Profesor Hořejší: Chybí tu vůdce, který by lidem vrátil důvěru v solidaritu. Kvůli bezbřehému individualismu s covidem prohráváme

Česko prohrává boj s covidem i proto, že tu před solidaritou dostává přednost bezbřehý individualismus. V rozhovoru s INFO.CZ to tvrdí Václav Hořejší, profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Podle profesora Hořejšího tu chybí přirozený vůdce, který by lidem vrátil pocit solidarity. Přitom zdaleka nejsme z nejhoršího venku, jak by se možná mohlo zdát, a nemocnice jsou dál na pokraji kapacit. „Situace, kdy covidové pacienty budeme muset nechat umírat doma, aby nezabírali místo v nemocnicích, opravdu může nastat,” varuje Hořejší.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný minulý týden uvedl, že protiepidemická opatření v Česku přestala fungovat. Lidé, unavení dlouhými restrikcemi, už je nedodržují. Máte podobný pocit rezignace, nebo jste přesvědčen o tom, že vláda může zásadní změnou přístupu vývoj pandemie ještě obrátit?

Jsem přesvědčen, že pořád ještě je čas na to, aby šíření infekce výrazně zpomalili, nebo dokonce zastavili. A to především formou plošného a častého testování a následným trasováním kontaktů. Ještě pořád si myslím, že pokud budeme masivně a často testovat a izolovat infikované a jejich kontakty, můžeme se souběžně s očkováním dočkat výrazného zlepšení epidemiologické situace.

Slováci zavedli plošné testování, ale ani to jim nepomohlo pandemii výrazně utlumit pod očekávanou úroveň. Proč by se to mělo povést u nás?

Slováci dobře začali, vlastně během několika dní otestovali většinu národa, druhé kolo testů už ale zdaleka tak pečlivé nebylo. Celkově to bylo celé nedotažené. Pokud chcete pomocí testování opravdu utlumit pandemii, musíte testovat opakovaně, často  a pečlivě, a to prakticky každého. Pak to má význam.

Rakušané také plošně testují, ovšem na bázi dobrovolnosti, a i přes určitá zvýhodnění pro ty, kteří se testovat nechají, je počet testovaných stále relativně nízký. Jak byste chtěl donutit lidi, aby všichni do jednoho chodili pravidelně na testy?

Určitě by se dal najít systém, který by víc než nějaké restrikce nabízel testovaným výhody. A zároveň by měl stát finančně motivovat lidi k tomu, aby se nebáli karantény z existenčních důvodů. Já si ale dokonce myslím, že situace s covidem-19 je tak vážná, že by mělo být testování povinné. Jestliže musíme dodržovat dopravní předpisy, včetně třeba povinnosti mít v autě bezpečnostní pásy, proč by neměla být povinná opatření, která zcela průkazně mohou zachránit tisíce životů? Jenže tady bohužel vzniklo jakési hnutí odporu, které jakoukoliv státem nařízenou povinnost v době pandemie srovnává málem s návratem k socialismu.

Proč? Z jakého důvodu mají podle vás mnozí lidé tak velký odpor k dodržování protiepidemických opatření?

Myslím, že část těchto lidí může tímto způsobem vyjadřovat obecně nesouhlas s politikou vlády nebo přímo premiéra Babiše. Pak je tu ale poměrně velká část populace, podporovaná řada známých osobností, která prostě razí jakýsi směr bezbřehého individualismu, tedy představy totální svobody člověka, který si může dělat, co chce, bez ohledu na dopady svého jednání pro celou společnost. A zastánci takového přístupu k životu, v Americe se jim říká libertariáni, tvrdí, že nad absolutní svobodu jedince nesmí čnít ani právo na život. Každý si o sobě rozhoduje sám.

Vy s takovou životní filozofií, předpokládám, nesouhlasíte…

Samozřejmě, že ne. Právě při pandemii se ukazuje, jak je důležitá solidarita a sounáležitost mezi lidmi pro samotné přežití společnosti. A já mám pocit, že takzvaná západní společnost v tomto směru trochu zdegenerovala. Když se podíváte na některé státy jihovýchodní Asie, ale třeba i na Tchaj-wan nebo Nový Zéland, prakticky ve všech těchto státech se podařilo udržet pandemii pod kontrolou. A to zejména tím, že se lidé chovají solidárně, nikoliv individualisticky. 

