Čína se vrací k doktríně Mao Ce-tunga. Boháči „dobrovolně“ posílají miliardy dolarů na veřejné dobro

Historie se neopakuje, jistě se ale rýmuje, říkával kdysi Mark Twain. Pronikavost jeho (údajných) slov se ukázala třeba na posledním dění v Číně. Ta se po několika desetiletích nesmělého flirtu s idejemi kapitalismu vrací ke komunistickým a kolektivistickým kořenům: prezident Si Ťin-pching v nedávném projevu oprášil plán „Bohatství pro všechny“ („Common Prosperity“), se kterým přišel v 50. letech Mao Ce-tung. A čínští boháči se mohou přetrhnout, který z nich „dobrovolně“ pošle víc peněz na veřejné blaho. Celý koncept „kapitalismu na čínský způsob“ tak získává povážlivé trhliny.

Jestli se nějaký historický motiv rýmuje až do unylosti ohraného šlágru, je to právě čínská myšlenka „bohatství pro všechny“. Její základy položil už kdysi Konfucius, na kterého v moderní čínské komunistické doktríně  v 50. letech navázal Mao Ce-tung. A na něj zase v poslední době navazuje současný čínský prezident Si Ťin-pching, který slova o bohatství pro všechny letos ve svých projevech pronesl – agentura Bloomberg to spočítala – nejméně 65krát. 

Základní myšlenka „bohatství pro všechny“ je prostá – znamená odmítnutí vykořisťování zaměstnanců a vymýcení chudoby. To se Číně, stejně jako obecně ve světě, daří – počet Číňanů, kteří musejí vyžít s ekvivalentem necelých dvou dolarů na den, se podařilo snížit z asi 750 milionů v roce 1990 na aktuálních 10 milionů. Konec extrémní chudoby je přesto jen jedna z částí nyní oprašované doktríny.

Není boháč jako boháč

V podání čínských komunistů totiž znamená „bohatství pro všechny“ mnohem spíše snahu o přerozdělení současného bohatství a příjmů tak, aby se co nejvíce zploštily oba extrémy – bohatství i chudoba. Rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, argumentují soudruzi, se musí zastavit. Podle nich je třeba, aby se příjmy největších firem a nejbohatších Číňanů více „přizpůsobily“ sociální realitě – bohatí zkrátka musejí posílat více peněz na veřejné blaho. Za tyto peníze by běžní Číňané měli mít lepší přístup ke zdravotní a sociální péči, veřejným službám, vzdělání…

Konečný cíl bohatství pro všechny pak podle strany není v tom, že by každý Číňan měl zažívat stejnou míru prosperity jako jeho soused, měl by však mít přístup k většímu spektru veřejných služeb. Strana se dušuje, že nejde o žádný útok na místní podnikatele: ti, kteří tvrdě pracují a je jim vlastní morální integrita, „by měli být povzbuzováni“. Jenže tak jednoduché to nebude.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital