josef Mlejnek.

Ladislav Cabada

Hlavní událostí roku 2020 byla bezpochyby pandemie nového koronaviru, která mimo jiné jasně odkryla limity marketingově založeného populismu dominantní politické formace v Česku - hnutí ANO. Nepochybuji, že v příštích letech bude postup vlády spojený se zmatky a nesmyslnostmi předmětem celé řady analýz. Pandemie mj. také jasně ukázala, že prezident Zeman už je jen stínem sebe sama, jeho projevy zpravidla veřejnost rozdělovaly, a velké společenské skupiny dokonce urážely. Duopol Babiš-Zeman tak politice v Česku i nadále dominoval, ale právě během roku 2020 byly založeny základy pro změnu, kterou očekávám již po parlamentních volbách v roce příštím.

Druhou významnou událostí, která byla jistě minimálně zčásti pandemií a výkonem vlády ovlivněna, byly podzimní krajské a senátní. I když hnutí ANO v celkovém součtu jasně vyhrálo, nakonec se na vládě podílí jen v několika krajích. Opět se tak potvrdilo, že bez budování slušných vztahů s politickými konkurenty, ale současně i potenciálními partnery, se v prostředí založeném na proporcionálních volbách fungovat nedá. A to nemyslím jako podnět ke změně volebního systému na většinový, ale naopak jako podnět k zamyšlení (nejen) pro hnutí ANO.

Třetí událostí roku 2020 byl další sestup ČSSD směrem k nerelevantnosti - ve vládě hrála stále slabší roli, a nepomohl ani křečovitý obrat předsedy strany a ministra vnitra k silácké autoritářské rétorice. V krajských volbách strana ještě zcela nepropadla, ale pokles byl jasný, a v aktuální diskusi o rozpočtu už hrála ČSSD jen formální roli - nejdříve se Andrej Babiš spojil s částí opozice, a nakonec ustupoval KSČM.

Naše společnost je oslepená hojností. Piráti jsou vítězstvím „ajťáctví“, což je velmi nebezpečná ideologie, říká Klaus

Petr Just

Asi nebude překvapením, že na prvním místě uvedu pandemii koronaviru. I ta totiž významně zasáhla do domácí politiky. Jednak ukázala schopnost vlády a politických stran při řešení krizových situací - a to jak z pohledu vlastního věcného řešení krize a přijímání opatření k boji s ní, tak z pohledu komunikace těchto opatření směrem k veřejnosti. Nesmíme ale zapomenout ani na to, že krizová situace sváděla vládu či jednotlivá ministerstva k předkládání návrhů na posílení kompetencí některých institucí.

Druhou významnou událostí domácí politiky pak byly podzimní krajské a senátní volby. Ty mimo jiné otestovaly schopnost opozičních stran fungovat v rámci předvolebních spojenectví. Tedy praxi, kterou hodlají v hojné míře využít ve sněmovních volbách na podzim 2021.

Pro jiné strany, zejména pro tradiční levici, krajské a senátní volby představovaly možná poslední varování před sněmovními volbami, aby se vzchopily. Vypadnutí ze sněmovny by dovršilo jejich kontinuálně slábnoucí trajektorii, na které se pohybovaly v posledních třech letech, kdy obě levicové strany zaznamenaly buďto výrazné oslabení nebo dokonce vypadnutí i v dalších volených institucích - v obecních a krajských zastupitelstvech, v Senátu či v Evropském parlamentu.

Jasný slib Fialy a spol.: Spolu před volbami, spolu po nich. V únoru představíme program naší vlády

Lubomír Kopeček

Zcela zásadní byly politické dopady koronavirové pandemie, i když nejde o jednorázovou událost. S pandemií souviselo téměř vše podstatné v Česku od března až do konce roku. Pandemie ovlivnila fungování všech politických institucí této země. Kvůli ní jsme prožili značnou část roku v nouzovém stavu, což je v polistopadových dějinách bezprecedentní situace. Koronavirus také silně ovlivnil krajské a senátní volby a překryl dlouhodobé politické evergreeny, jako je například debata kolem střetu zájmů premiéra Andreje Babiše a jeho trestní stíhání.

Sluší se dodat, že pandemie zvláště extrémně zasáhla zdravotnictví a ekonomiku, což má a v blízké budoucnosti ještě bude mít velké politické důsledky. Z dílčích efektů je dobré zmínit i to, že se vláda Andreje Babiše, která se před pandemií vezla na vlně hospodářské prosperity a vypadala jako udržovací kabinet, který v klidu dovládne do parlamentních voleb, ocitla před obrovskou výzvou. Při první vlně pandemie na jaře přes chyby, jako byl nedostatek zdravotnického materiálu, vyšla ze situace s enormní důvěrou veřejnosti a politicky posílená. Zcela odlišně dopadlo zvládání druhé vlny od léta, kdy se vládní opatření i jejich komunikace staly pro velkou část veřejnosti nedůvěryhodné a zmatené.

Další dvě události roku 2020, které stojí za vypíchnutí, zůstaly dost ve stínu dopadů pandemie. Tou první událostí je vznik opozičních volebních koalic, tedy ODS, TOP 09 a lidovců, a dále Pirátů a STAN. Do budoucna mohou tyto volební koalice překreslit politickou mapu Česka, i když pochopitelně není jistá jejich soudržnost a úspěch. Druhou událostí je cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Těžko se dá najít ze zahraničněpolitických aktivit českých politiků v posledních letech něco, kolem čeho by se rozpoutala tak intenzivní debata.

ODS zadlužuje stát víc než socialisti. Vznikající opoziční koalice nejsou dlouhodobé řešení pro demokracii v Česku, říká Mikuláš Minář

Daniel Kunštát

1. Koronavirová vlna odhalila, že stát fakt není firma. Že administrování drůbežáren a linek na toustové chleby je přece jen něco jiného než racionální, nechaotické a v dobrém smyslu manažerské řízení státního aparátu a koneckonců i onoho živoucího organismu, kterým je společnost. Nota bene státu a společnosti, které čelí vpravdě krizové situaci.

2. Regionální a senátní volby potvrdily pokračující krizi tradiční české levice, která, zdá se, nenašla lék na drtivé objetí Andreje Babiše, utápí se v naprostém personálním zmaru i strategickém chaosu a stojí na prahu doslova historické porážky a faktického vymizení z politické scény.

3. Zformování dvou opozičních předvolebních koalic, které nově formátují základní půdorys politického soupeření a naznačují vznik tří silných bloků, které si to patrně ve volbách „rozdají“ o podobu příštího kabinetu. Bez ohledu na to, zda vůbec a případně do jaké míry obě „protibabišovské“ formace uspějí, schopnost dohody a kompromisu ve prospěch čehosi podstatnějšího, než jsou partikulární egoismy jednotlivých partají, je v naší politické kultuře docela nezvyklým prvkem – i když i zde platí, že „nouze naučila Dalibora housti“.

Tato země není naše. Je Zemana a ten ji má jako hračku. Co na to Babiš?

Josef Mlejnek

1. Covid je konstanta, takže zkusím další dvě mimo covid.

2. Formování dvou volebních bloků, Pirátů a STANu a trojkoalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, které může výrazně ovlivnit volby v příštím roce.

3. Krajské a senátní volby. Konkrétně zejména skutečnost, že po těch krajských existuje poměrně pestré politické složení hejtmanů, které v minulosti bývalo monotónější.

SDÍLET
sinfin.digital