Zrůdy StB: Josef Čech mučil a vraždil podezřelé. Tělo oběti chtěl spálit v peci ČKD

Radek Schovánek

17. 06. 2020 • 08:00
Nejtemnějším obdobím vlády komunistické strany v Československu, je doba po puči v únoru 1948. Státní bezpečnost byla až do Stalinovy smrti nekontrolovaným teroristickým útvarem, který s požehnáním vedoucích komunistických funkcionářů terorizoval obyvatelstvo vlastní země. Po smrti Stalina a zavraždění Rudolfa Slánského přišly první nesmělé pokusy vyšetřit alespoň ty nejkřiklavější zločiny Státní bezpečnosti, tedy vraždy zatčených osob a mučení se závažnými zdravotními důsledky. V obnoveném seriálu na INFO.CZ popisujeme skutky zrůd v řadách StB.

 

Jedním z velitelů Státní bezpečnosti, který se přímo účastnil dvou vražd a mnoha surových výslechů byl velitel sektoru BAa II, pplk. Josef Čech. Narodil se 29. prosince 1912. Jeho otec byl sociální demokrat, který v roce 1921 vstoupil do nově vzniklé Komunistické strany Československa. Mladý Josef rozšířil řady Komsomolu v šestnácti letech a o tři roky později už byl vedoucím Komsomolu v pražské ČKD. V životopisu uváděl, že se za války účastnil komunistického odboje, ale členství v KSČ měl přiznané až od poloviny roku 1945. Po válce nastoupil k Zemskému odboru bezpečnosti (ZOB), jak se tehdy nazývala vznikající Státní bezpečnost. Velmi brzy se dostal do blízkosti Miroslava Picha-Tůmy, asi nejznámějšího řezníka z řad StB.

Smrt Petra Konečného

První vražda, které se Josef Čech účastnil, se odehrála již v roce 1948, kdy byl v červnu zatčen tajemník mládeže národně socialistické strany Petr Konečný, který měl mít dle neprověřené zprávy jakési informace o podezřelém Milanu Chocovi, kterého Státní bezpečnost podezřívala z vraždy člena ÚV KSČ mjr. Augustina Schramma.

Konečného vylákali z bytu v červnu 1948, tajně ho zatkli a odvezli do konspirační vily za Prahu. Příslušníci StB před ním mluvili anglicky a snažili se ho přesvědčit, že byl unesen Američany, kteří pracují pro CIC. Konečný se údajně přiznal k ilegální práci, o vrahovi Augustina Schramma ale nic nevěděl. Když několikadenní výslechy spojené s mučením nevedly k zjištění žádných informací, byl převezen do tajné věznice Státní bezpečnosti, které se říkalo „statek“. Šlo o rozsáhlý komplex budov v Praze 6 v ulici Zikmunda Wintra. Zde byl Konečný vězněn asi tři týdny za velmi krutých podmínek. Měl svázané ruce a pouta natolik utažená, že po několika dnech nešla sejmout a začínala mu otrava krve. Vedení Státní bezpečnosti následně rozhodlo o jeho likvidaci.

Smrt Františka Novotného

Dalším zavražděným byl příslušník Státní bezpečnosti František Novotný, který byl zatčen 23. srpna 1948 na základě neprověřeného udání pro podezření ze špionáže ve prospěch Američanů. Také Novotný byl vylákán příslušníky Státní bezpečnosti z bytu a zatčen. Po krutém mučení se „přiznal“ že předával materiály Američanům. Vedení Státní bezpečnosti ve složení Pich, Zelenka, Čech, Milén a Plaček rozhodlo, že Novotný bude jako zrádce zastřelen.

Příslušník StB Mrkos, později vypověděl inspekci ministra vnitra, že Josef Čech „vyprávěl žertovným tónem o tom, jak zlikvidovali jednoho zrádce (…), že jej zastřelili a někde zakopali.“ O této vraždě byl informován tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský i ministr vnitra Nosek.

Touto vraždou se poprvé zabýval politický sekretariát ÚV KSČ 28. července 1953 na základě zprávy ministra vnitra Bacílka. Sekretariát se usnesl:

  1. „soudně stíhat jen ty orgány StB, kteří jsou již ve vazbě pro další zločiny,
  2. soudně nestíhat další orgány, avšak propustit ty, kteří pracují v bezpečnosti.“

I toto usnesení Plk. Josef Čech ve funkci přežil. Další usnesení Politického byra ze dne 21. 3. 1955 kostatuje, „aby proti osobám Čechové (!) Zelenkovi, Kašinovi, Liškovi, nebylo vedeno trestní řízení pro účast na vraždě P. Konečného.“

