Zeman selhal, Babiš už jen uplácí voliče. Dělá to jako Fico v době největší slávy, míní politolog

 FOTO: Milan Malíček / Právo / Profimedia

Vratislav Dostál

11. 08. 2020 • 11:00
Okurková sezóna je možná ideální chvílí pro pokus o politickou bilanci. Jak si stojí jednotliví političtí aktéři před podzimními krajskými a senátními volbami, do jaké míry zvládli poslední výzvy, jaké jsou jejich vyhlídky a co lze celkově čekat od letošního podzimu? Nejen o tom jsme hovořili s politologem Ladislavem Cabadou.

Nový impuls do české politiky nevnesla jarní koronavirová krize, natož letní prázdniny. Několik týdnů před říjnovými krajskými a senátními volbami – ostatně to lze říct o celém období vlády Andreje Babiše – je politický terén zablokovaný. Máme zde jednoho hegemona, levici v úpadku a roztříštěný střed a pravou část stranického spektra. Politika je v Česku bez zjevné dynamiky, bez nových impulsů a témat. Nikdo nebyl schopen přijít s nějakou strategickou iniciativou, pokud tady někdo nastoluje agendu, politické strany to většinou nejsou.

Tak by mohl znít v základních obrysech rozbor aktuální politické situace. „Souhlasím s tím, že zejména v posledních dvou týdnech je tak říkajíc mrtvo, klasická dovolená,“ komentuje situaci politolog Ladislav Cabada. „Kvůli COVID-19 a výzvám zejména z exekutivy, abychom dovolené trávili a peníze utráceli v Česku, je možná trochu více pozornosti než jindy věnováno tomu, kde který politik tráví dovolenou, ale žádné zásadní téma se v politickém či veřejném diskursu neobjevilo,“ míní Cabada.

Posledním podstatným momentem bylo navýšení schodku státního rozpočtu o 500 miliard. V danou chvíli se obě koaliční strany přou, a zároveň se v tom také shodují, kolik vláda přidá penzistům. Velkým tématem příštích měsíců skoro jistě bude také jádro a dostavba Dukovan. „Ano, obě vládní strany využívají metodu slibů v rámci příprav na krajské volby i dlouhé kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční nejpozději za patnáct měsíců. V situaci, kdy se stát, respektive jeho obyvatelé zadluží na dlouhá desetiletí, je to tragické,“ glosuje situaci Cabada.

Zároveň je podle něj i nadále zjevné, že vláda není schopná rychle a efektivně reagovat na skutečné výzvy. „Je pro mne třeba nepochopitelné, proč se dosud nerozhodla pro testování na COVID-19 zdarma, když kvůli tomuto viru na jaře téměř zcela zastavila ekonomický i společenský život v Česku,“ uvažuje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Co se týče Dukovan, chybí mu zejména seriózní a veřejně prezentovaná studie a debata týkající se možných alternativ pro zajištění potřebných zdrojů k pokrytí energetické spotřeby i bezpečnosti ČR.

„Současně jsem velmi skeptický ohledně zveřejnění maximální ceny investice, seriózní analýzy jasně ukazují, že podobné projekty, které nyní běží či byly ukončeny, byly a jsou výrazně dražší. Nevím, zda se více obávat následného předražení stavby, anebo toho, že se jedná o způsob, jak do hry vtáhnout aktéra ochotného z politických důvodů realizovat dostavbu Dukovan za dumpingovou cenu výměnou za posílení vlivu na českou ekonomiku a politiku,“ uvažuje Cabada.

Pokud bychom se zaměřili na kondici jednotlivých stran v čase letních prázdnin, a především s ohledem na blížící se volby, je zjevné, Babišovo hnutí ANO definitivně operuje v rovině údržbáře, jehož ambicí je se leda tak vlichotit především lidem v důchodovém věku, a to navzdory bezprecedentnímu schodku státního rozpočtu a řečem o investicích. „To, že se hnutí ANO z pozic spíše středových posouvá doleva, bylo zřejmé již ve vládě Bohuslava Sobotky v letech 2013 až 2017. Po nástupu Andreje Babiše jako premiéra byl tento trend ještě prohlouben,“ míní politolog.

