Americké televize se při „vypínání Trumpa“ dostaly na tenký led, říká politolog Gregor

Americká média se včerejším přerušením projevu Donalda Trumpa kvůli šíření nepravd dostala na tenký led. „Patrně však s takovou situací předem počítala a byla na ni připravená,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Miloš Gregor, politolog a odborník na politické kampaně z brněnské Masarykovy univerzity. „Na každý pád, šlo o naprosto bezprecedentní událost,“ dodává.

Jak jste vnímal reakce Donalda Trumpa na průběžné sčítání volebních hlasů? Třeba když se velmi předčasně prohlásil vítězem voleb?  

V kontextu historie amerických voleb to byla výjimečná reakce, ale Donald Trump už je takový. Současný prezident na americké politické scéně působí jako zjevení; upřímně mě nenapadá příklad jiného amerického prezidenta, který by měl srovnatelný styl vedení politiky a komunikace s veřejností a médii. Takže toto prohlášení bylo výstřední, ale nejspíš se dalo čekat.

Evropa už není ve válce proti Big Tech sama

Jsou americký systém a instituce na podobná torpéda připravené? Nejde jen o předčasné přisvojení si vítězství – Trump tlačí na soudy, hovoří o neregulérnosti voleb…

To ukáží až další dny a týdny. Já bych v mezičase americkým institucím důvěřoval. Jak vidíme, i řada republikánských guvernérů se ohrazuje proti vyjádřením Donalda Trumpa a soud zatím všechny žádosti ze strany jeho kampaně odmítnul, takže zatím je to skutečně jen o vyhrocené rétorice prezidenta a jeho týmu. Systém jako takový se chová standardně a není důvod si myslet, že by to mělo být jinak, byť další otázka je, co taková rétorika udělá s americkou společností a její polarizací. 

Pro mě osobně bylo překvapením, když NBC přerušila Trumpův projev s tím, že „říká nepravdy“. Jak jste to vnímal vy? 

Šlo určitě o tenký led. Donald Trump je stále legitimně zvolený prezident a je otázka, zda mají média mít možnost jej tímto způsobem umlčovat. Nicméně věřím, že byla na scénář, že Trump začne říkat zavádějící zprávy, připravená. Už během kampaně a předvolebních debat se prezident vyjadřoval podobným stylem, takže předpokládám, že televizní stanice řešily, jak se zachovají, když to v projevu zopakuje. 

Skutečnost, že se média takto zachovala vůči úřadujícímu prezidentovi USA, je zcela jistě bezprecedentní; z osobního pohledu mi přišel vhodnější přístup těch stanic, které po projevu upozornily diváky, že některá obvinění Donalda Trumpa jsou nepodložená a zavádějící. Vypínání a přerušování projevu jsem vnímal jako méně šťastné řešení. 

Neměla tedy média klást větší důraz na pravdivost výroků i přímo během hojně sledovaných předvolebních debat? 

Volební debaty vnímám jako odlišný formát. Tam má na lži, nesmysly a dezinformace reagovat hlavně protikandidát, nikoliv moderátor a režie. Tito aktéři jsou ale nezastupitelní v případě projevu, který jsme viděli – tedy když Trump měl nikým a ničím nerušený projev k národu a veřejnost se musela sama rozhodnout zda mu věřit, nebo ne. Během předvolebních debat jsem to vnímal skoro i jako chybu Joe Bidena, že nedokázal na Trumpovy neověřené a zavádějící informace zareagovat. 

Promazaný Twitter

V posledních dnech to vypadalo, že svou politiku přehodnotila sociální síť Twitter, která začala většinu Trumpových příspěvků schovávat a upozorňuje na jejich spornost. Přichází Trump o svůj hlavní komunikační kanál?

U Twitteru vidíme za poslední rok a půl velký posun v tom, jak vnímá obsah na své síti. Jen pro připomenutí: před volbami Twitter oznámil, že nebude zobrazovat politickou reklamu, před několika měsíci začal označovat neověřené a zavádějící informace. To, co vidíme nyní v kanálu příspěvků Donalda Trumpa, je především pokračováním této snahy – byť je poměrně zajímavé, s jakou razancí se Twitter do toho u Trumpa pustil. 

