V Česku roste počet lidí, kteří jsou přesvědčeni, že nemohou věci nijak zásadně změnit, říká Šlerka

Počet lidí, které nezajímá zpravodajství, roste. Podle aktuálního šetření agentury Median pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky jich je téměř čtyřicet procent. Jeho ředitel a vysokoškolský pedagog na Karlově univerzitě Josef Šlerka to v rozhovoru pro INFO.CZ označuje za alarmující jev. „Myslím, že roste počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nemohou věci vlastně nijak zásadně změnit. Pokud žijete s tímhle pocitem, tak proč byste se měli zajímat o svět, který přesahuje vaše krátkodobé potřeby?“ táže se Šlerka.

S tříletým odstupem jste si v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) nechali od Medianu zpracovat šetření o tom, jak často a jaká média lidé sledují. Jaké jsou základní trendy?

Asi nejdůležitější je fakt, že vzrostl počet lidí, které zpravodajství nezajímá. Stoupl o šest procentních bodů a blíží se ke čtyřiceti procentům. To je podle mne alarmující jev, protože jde ruku v ruce s fragmentarizací zpravodajského trhu a ústupu televize a rozhlasu u mladší generace. Zpravodajství plní celou řadu funkcí.

Které přesně to jsou?

Obvykle nejvíc vnímáme funkci přinášení ověřených informací o tom, co se v zemi děje. Jenže jejich výběrem se taky spoluvytváří společný prostor, ve kterém žijeme. Dříve platilo, že co nebylo v televizi, nebylo důležité. Dnes už to zdaleka neplatí. Ve výzkumu je vidět, že tu máme generaci až dvě, která už je mimo tenhle zdroj. Tím se společný prostor stává zase o něco křehčí.

Pokud k tomu ale přidáte, že se zvětšuje i prostor lidí, kteří se zpravodajství vyhýbají, tak to celé může skončit pokročilou fragmentarizací společnosti, proti níž bude současná polarizace ještě docela snesitelná situace. V ní totiž jde o stejné věci, jen se střetávají různé pohledy na ně.

Ale zpět k médiím. Rozhlas, televize i noviny u nejmladší generace ztrácí prakticky jakoukoliv zpravodajskou roli. Naopak sociální sítě se stávají tím hlavním bavičem. Nejen Facebook, ale i trochu médii podceňovaný Instagram.

Rozhlas, televize i noviny u nejmladší generace ztrácí prakticky jakoukoliv zpravodajskou roli.

V tiskovém prohlášení jste uvedli, že skupina těch, co se o zpravodajství nezajímají, není stejnorodá. Kdo ji tedy typologicky tvoří?

První skupinu tvoří spíš mladší lidé do třiceti let. Mají nadprůměrné příjmy a jejich hlavním zdrojem informací je internet. Ten je ale pro ně především zdrojem zábavy a místem, kde nakupují. Jsou spokojení se svým životem, ale nespokojení s domácí politikou, zároveň ji však na denní bázi téměř nesledují.

Je pro ně typické přemýšlení v duchu – každý by měl být sám zodpovědný za to, jak se mu daří, je důležité usilovně pracovat a snažit se. Velká část z nich je přesvědčena o tom, že by měl stát zabezpečit přijatelnou životní úroveň pro každého. My jim říkáme „nejmladší a politicky neangažovaní“ a tvoří přibližně devět procent populace.

Pak to jsou „mladí a zcela apatičtí fatalisté“, protože jsou sice spokojeni se svojí životní úrovní, ale také jsou přesvědčeni o tom, že je důležité, do jakých podmínek a kde se člověk narodil. Jestli je muž nebo žena, jakou má národnost, jestli se narodil do bohaté rodiny a podobně. Ti tvoří 16,5 procent populace nad patnáct let a silně jsou zastoupení do čtyřiceti let. Tematicky je nic moc nezajímá. Zpravodajské weby navštěvují zcela podprůměrně. Když už, tak je zajímá sport, bulvár a nákupy na internetu.

Tyto dvě skupiny doplňuje skupina lidí, které říkáme „starší a masmédiím nedůvěřující“. Tvoří asi dvanáct procent populace, většinu jsou to lidé mezi čtyřiceti a sedmdesáti lety. U této skupiny převažuje pesimistický pohled – svět je zlý, morálka rozvolněná, nikdo nám nepomůže, co si nezařídíš, to nemáš, společnost toho pro potřebné dělá málo. Politiku nesledují, s porevolučním vývojem jsou nespokojení, médiím nedůvěřují.

Takže vidíme, že ta skupina je docela různorodá, ale přehledná.

Čemu připisujete poměrně vysoký nárůst těch, kteří se vůbec nezajímají o zpravodajství?

Myslím, že příčiny jsou dvě. Mladší generace nechtějí starou formu a část lidí ztrácí zcela důvěru v to, že lze něco změnit, ale zároveň jsou lidsky spokojeni, tak proč se trápit zprávami v médiích, která jim navíc předkládají pohled na svět způsobem velmi předpotopním. Pokud jde o skupinu „starší a masmédiím nedůvěřující“, tak si osobně myslím, že žije s pocitem, že svůj boj prohrála.