Cabada má za to, že Babišova populistická politika „dárků“ je v mnohém podobná tomu, co svého času na Slovensku provozoval expremiér Robert Fico a jeho vlády. „Přirozeně můžeme vidět, že tyto vládní dárky míří k různým věkovým i sociálním skupinám, v případě seniorů je to ale nejviditelnější. Mimořádně alarmující přitom je, jak pro vlastní PR dobrotivého ochránce a štědrého dárce premiér využívá média, která mu patří – titulky o zvyšování důchodů i snižování daní vévodily v minulém týdnu oběma celostátním deníkům, které patří do portfolia Agrofertu,“ poukazuje odborník.

Babišovi to nicméně zatím stačí, preference jeho hnutí ANO jsou stabilní. Podstatně hůř je na tom jeho koaliční partner, tedy ČSSD. Dezintegraci toho času nejsilnější levicové formace v zemi lze ilustrovat na peripetiích okolo vzniku kandidátek pro krajské volby. Typicky třeba v Ústí nad Labem. Ale i jinde. Jan Hamáček se obává debaklu, vcelku realisticky si lze představit, že bude po volbách čelit kritice spolustraníků, kteří budou požadovat jeho odvolání z čela strany. Do parlamentních voleb tak může ČSSD kandidovat v čele třeba s Janou Maláčovou. A je otázka, zda jako vládní strana.

„Ano, pro ČSSD nejsou krajské volby klasickými volbami druhého řádu, ale naopak bojem o přežití. Se stranou se v minulých dvou letech rozešlo poměrně velké množství viditelných politiků na lokální (starostové) i krajské úrovni – nejviditelnější je jistě případ hejtmana Plzeňského kraje Josefa Bernarda. Mnoho regionálních politiků ČSSD se rozhodlo tzv. skrýt za kandidátní listiny s názvy zastírajícími spojení s touto stranou, což je i případ ostudné kandidátky v Ústeckém kraji, na níž figuruje osoba, jež se v minulosti spojila s extrémně-pravicovými proudy,“ upozorňuje Cabada.

A pokračuje: „Pokud by ČSSD v krajských volbách zcela propadla, tedy v řadě regionů by se do zastupitelstev vůbec neprosadila – a osobně se domnívám, že tato možnost je vysoká – pak samozřejmě lze očekávat další kolo debaty o příčinách pádu včetně možných návrhů na změnu v čele strany a také návrhů na odchod z vládní koalice. Osobně se domnívám, že navzdory možnému špatnému volebnímu výsledku ČSSD v krajských a senátních volbách k rozpadu koalice ANO – ČSSD nedojde.“

Pokud jde o případné změny ve vedení strany, lze si podle politologa představit model, kdy Hamáček sice nadále zůstane nejviditelnější tváří ČSSD ve vládě, ale vedení strany převezme někdo jiný, ať už někdo z místopředsedů, anebo jiný vyzývatel. Zbývá opozice, což je svým způsobem také truchlivé téma. Už deset let jsme svědky dezintegrace pravice, čehož efektem není nic jiného než permanentní obavy některých stran o parlamentní přežití. Ani jedna z opozičních stran navíc doposud nenalezla efektivní strategii, jak oslovit aspoň část voličů vládního bloku. Bez toho ale Babiše neporazí.

