Rodiče by měli děti nejen ve sportu motivovat a nakazit optimismem, říká sportovní psycholog Petráš

Pomáhá vrcholovým sportovcům při maximalizaci jejich výkonu. Poznatky a zkušenosti z psychologické praxe jsou ovšem univerzální, a využít je lze i doma během pandemie. Jak? Recept v rozhovoru popisuje sportovní psycholog Václav Petráš. „Nepřízeň osudu některé lidi zlomí a u jiných způsobí, že začnou lámat rekordy,“ cituje svou oblíbenou
myšlenku rodák z Českého Těšína, který v poslední době vnímá stále větší důležitost psychického zdraví.
Právě to je tématem druhého rozhovoru s Václavem Petrášem. První díl čtěte zde.

Ke sportu patří i návyky ohledně disciplíny. Dětská psychiatrička Alena Gayová pro INFO.CZ již dříve uvedla, že jednoduchost podvádění v online výuce může pokřivit charaktery dětí a znamenat tak morální devastaci. Jaký je váš názor?

Velmi důležitá je role rodičů, kteří musí jít příkladem. Děti si také všímají, zda my sami plníme své cíle a výzvy, nebo jestli se vymlouváme a stěžujeme si. V současné situaci je důležité, abychom jim ukazovali, že ani špatná nálada nesmí být silnější než naše vůle a motivace. Základem je vidět smysl, proč danou aktivitu dělat. Podvádění například ve škole tak často není důsledek nějakého špatného charakteru, ale spíše špatné práce s motivací.

Měl jste s ní někdy problém i vy sám?

Ano, během písemek na gymplu jsem často podváděl, co nejvíc to šlo. Proč? Nemám pokřivený charakter, ale nedávalo mi smysl, proč se některé věci učit nazpaměť. Když jsem pak studoval psychologii na vysoké škole, celých pět let jsem nepoužil jediný tahák, i když jsem kvůli tomu někdy zbytečně vyletěl od zkoušky. Ale chtěl jsem se to skutečně naučit, protože jsem věděl, proč to dělám. A stejný princip platí i ve sportovním prostředí –dávejme dětem takové výzvy a domácí aktivity, které pro ně budou atraktivní. Klidně to spojme s něčím zábavnějším. Dejme to do spojitosti s konkrétní aktivitou, kterou pak dítě využije v zápase nebo závodě. Když pak dítě vidí, co všechno mu může smysluplný trénink přinést, tak jeho ochota pracovat naplno je najednou úplně jinde.

Nebojíte se tedy, že doba plná vládních restrikcí zlomí vůli a charakter dětí?

Nebojím, pořád máme obrovské množství sportovců, kteří nemohou soutěžit. Vyvstaly jim obrovské překážky v tréninku a oni se přesto snaží ještě více a jsou kreativní a poctiví. Jeden z mých oblíbených citátů zní: „Nepřízeň osudu některé lidi zlomí a u jiných způsobí, že začnou lámat rekordy.“ A přesně takhle o tom uvažujme. Těžká doba sama o sobě není něčím, co změní člověka. To udělá až jeho následná reakce na těžkou situaci. Právě tuto reakci můžeme mít pod kontrolou, a z pozice dospělých to musíme mladým lidem vysvětlit. Zkrátka udělat maximum pro pozitivní nastavení.

Ne všem se to daří. Může hrát roli i fakt, že mnoho aktivit, včetně organizovaného sportu, je nyní zakázaných?

Pokud se například zbavuji stresu pomocí výletů na hory, a najednou to nemůžu dělat, tak to samozřejmě může ovlivnit moji psychiku. Najednou ztrácím možnosti, které jsem dosud využíval. Už jenom samotný pocit, že někdo sahá do toho, co mohu a nemohu ovlivnit… Doteď jsem byl zvyklý rozhodnout sám, jestli si půjdu zacvičit nebo ne. Nyní je zde vnější zásah a pocit svobody a autonomie je narušen. To může mít negativní vliv na motivaci, máme najednou dojem, že už to není na nás, je zde nějaká překážka, tak proč bychom to vlastně vůbec dělali.

Jak se tím nenechat otrávit?

Ať už je nebo není covid, tak každý člověk se potýká s překážkami, nástrahami osudu a nepříjemnými zážitky. V tu chvíli obrovsky záleží na našem přístupu a naší interpretaci. Máme na výběr, buď se v tom budeme utápět a říkat si, jak je to šílené, hrozné a nespravedlivé. Nebo budeme hledat možnosti a uvědomíme si, co můžeme ovlivnit, s čím můžeme zkusit zabojovat. A třeba v tom najdeme příležitost.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak by měli rodiče motivovat své děti?
  • Proč je pohyb důležitý i pro psychické zdraví?
  • Kdy je lepší se o psychických problémech poradit s odborníkem?
sinfin.digital