Existuje nějaká korelace mezi tím, zda a jací lidé sledují média a jejich volebním chováním?

Letos jsme se tím přímo nezabývali, ale když jsme dělali tenhle výzkum před třemi lety, tak se ukazovalo, že lidé, kteří se zpravodajství vyhýbají, jdou stejně volit v přibližně stejně velkém poměru. Malinko více preferují antisystémové strany, ale to může být spíše věkem a sociálním statusem.

Máte data z okolních zemí? Pokud ano, jak si ve srovnání s nimi Česká republika stojí?

Bohužel podobných výzkumů je málo a pro dobré srovnání by bylo nutné dobře probrat metodiku výzkumů. Často stačí jen malinko jinak položená otázka a můžete zdánlivě dostat jiné výsledky. Nicméně myslím, že hlavně u mladé generace je to podobné. Když se podívám na studie třeba z Británie, vidíme tam podobné vzory. Přesun na sociální sítě, odpor k tradičním formám vyprávění, ale také nespokojenost s přílišnou lokálností pohledu a přílišnou politizací zpravodajství jako takového.

O seriózní zpravodajství se zajímá dvacet procent lidí. Není to málo?

To je trochu jako otázka Járy Cimrmana pro Antona Pavloviče Čechova. Myslím, že je to složitější. Pokud bychom měli u nás dobře a silně etablovaný politický bulvár a komerční rádia a televize by dělaly sice formou jednoduché, ale kvalitní zpravodajství, tak by to nevadilo. Dobrý příkladem by mohl být třeba německý Bild. Jenže realita je bohužel jiná. Takže ano, obecně by to problém být nemusel, ale u nás je.

Mimochodem: my jsme dělali náš výzkum na datech z doby před covidem, abychom měli dobré porovnání s minulým výzkumem. Když se ale podívám na jiné výzkumy, třeba společnosti Nielsen Admosphere, tak vidím, že sice korona přinesla zvýšený zájem o zpravodajství, ale velká část toho zájmu se odehrává právě u skupiny, která se o něj běžně zajímala už předtím, jen se teď zajímají ještě víc.

Mezi těmi, kteří sledují seriózní zpravodajství, a těmi, kteří média nesledují vůbec, je čtyřicet procent lidí. Jak se – pokud jde o média – chovají oni?

V podstatě se zpravodajství vyhýbají. To neznamená, že nakonec zprávy někde nedoženou. Ať už na sociálních sítích nebo zaslechnou někde něco v autě, ale primárně se o ně nezajímají. Takže je potkáte na Alze a Aukru, ale ne na Novinkách nebo iDnesu.

Roste počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nemohou věci vlastně nijak zásadně změnit. Pokud žijete s tímhle pocitem, tak proč byste se měli zajímat o svět, který přesahuje vaše krátkodobé potřeby?

Jednotlivé segmenty konzumentů médií členíte na pozadí dosaženého vzdělání, věku a příjmu. Zajímá mě, zda se liší také chování lidí v závislosti na tom, kde žijí. Jinak řečeno: lze identifikovat jiné vzorce chování u lidí z centra a lidí, kteří žijí na vesnici, případně na malém městě?

To je zajímavý problém. Obecně platí, že je pro některé skupiny typické nějaké vzdělání či místo, kde bydlí. Třeba skupina nadprůměrně konzumující seriózní zpravodajství se soustředí v největších městech, jenže to může být také dáno uspořádáním naší země, které je silně centralistické a v podstatě koncentruje velmi dobře placená povolání, k nimž je třeba vysokoškolské vzdělání, do pár center.

To neznamená, že bychom nenašli tuto skupinu mimo Prahu a Brno, když to zjednoduším, ale znamená to, že budou tato dvě města dominovat. Dostáváme se tím sice trochu mimo téma, ale ono to pak jde ruku v ruce s tím, že je samotné zpravodajství českých médií příliš pragocentrické a posiluje tak pocit v regionech, že Praha se ve zprávách stará hlavně sama o sebe.

Otázka na závěr: existuje nějaký recept, který by nám pomohl zvrátit trend spočívající ve zvyšujícím se počtu těch, kteří se vůbec o zpravodajství nezajímají?

Myslím, že není k dispozici žádné jednoduché řešení. Osobně vidím šanci v kombinaci dvou přístupů. Tím prvním jsou inovace ve způsobu vyprávění. Zpravodajství na internetu dnes soutěží o pozornost s Netflixem a YouTubem a myslím, že redakce tohle hodně podceňují. Proto jsme se ve fondu spojili třeba s Česko.Digital a momentálně v sérii workshopů pracujeme na inovacích, které bychom otevřeli redakcím napříč trhem.

To je dejme tomu stránka formy, které pomůže oslovit část populace. Pak je tu ovšem druhá věc, myslím, že roste počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nemohou věci vlastně nijak zásadně změnit, a pokud žijete s tímhle pocitem, tak proč byste se měli zajímat o svět, který přesahuje vaše krátkodobé potřeby?

Upadající rolí médií ve společnosti a důsledky tohoto trendu se ve svém textu zabýval i podnikatel Daniel Křetínský.

Daniel Křetínský: Krize liberální demokracie a nutnost zavedení regulace digitálních platforem

SDÍLET
sinfin.digital