A pokud se v posledních týdnech hovoří o vzniku dvou bloků stran, liberálního (Piráti a STAN) a konzervativního (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), není od věci upozornit na aktuální rozhovor Pavla Bělobrádka pro CNN Primu News, ve kterém bývalý předseda a doposud nepochybně stále vlivný člen lidovců narovinu říká, že pokud podle něj nevznikne jeden velký blok stran, Babiše opozice neporazí. „Osobně se domnívám, že na nějakou formu předvolební aliance nynějších opozičních stran dojde, nicméně až po vyhodnocení výsledků krajských voleb, v nichž různá spojení pozorujeme,“ očekává Cabada.

Jeden blok, zahrnující Piráty, STAN, TOP 09, KDU-ČSL a ODS považuje nicméně za nereálný. „Zejména ideové rozdíly mezi Piráty na straně jedné a lidovců s ODS na straně druhé považuji za stěží překonatelné.“ Poměrně logicky se mu naopak jeví úvahy o spolupráci ODS a TOP 09, avšak pokud by měl vzniknout nějaký útvar bez lidovců nebo Starostů, tak by podle Cabady neměl většího smyslu. „Navíc se obě strany výrazně rozcházejí v pohledu na evropskou integraci – zde by právě přítomnost KDU-ČSL mohla být pragmatickým tmelem mezi ODS a TOP 09,“ vysvětluje.

Zbývají komunisté, krajní pravice a prezident Miloš Zeman: Vojtěch Filip si je sice na premiérovi schopen vyjednat jakýkoli požadavek komunistů, postupný úbytek voličů jeho strana ale podle všeho už nezastaví. Prezident Miloš Zeman je už několik měsíců naprosto izolován, nijak nezasahuje do veřejné debaty, nikam nejezdí, pokud jde o zahraničí, nikdo ho nejspíš ani nezve. A pokud jde o pravý okraj české politiky, možná stojí za zmínku přetahování Tomia Okamury a Václava Klause ml. nejen o voliče, ale třeba také o poslance.

„Prezident Zeman podle mého soudu zcela selhal v roli hlavy státu v období jarní koronavirové krize, když nedokázal přijít s pozitivní rétorikou, zcela mu chyběla empatie a schopnost tmelit národ a zacelovat rány. To však nutně nemusí znamenat, že ještě zásadněji nepromluví do české politiky,“ glosuje Zemanovu neviditelnost Cabada. Aktuálně bude podle jeho slov velmi zajímavé sledovat Zemanův postoj k návrhu vlády na odvolání šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Rafaje. „Ostatně se již vcelku otevřeně spekuluje o tom, že prezident této žádosti nevyhoví,“ připomíná politolog s tím, že okruh „Hradu“ bude i nadále aktivně prosazovat své zájmy ve vazbě na Čínu či Rusko.

Pokud jde o komunisty, Cabada soudí, že se skutečně jeví být stranou v krizi, jejíž hlavní příčiny jsou dvě: „První je odúmrtí, jak kdysi klesající počty členů strany označil její místopředseda Jiří Dolejš, druhá příčina pak spočívá v přesunu části sympatizantů a voličů směrem k hnutí ANO, ale částečně i směrem k jiným stranám, například k SPD,“ vysvětluje Cabada. Co se týče sporů mezi SPD a Trikolórou, je podle něj zjevné, že se obě strany ucházejí o podobné, ne-li totožné voliče. A proto na sebe také podle Cabady velmi tvrdě útočí.

„Klaus neskrývá,“ uzavírá obsáhlý rozhovor pro INFO.CZ Cabada, „jako hlavní cíl překonání volebního prahu pěti procent v příštích volbách do dolní komory a následný vstup do další vlády Andreje Babiše v roli menšího koaličního partnera. To by jistě vyhovovalo i premiérovi, jenž se musí bát situace, kdy se do Sněmovny nedostane buď jedna, či dokonce obě nynější vládu podporující strany – ČSSD a KSČM. Současně by zřejmě Václava Klause ml. uměla i liberálnější část hnutí ANO přijmout jako koaličního partnera spíše než otevřeně islamofobní a k extremismu směřující SPD.“

SDÍLET