Zákazník mi dlužil desítky tisíc, ze mzdy mu šlo srážet jen 61 korun měsíčně

27. 11. 2020 • 05:52
Devětatřicetiletý truhlář Karel už měl dost neustálých výmluv svého zákazníka, kterými se snažil ospravedlnit, proč mu ani po několika výzvách nezaslal platbu za vyrobený nábytek. Rozhodl se proto bránit – požádal soud o platební příkaz. Nevědomky ale tak rozšířil řady věřitelů, kteří se jen obtížně brání proti neochotě dlužníků pohledávky splácet.

Karel zasvětil svůj profesní život dřevu. Když se mu naskytla příležitost seberealizace jako truhláře v rodinné firmě, dlouho neváhal. Navíc později firmu převzal. „Všechno fungovalo dobře do chvíle, než se začaly kupit nezaplacené zakázky. I když jsem měl nastavený systém záloh, nestačilo to, zákazníci nedopláceli zbytek. A často to byli lidé, které jsem dlouho znal,“ popisuje své původní nadšení pan Karel. Bohužel došlo na nejhorší, peníze stále nepřicházely a zkušený truhlář po několika měsících bez jedné větší uhrazené faktury ztratil trpělivost. 

Rozhodl se svého prominentního zákazníka, pro kterého na exkluzivní zakázce pracoval v řádech měsíců, zažalovat o náhradu škody vzniklou setrvalým zanedbáváním povinnosti platit za výkon práce. U soudu se Karel setkal s pochopením – byla mu přiznána pohledávka ve výši bezmála 56 000 korun. Uhradil tedy zhruba 12 000 korun za soudní poplatky spojené s vydáním platebního příkazu, a doufal, že se situace konečně obrátí k lepšímu. 

Nestalo se tak. Karlův zákazník totiž ve světle přiznání pohledávky ukončil veškeré své podnikání a přihlásil se na Úřad práce. To významně zamíchalo kartami, a především proměnilo šance na částku, ve kterou pan Karel doufal, a která měla vést k co nejrychlejšímu splacení dluhu. „Nevěděl jsem, co dělat. Manželka je na mateřské a na mě zůstala starost o zajištění celé rodiny. Šokovalo mě, když jsem zjistil, že můj zákazník očividně netrpěl nouzí, jezdil nadále ve svém drahém automobilu a přes známé jsem si i zjistil, že byl opakovaně na drahé dovolené. Přesto všechno se ke mně dostávaly jenom srážky z jeho podpory v nezaměstnanosti. Nějakých 61 korun měsíčně. Absolutní výsměch,“ kroutí hlavou Karel.

I v tomto případě můžeme pozorovat další z příkladů vychytralosti neochotných dlužníků. Na její rizika setrvale upozorňuje Exekutorská komora ČR. Byli to právě exekutoři, kteří v čase největší krize nabídli panu Karlovi pomoc a situaci vyřešit. Pomalu se totiž dostával do spirály, kdy už mu hrozila proměna rolí, kdy se stane z věřitele sám dlužníkem. 

Exekutoři dlužného zákazníkova kontaktovali a vysvětlili mu, že by případ mohl skončit i mobiliární exekucí. Toho se zalekl. Nejprve přistoupil na splátkový kalendář, který sice nedodržoval úplně úzkostlivě, ale celkově se jeho platební morálka zlepšila. Další posun přišel v červnu – dlužník si našel oficiálně zaměstnání, způsob vymáhání dluhu přešel do standardního režimu srážek ze mzdy a Karlova pohledávka tak byla saturována pravidelným měsíčním odvodem ve výši 2650 korun. 

„Ta částka už mi dávala smysl. Díky ní jsem si mohl začít dávat dohromady vlastní život, postarat se o rodinu. Byla pro nás v podstatě existenčně důležitá,“ zdůrazňuje Karel. Situace se ale měla opět zanedlouho změnit. V účinnost totiž vešla nová legislativní pravidla týkající se právě exekucí formou srážek ze mzdy. „Nová pravidla celou situaci postavila úplně na hlavu. Původní částka se několikanásobně snížila. Teď mi každý měsíc chodí přibližně jen 150 až 300 korun, zato dlužníkovi zůstává mnohem více peněz, nechápu proč? Mám obavy, že nakonec se dlužníku nebude strhávat vůbec nic. Pokud stát takto nastavuje oficiální vymáhání, kdy fakticky nahrává dlužníkům, nezbude mi než se obrátit na nějaké neoficiální vymahače, co jiného mi zůstává?

Karel naráží na debatu, která se momentálně vede ve Sněmovně ohledně navrhovaných změn exekučního řádu. Tímto způsobem by mělo dojít k uzákonění rozsáhlého katalogu výjimek pro dlužníky, k okleštění pravomocí exekutorů při mobiliárních exekucích, nebo zpoplatnění srážek ze mzdy. Pokud projde poslední jmenované, je opravdu možné, že pan Karel už žádné peníze neuvidí. 

Proti této novele důsledně brojí Exekutorská komora ČR v čele s jejím prezidentem Vladimírem Plášilem. Z příběhu pana Karla je patrné, že hrozba mobiliární exekuce byla tou hlavní motivací, která jeho dlužníka donutila vůbec začít splácet. Další možné omezení pravomocí exekutorů v této oblasti sleduje s nelibostí i prezident Plášil: „Nová omezení exekucí jsou prokazatelně úmyslně zneužívána rozšiřující se skupinou povinných, kteří platit jednoduše nechtějí.“ Zároveň upozorňuje, že na bezmoc exekutorů nejvíce doplatí právě drobní věřitelé jako je pan Karel, pro které je efektivní vymáhaní dluhů jedinou zárukou udržení vlastní životní úrovně. 

„Mám pocit, že za každou další změnou stojí více populismus než záměr dluhovou problematiku řešit. Proto dlouhodobě navrhujeme ustanovení mezirezortní pracovní skupiny, která bude plně obeznámena se stávající situací a bude zastávat roli kvalifikovaného poradního orgánu v procesu legislativních změn,“ navrhuje společný postup šéf exekutorů. Doufá, že se tak podaří legislativní postup sjednotit, a přistoupit k němu koordinovaně tak, aby byla šetřena práva věřitelů, a zároveň poskytnuty úlevy dlužníkům jen v těch případech, které se zakládají na faktických důvodech hodných zvláštního zřetele.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.