Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, jaké to pro umělce je, když prakticky už rok nemohou s tím, co vytvoří, před diváky. Rok s koronavirem ale bilancuje také po ekonomické a organizační stránce. Mimo jiné vypočítává, o kolik přišli peněz, jak se k nim zachovalo město a s čím počítá do budoucna. „Já bych chtěl věřit tomu, že po letních prázdninách už bude dostatečný počet lidí očkovaných a že už budou snad nastaveny exekutivní procesy v tomto státě tak, abychom mohli začít hrát pro relativně plná divadla,“ říká Glaser.
Jak to vypadá v divadle, kde se prakticky už rok nehraje?
V alespoň trochu přijatelném stavu nás drží strategie, kterou jsme zvolili. Rozhodli jsme se pracovat i za zavřenými dveřmi. Snažíme se udržovat v kondici, abychom byli připraveni kdykoliv otevřít. Dostát interním plánům, zkoušet nové inscenace. Nyní jich máme připravených osm. To je samozřejmě strašlivé číslo. Mít osm představení, které neviděly svého diváka a on neviděl je. S každým dalším měsícem ale vidím, že ani toto nestačí. Naše umělce pochopitelně stojí obrovskou energii udržet tyto inscenace na přijatelné úrovni.
A pokud se večer nemohou setkat se svými diváky, tak zejména pro mladší členy souboru je to nesmírně náročné. Oni jsou ve fázi, kdy se mají umělecky rozvíjet, což bez zpětné vazby diváka není jednoduché. Oni nevědí, zda to, co nazkoušeli, funguje. Naše práce zkrátka dostává smysl teprve ve chvíli, kdy vidíme, jak na ní reaguje divák. A to je prostě něco, co se nedá nasimulovat v prázdném divadle.
A jak to přežilo divadlo jako instituce? Museli jste třeba propouštět?
Ano. Už na podzim loňského roku, ve chvíli, kdy jsme viděli, že se situace nelepší, jsme byli nuceni přijmout úsporná opatření. Ta nám pokryla ale jen začátek roku. Namodelovali jsme si to na výpadek nějakých třiceti procent tržeb.
A v momentě, kdy víte, že dvě třetiny nákladů divadla tvoří personální náklady, tak i když se vám do toho nechce, i když permanentně přesvědčujete politiky, že to divadlo je nejen stále neskutečně podfinancované, ale že má i v řadě profesí velký podstav, tak prostě musíte projít každý jeden pracovní úvazek a zvážit, zda by se to bez toho konkrétního člověka přeci jen nedalo nějak zvládnout.
Nakonec jsme se museli rozloučit s deseti lidmi napříč celým divadlem, zrušili jsme na tento kalendářní rok také třetinu plánovaného nového repertoáru. To ale diváci vzhledem k tomu, že máme nazkoušené inscenace do zásoby, naštěstí nepoznají. Šetříme zkrátka, kde se dá. Bohužel to přišlo ve chvíli, kdy se Národní divadlo Brno začalo úžasně rozjíždět. Ale věřím, že se z toho na podzim rychle dostaneme.