Na základě zprávy Ministra vnitra Rudolfa Baráka přijalo Politické byro ÚV KSČ 19. prosince 1955 usnesení k zabití Bedřicha Wiesnera, týrání Emilie Faitové Kolářové, vraždě Petra Konečného a zastřelení Františka Novotného, jak jej zachycují následující odstavce:

„Šetřením bylo zjištěno toto: a) pplk. Josef Čech, náčelník VIII. Správy MV, se na jaře roku 1948 zúčastnil porad, kde se jednalo o likvidaci Petra Konečného, který byl tajně zatčen orgány Státní bezpečnosti, protože měl vědět o vrahovi mjr. Šrama (!). Pracovníci Státní bezpečnosti při zatýkání P. Konečného předstírali, že jsou orgány CIC. P. Konečný se přiznal, že je členem illegální národně socialistické organizace, o vrahu mjr. Šrama však nic nevěděl. Z těchto důvodů na něm pracovníci Státní bezpečnosti ztratili zájem, a protože prý měl následkem utažených pout narušen krevní oběh a dostával otravu krve, bylo rozhodnuto o jeho likvidaci.

S. pplk. Čech s likvidací Konečného souhlasil a sám navrhoval, aby Petr Konečný byl zastřelen a dán do bedny a spálen v martinské peci v ČKD. Tento návrh se neuskutečnil. Když bylo rozhodnuto, že Petr Konečný bude zastřelen na Slovensku Pichem-Tůmou a za účasti Lišky, radil jim Čech, jak mají likvidaci provést, aby nebyla zjištěna totožnost P. Konečného při náhodném odhalení hrobu.

Pplk. Čech se měl rovněž účastnit porad o likvidaci Františka Novotného, bývalého orgána Státní bezpečnosti, o kterém agent-dublař Doležal vypověděl, že je agentem amerického velvyslanectví Kollarkem. Na základě výpovědi Doležala, byl František Novotný zatčen a při výslechu přiznal, že se s Kollarkem stýkal, uvedl však, že chtěl získati spojení s americkým velvyslanectvím v zájmu práce Státní bezpečnosti.

S. pplk. Čech spolu s ostatními pracovníky MV došel k závěru, že obhajoba Františka Novotného není věrohodná, že je zrádcem a že je nutno jej potrestat smrtí zastřelením bez předání soudu. (…) Tímto případem se zabývalo dne 21. března 1955 politické byro ÚV KSČ, které se usneslo, že příslušníci MV, kteří se vraždy dopustili nebudou trestně stíháni. (…). S tímto návrhem oddělení branné a bezpečnostní ÚV KSČ nesouhlasilo a doporučilo uvážit uvolnění pplk. Čecha ze služeb MV. (…) Na doporučení Hlavního výboru KSČ při Ministerstvu vnitra byl ve službě ponechán, neboť jeho propuštění ‚by nebylo dobře přijato většinou příslušníků, a to zvláště těch, co slouží od r. 1945 a uvolnění s. pplk. Čecha by vneslo nervozitu do jejich práce'.“

Tímto způsobem si ministra vnitra Barák zavazoval příslušníky StB k poslušnosti. V podstatě je vytáhl z kriminálu a pohrozil jim, že tam mohou kdykoli za své zločiny skončit, nebudou-li dostatečně loajální. Nakonec skončil ve vězení sám, po zatčení v roce 1963.

Josef Čech se od roku 1966 stal náčelníkem 4. odboru Spávy sledování a tam služebně přežil až do dubna 1968, kdy mu byly odňaty medaile Za službu vlasti a Za zásluhy o obranu vlasti a rozhodnutím prezidenta Řád rudé hvězdy, Stříbrná medaile Řádu 25. února a vyznamenání Za vynikající práci. Je jasné, že jeho sesazení v roce 1966 na nižší pozici souviselo s vyšetřováním Hlavní vojenské prokuratury, která se zabývala nejkřiklavějšími případy násilí příslušníků Státní bezpečnosti v padesátých letech.

Na jaře 1968 vojenská prokuratura opět zahájila vyšetřování těch nejbrutálnějších zločinů Státní bezpečnosti. Okupace v srpnu 1968 však znamenala definitivní konec nadějím, že budou tyto zločiny komunistickou justicí někdy rozkryty.

Přestože byl Josef Čech na jaře 1968 z ministerstva vnitra vyhozen, nastupující normalizátoři na své nejvěrnější kádry nezapomněli. Od roku 1977 pracoval osm let jako noční hlídač v budově komunistické rozvědky. Zemřel v roce 1988, aniž byl za své zločiny jakkoli soudně potrestán.

SDÍLET