Dobře, ale i mnoho odborníků argumentuje tím, že v jihovýchodní Asii a Oceánii mají lidé prostě jinou mentalitu, kterou nelze automaticky přenést do Evropy či Ameriky…

I kdybych na tyto argumenty, jakkoliv s nimi nesouhlasím, přistoupil, rozdíl mezi individualistickým a kolektivním pojetím řešení pandemie najdeme přece i v Evropě. Když pominu švédský nevydařený experiment s promořováním, ostatní skandinávské státy jako Finsko a Norsko zvládají pandemii velmi dobře, počet obětí covidu-19 je oproti nám a dalším evropským státům minimální. A opět je to díky tomu, že společnost se nechová tolik individualisticky, funguje tam princip solidarity a dodržování pravidel prospěšných celé společnosti. Já jsem obecně velkým příznivcem demokracie skandinávského typu, i během současné pandemie se ukazuje její funkčnost. Bohužel se u nás najde stále dost velká skupina vlivných lidí, kteří skandinávský model označují málem za bolševický, nedemokratický a varují před jeho následováním.

Myslím, že situace je tak vážná, že by mělo být testování povinné. Jestliže musíme dodržovat dopravní předpisy, včetně třeba povinnosti mít v autě bezpečnostní pásy, proč by neměla být povinná opatření, která zcela průkazně mohou zachránit tisíce životů?

Proč je ale ta skupina podle vás tak vlivná?

Já myslím, že to začalo už v devadesátých letech tou divokou privatizací, klausovským hlásáním svobody bez hranic a tezí, že všechno vyřeší trh. Podle Václava Klause vlastně žádná společnost neexistuje, jedná se jen o jakýsi soubor individualit, soupeřících mezi sebou o místo na slunci. A podobně podle mého názoru dnes přistupují mnozí lidé i k hrozbě pandemie. Proto ten odpor proti některých protiepidemickým opatřením, proto ta obecná vzájemná nedůvěra a nedostatek solidárního myšlení. Mnoho z nás si myslí, že solidarita znamená komunismus.

Myslíte, že třeba takový exprezident Václav Klaus, odpůrce roušek, má ještě na společnost tak zásadní vliv, aby mohl výrazně ovlivňovat její chování?

Podle mě je většina naší společnosti rozumná, nakloněná solidárním řešením v boji s pandemií a ochotná dodržovat nutná opatření. Lidé hlásající bezbřehý individualismus jsou v menšině. Bohužel jsou ale hodně slyšet. Jejich schopnost populisticky využít i lží a nesmyslů je neuvěřitelná. To ale není jen problém české politiky, ale celého západního světa. Opravdu bych to nazval určitou degenerací západní demokracie. Klasický systém politických stran, dělení na levici a pravici, už podle mého názoru pozbývá smyslu a to je živná půda pro populisty a individualisty. A ti zneužívají i současnou pandemii k tomu, aby se dostali na výsluní.

Můžete být konkrétnější?

Tady třeba řada individualistů a populistů neustále dokola hlásá jakousi nesmyslnou tezi o tom, že pandemii nejlépe vyřešíme, když izolujeme nejohroženější skupiny obyvatel a zbytek necháme být. Přitom už musí být snad každému jasné, že nelze někam, do nějakých „koncentráků“, na rok nebo dva zavřít dva až tři miliony lidí a dokonale je ochránit před možností nákazy. Je to hloupost. Navíc nikdy úplně přesně nevíte, kdo je ohrožený. I když covid způsobuje potíže především starší generaci, vážně onemocnět může i mnoho mladých lidí. Přesto se teze o izolaci ohrožených pořád opakuje a její šiřitelé dostávají stále velký prostor k veřejným prohlášením. Jak říkám, jsou nakonec paradoxně slyšet mnohem víc než ti, kteří tyhle nesmysly vyvracejí.To pak může vyvolat i nejistotu v celé společnosti.

Dobře, ale co s tím? Chtěl byste třeba Václavu Klausovi či Romanu Šmuclerovi zakázat veřejně vystupovat ke covidu?

Ale vůbec ne. Spíš mi v politice a obecně ve společnosti schází osobnost, asi z tábora levice, která by těmto takzvaným individualistům dokázala účinně čelit, poslat je do patřičných mezí a zároveň byla schopná úspěšně lidem vysvětlit, v čem je hlavní nebezpečí pandemie. Přijde mi, že politika naší současné vlády je v tomto směru měkká, slabá a chabá. A z levicových politiků, kteří by měli být přirozenými oponenty zastánců bezbřehého individualismu, bohužel nevidím nikoho, kdo by mohl tím takzvaným vůdcem, který vrátí do společnosti důvěru v solidaritu. To je, myslím, hlavní problém. Individualisté a populisté nemají proti sobě dostatečně výrazného a schopného levicového politika, schopného se jim s plnou razancí postavit.