Donald Trump je ale poměrně specifický, zejména v tom, že těch zavádějících informací – pokud to řeknu kulantně – produkuje docela dost. Navíc je to skutečně globální influencer, kterého sleduje okolo 90 milionů lidí. A Twitter pochopitelně musí nějak řešit svou vlastní důvěryhodnost a kredibilitu – a to je myslím důvodem, proč Trumpovy tweety začal v poslední době více skrývat. Co osobně oceňuji na Twitteru ve srovnání například s Facebookem, je to, že Twitter nemaže původní sdělení – jen jej doplňuje varováním. U Facebooku je to buď a nebo. 

Z vašeho pohledu byly Trumpovy tweety skryté legitimně? V některých byla jen část záznamu jeho projevu k národu, případně heslo „Stop the fraud“.

Ano – a při této příležitosti je zajímavé si povšimnout, že jednu část projevu Twitter skryl, jinou nikoliv. To ukazuje, že Twitter k obsahu Donalda Trumpa nepřistupuje automaticky, ale skutečně vypichuje ta nejvíce problematická místa. Z toho pohledu tak není moc co Twitteru vytknout, jde o variaci na to, co dělaly televizní stanice – ve chvíli, kdy začal Trump okolí nepodloženě obviňovat z volebních manipulací, tak jej zkrátka přerušily a ověřovaly pravdivost jeho výroků.

Republikánští senátoři nedávno upozorňovali na dvojí metr – totiž že Twitter sice Trumpovi zablokuje jeho zavádějící příspěvky, vůdci Íránu Chameneímu ale projde tweet o tom, jak vymaže Izrael z mapy světa. Není to problém?

Že se Twitter pohybuje na velmi tenkém ledě, asi nikdo nerozporuje. Osobně vidím dva hlavní rozdíly. Jednak je Twitter americká firma, takže se primárně zaměřuje na anglicky psané účty. Je zkrátka technologicky jednodušší je monitorovat a svoji roli hraje i kulturní blízkost. 

Druhý faktor je v dosahu těchto lídrů: Donald Trump má na Twitteru na 90 milionů sledujících, Chameneí necelých 900 tisíc. Tedy pouhé procento. Z tohoto pohledu je tam rozdíl v tom, jaký vliv každý z těch účtů má na veřejné, světové mínění. A osobně si dokáži představit, že Twitter se primárně zaměřuje na ty nejvlivnější účty, až poté řeší ty méně vlivné. Dá se to přirovnat k tomu, že Twitter také neřeší statusy premiéra Babiše, jenž občas sdílí naprosté nesmysly – byť nikoliv takto radikální. 

Nejde o krátkozrakou politiku? Nebezpečnost extrémních názorů snad apriori neklesá s tím, kdo je hlásá. 

Souhlasím s tím, že takový názor pořád bude stejně nebezpečný. V rámci této debaty ale, myslím, jde skutečně primárně o velikost publika. A z pohledu těch technologických společností může být obtížné a složité hlídat všechny účty na sociální síti; proto musí přistoupit k nějaké prioritizaci – a zde je logické, že ty nejsledovanější účty budou mít největší pozornost. V tomto případě si skutečně nemyslím, že by Twitter byl tendenční.

Jak obecně hodnotíte roli sociálních sítí během voleb? Stranily podle vás demokratickému kandidátovi, jak poměrně hlasitě zaznívalo od republikánských kongresmanů?

Osobně si nejsem jistý, že ta kritika byla oprávněná. Třeba pokud vezmeme zprávu o synovi Joe Bidena v textu New York Post: pro příznivce Donalda Trumpa šlo o důkaz, jak je Twitter stranický, zatímco pro jeho odpůrce se jednalo o zprávu za hranou fake news. Celé to směřuje opět k otázce, zda mají mít technologické společnosti odpovědnost za obsah, který se na jejich platformách šíří. 

Já osobně krok Twiteru, tedy zablokování zprávy, chápu. Je sice problematický a polarizující, ale nejspíš bych postupoval velmi podobně. Celé to dilema nemůžete rozhodnout tak, že oběma hlavním politikům zakážete po třech tweetech a budete se tvářit, jak jste nestranný. 

