Američané útočili na proíránské milice. Střet Teheránu a Washingtonu je zase blíže

Pavel Novotný

30. 12. 2019 • 20:22

Američtí vojáci o víkendu zaútočili na irácké a syrské základny vlivné šíitské milice Katáib Hizballáh, kterou podporuje Írán. Jde tak o sice nepřímý, přesto jasný útok na Teherán, který se již nechal slyšet, že se USA opět projevily jako největší terorista planety. Přímý konflikt mezi Spojenými státy a Íránem coby patronem všech šíitů planety je opět blíže a napětí v protesty rozkolísaném Iráku se dá doslova krájet.

 

Spojené státy v neděli podnikly nejméně pět náletů na základny šíitské ozbrojené skupiny Katáib Hizballáh. Podle stanice BBC při této operaci zahynulo celkem 25 vojáků a přes pět desítek jich bylo zraněno. Terčem se staly tři základny v Iráku a dvě v sousední Sýrii. Jak dodává agentura Reuters, oficiálně šlo o odvetu za páteční incident, při kterém zmíněné pro-íránské jednotky vyslaly přes třicet raket na vojenský tábor irácké armády u města Kirkúk na severu země. Toto zařízení slouží také americkému personálu. Střely zabily jednoho civilního pracovníka ze Spojených států, čtyři další Američané a dva Iráčané museli být ošetřeni.

Lídr pro-íránské milice Džamál Džafar Ibrahimí se následně nechal slyšet, že „krev mučedníků nebyla prolita zbytečně“ a že pomsta jeho organizace vůči Američanům v Iráku „bude tvrdá“. Web Tehran Times cituje mluvčího íránských diplomatů, podle kterého je „americká agrese na irácké půdě ukázkovým příkladem státního terorismu“, pročež ji jeho úřad „kategoricky odmítá“.

Americký ministr obrany Mark Esper se před reportéry pochlubil, že údery byly „úspěšně“. A dodal zjevné varování: „Chci říci, že jsme připraveni podobné akce opakovat, abychom zajistili bezpečnost našich lidí. Hodláme ale rovněž zabránit postupu nejen pro-íránských skupin, ale i samotného Íránu.“ Bagdádská vláda se podle stanice Al-Džazíra několik hodin po náletech omezila na povinnou stížnost, že byla „porušena suverenita Iráku“.

Právě Irák se totiž ocitl v nezáviděníhodné situaci, jakkoli jí bylo možné předvídat. Tamní vláda totiž hodlá mít dobré vztahy jak s Washingtonem, tak s Teheránem, což připomíná vratkou chůzi po stále volnějším a tedy nebezpečnějším laně. Co více, v zemi přímo působí američtí i íránští vojáci. Irák navíc sužují demonstrace zdejší mládeže, která kromě drahoty, korupce, nepotismu a sektářství protestuje i proti rostoucímu vlivu Íránu na chod státu. Věc zašla tak daleko, že mladí šíité opakovaně napadli íránské konzuláty sídlící v iráckých městech. A dosáhli toho, že premiér Ádil Abdal Mahdí, který ve vládě zastupuje šíitské zájmy, slíbil odstoupit a nyní působí jen jako prozatímní šéf kabinetu. V takové situaci je každý pro-íránský krok ještě citlivější než obvykle. „Sama irácká vláda nemá v tomto ohledu jednotný postoj,“ vysvětluje z Bagdádu spolupracovnice televize Al-Džazíra Simona Foltyn. „Kabinet se každopádně opět pokusí neurazit ani jednoho ze svých vzájemně znepřátelených spojenců,“ dodává.

Problém je, že šíitské milice obvykle založené, financované i vycvičené Íránem, tedy jeho prominentními Revolučními gardami, mají odpor k USA v podstatě zakódovaný v genech. Během boje proti sunnitským extremistům z Islámského státu došlo k unikátní situaci, kdy Spojené státy v podstatě válčily na stejné straně s těmito šíitskými organizacemi a jejich íránskými instruktory. Jenže bezprostřední hrozba od sunnitských bojovníků Islámského státu pominula a podobný konflikt, k jakému došlo teď, se prostě dal tušit. Írán na Blízkém východě opravdu expanduje, a to s částečnou pomocí Ruska i svých místních spojenců, ke kterým kromě syrské vlády Bašára Asada a některých iráckých politiků patří právě stále silnější šíitské milice. Ty jsou často – byť ne vždy – prodlouženou rukou radikálních teheránských kruhů.

Typickým příkladem je libanonský Hizballáh, který se o slovo přihlásil už v roce 1982, drží si vlastní armádu a jeho dva zástupci (spolu s dalšími politickými spojenci) sedí ve vládě. Co je však pro Západ zřejmě nejproblematičtější – předsevzal si zničit sousední Izrael. Mimochodem, přestože agentura AFP tvrdí, že libanonští radikálové z Hizballáhu své irácké kolegy s podobným jménem vyzbrojovali materiálně i ideologicky, o víkendu napadané Brigády Strany Boží vznikly až po roce 2003. Tedy poté, co do Iráku vstoupili Američané, se kterými se také pro-íránské Brigády už v minulém desetiletí střetly.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

Lze předpokládat, že ke střetům mezi pro-íránskými milicemi na straně jedné a Američany, respektive Izraelem a jejich sunnitskými spojenci na straně druhé bude docházet i nadále. Je jen otázka, jak časté a intenzivní tyto srážky budou. Vojáci židovského státu na základny šíitských milicí u syrských sousedů útočí již vcelku rutinně. Nyní se k témuž odhodlali i Američané, a to naráz jak v Iráku, tak v Sýrii.

Problémem ovšem je, že v Iráku tyto skupiny působí legálně coby svého druhu vládou akceptované domobrany – Katáib Hizballáh je součástí tzv. Lidových mobilizačních sil, které úspěšně válčily proti Islámskému státu. Ani v Sýrii jim Asadův režim žádné překážky neklade, spíše naopak. V jistém smyslu tak hostující američtí vojáci v Iráku napadli místní, legálně působící jednotky, jakkoli tyto vznikly pod přímým íránským vlivem a jsou z Teheránu podle všeho stále řízeny. Irácká vláda bude muset zapojit všechny (nemalé) vyjednavačské schopnosti, aby krizi, respektive další střet na svém území odvrátila.

SDÍLET