Jak si takového politika představujete? Co by měl lidem říkat?

Už na začátku pandemie se ukázalo, jak je ta rétorika kolem covidu důležitá. Už loni v březnu se měl někdo z vládních politiků okamžitě a tvrdě postavit třeba takovým tezím, jaké razili dokonce i někteří lékaři, že kvůli 300 mrtvým na covid přece nemá cenu zavírat ekonomiku. Že by takové zavření ohrozilo ještě více životů než koronavirus. Přitom se opět měl najít někdo z politiků, komu by lidé věřili a kdo by naprosto jasně a srozumitelně vysvětlil, že těch 300 zemřelých v počátcích pandemie není známkou nízkého nebezpečí viru, ale důsledkem toho, že se s ním začalo účinně bojovat. Jinak by byl počet obětí mnohonásobně větší, tak, jako v řadě jiných evropských zemích. Je to logické a pochopitelné, jenže když vláda nechala tuhle teorii individualistů žít svým vlastním životem bez velkých korekcí, přispěla k jejímu rychlému šíření. A to se všemi důsledky, která trvají dodnes.

Z levicových politiků bohužel nevidím nikoho, kdo by mohl tím takzvaným vůdcem, který vrátí do společnosti důvěru v solidaritu.

A dnes? Co by měli podle vás politici ve vládě lidem s plnou razancí říkat?

Hlavně to, co vlastně znamená to nebezpečí zahlcení nemocnic. Podle mě si hodně lidí pořád neuvědomuje, co nám v nemocnicích vlastně hrozí. Považují to pouze za nějaké imaginární, nepravděpodobné nebezpečí. A přitom jsou některé nemocnice už dnes opravdu tak přetížené, že stačí málo, aby nějaké z nich prostě nenašla na oddělení intenzivní péče ani jedno lůžko pro člověka po dopravní nehodě, infarktu nebo mrtvici. To není žádné strašení, ale naprosto reálná hrozba. Jen myslím, že lidé to vnímání nebezpečí pandemie mají někdy zkreslené a politici jim v orientaci moc nepomáhají. Situace, kdy covidové pacienty budeme muset nechat umírat doma, aby nezabírali místo v nemocnicích, opravdu může nastat.

Je ale vůbec možné donutit západní společnost, aby se smířila s nějakými omezeními v pouhé předtuše naplnění hrozby, která ještě nenastala? Nemáte pocit, že dokud prostě nemocnice nezkolabují, nic se dít nebude?

Máte možná pravdu v tom, že náš přístup k pandemii hodně ovlivňuje kvalita našeho zdravotnického systému. Není to tak dávno, co v Česku různí privatizátoři volali po prodeji nemocnic a redukci přebytečných lůžek. Dnes se ukazuje výhoda toho, že máme ve zdravotnickém systému rezervy pro případ nouze. Oba moji zeťové pracují ve Velké Británii a shodně mi říkají, abychom byli vděční za to, jak vysokou úroveň má naše zdravotnictví i v porovnání s tím britským. Ten obrat v počáteční „promořovací“ strategii britského premiéra Johnsona nastal právě ve chvíli, kdy jim začal kolabovat nemocniční systém. Až tehdy si Británie uvědomila, co jí vlastně hrozí, a změnila taktiku v boji s virem. V Česku ale díky vynikajícímu zdravotnickému systému, který zatím covidovou krizi ustál, má řada lidí pocit, že se vlastně nic tak hrozného neděje. A to i přes těch 17 500 mrtvých.

Jinými slovy říkáte, že popíračům covidu paradoxně nahrává i kvalita našeho zdravotnického systému...

Vlastně ano. Je to paradoxní, ale je to tak. Kdyby byla u nás kvalita nemocničního systém taková jako v Itálii, ale i v mnoha jiných zemích, při takovém počtu infikovaných, který dnes evidujeme v Česku, by náš nemocniční systém už dávno zkolaboval. A přitom se najdou lidé, včetně známých osobností, kteří tohle neskutečnou odolnost českých nemocnic a nasazení jejich zaměstnanců zneužívají k tvrzení o tom, že covid vlastně není tak nebezpečný.

Vrabel: V Česku je pětadvacetkrát víc dezinformací o vakcíně než v USA. Vyvracení je kontraproduktivní

SDÍLET
sinfin.digital