Je ovšem třeba si také uvědomovat, že Facebook, Google či Twitter v současném mediálním prostředí hrají tak dominantní roli, že dokáží ovlivnit volební výsledky. A je otázkou, zda by jakákoliv firma měla disponovat tímto druhem moci.

„Až na krev.“ Americké prezidentské volby v deseti obrazech

Jak jste vnímal, že se ani jeden z prezidentů veřejně nedistancoval od extrémních skupin? Na jedné straně se Trump nevymezil vůči skupinám, jako jsou Proud Boys, na straně druhé Biden vůči extrémnímu křídlu hnutí Black Lives Matter (BLM)?

Je to velmi nešťastné, přesto tam vidím rozdíl. Pokud vezmete skupiny jako Proud Boys, tak asi žádnému příčetnému politikovi neunikne, že jde o radikály a extrémisty. Politik mainstreamového ražení by neměl mít problém se proti nim vymezit. Na druhé straně pokud si vybavuji kampaň Joe Bidena, tak on několikrát a explicitně odsoudil násilí – byť pravda, nikoho konkrétního u toho nejmenoval. 

Problém ale přišel ve chvíli, kdy se Donald Trump na přímou otázku v první předvolební debatě od těchto skupin nedistancoval. Nejspíš proto, že počítal s jejich volební podporou. Tím ale zároveň postavil Bidena do obtížné pozice, aby on najednou na někoho ukazoval a proti někomu se vymezil. A tady zkrátka zafungovala pragmatická politika, kdy oba prezidentští kandidáti věděli, že budou potřebovat i hlasy z okraje spektra, a pokud se vůči určitým skupinám vymezí, jen těžko je tím získají. 

Co Spojené státy čeká nyní? Jak poklidné předání moci – v případě potvrzení Joe Bidena vítězem voleb – očekáváte? 

Že tým okolo Trumpa bude chtít řešit volby soudně, vidíme už nyní, zároveň ale můžeme vidět i to, že soud nepřistupuje na Trumpova deklaratorní prohlášení, že volby jsou zmanipulované. Proto bych si nebyl úplně jistý, že Američany nyní čekají nějaké zdlouhavé soudní dohry těchto voleb; soudy to nebudou řešit jen proto, že se Donaldu Trumpovi nelíbí, jak to celé dopadlo. A co je důležité: žádný důkaz o manipulaci ještě nikdo nepředložil. 

Co vidím jako větší problém, je ta politická rovina. Donald Trump je zvyklý vítězit, a pokud prohraje, může se snažit znepříjemnit situaci všem, kdo mu stáli v cestě. Například technologickým firmám – dost možná přes revize jejich právního postavení, případně nové administrativě Joe Bidena. 

Řekl bych ale, že s obojím se už tak trochu počítá a stakeholdeři se Trumpa přestávají obávat. Částečně o tom svědčí odvaha médií – řekněme si otevřeně, že pokud by to vypadalo na vítězství Donalda Trumpa, média by nejspíš nebyla tak odvážná v přerušování jeho projevů. Nejde ale jen o televize, i mnoho republikánů nyní proti Trumpovi otevřeně vystupuje a začínají přijímat novou politickou realitu. 

Co čeká Republikánskou stranu – a co se stane s trumpismem? Přežije?

Já úplně nevím, zda a jak zařadit Trumpovské Republikány programově – já to spíš vnímám jako určitý styl politiky, radikální, velmi asertivní, až populistický styl. A ten mimochodem najdeme v obou politických stranách. Navíc, ono to není o tom, že by Republikáni Trumpa milovali, spíš naopak. Trumpa velká část Republikánů po poslední čtyři roky nechtěně tolerovala, přece jen – byl to jejich prezident. Ale před volbami 2016 byla velká část z nich proti němu. 

Nyní se pomalu znovu vracíme před rok 2016, je vidět, že tento sňatek z rozumu mezi Trumpem a Republikány pomalu končí a přichází rozvod; až další roky ukáží, co to minoritní protrumpovské křídlo v Republikánské straně bude dělat. Zároveň bude zajímavé sledovat, jaké kandidáty Republikáni za tři roky pro boj o úřad představí. A v tomto ohledu bych se příliš nedivil, pokud by se o prezidentství znovu ucházel buď sám Trump, nebo některé z jeho dětí.

SDÍLET
sinfin.digital