Zapomeňte na hybridní konflikt, v Karabachu zuří skutečná válka

Jan Kofroň

08. 10. 2020 • 16:00
ANALÝZA | Boje v Náhorním Karabachu pokračují a mrtvých přibývá. Co na konci září začalo jako další z potyček mezi Ázerbájdžánem a Arménií, vyústilo v nejvážnější střety mezi oběma státy za čtvrt století – prakticky v otevřenou válku o území, kde leží mezinárodně neuznaná republika Arcach.

S trojnásobnou populací a čtyřnásobným HDP disponuje Ázerbájdžán mnohem většími zdroji, což se odráží i v rozdílném objemu vojenských výdajů obou států. Z krátkodobého hlediska je podstatnější, že Ázerbájdžán vstupoval do války s cca 30% přesilou v klíčových druzích pozemní techniky a s vyšší technologickou úrovní zbraní. Disponuje také silnějším letectvem a v posledních letech nakoupil řadu dronů (zejména pak Turecké TB2). Z krátkodobého hlediska však nejde o přesilu znemožňující druhé straně účinnou obranu.

 Kde jsou kořeny konfliktu a o co v něm jde? Tady o tom psala Tereza Soušková

Co čekat od Turecka? Jeho zájmy analyzoval Erik Siegl

Arménie čelí strategicky složité situaci. Nechce-li riskovat odkrytí vlastního území, nemůže poslat všechny své síly do Náhorního Karabachu. Pro první dny konfliktu to ještě nebylo podstatné, ale s pokračováním bojů a sílící potřebou nahradit ztráty a vystřídat bojující útvary bude tento faktor stále významnější. 

Už teď se toto omezení projevuje neschopností arménské strany aktivně působit proti (Tureckem dodaným) dronům TB2. Tyto drony operují mimo dosah systémů protivzdušné obrany (PVO) přítomných v Náhorním Karabachu. Větší šanci by proti nim měly modernější systémy (jako S300 či TOR), jenže těch má Arménie minimum a raději je drží pro ochranu svého jádrového území. Drony TB2 tak bez potíží ohlodávají PVO, dělostřelectvo, mechanizované jednotky i logistiku.

Přesto lze první týden bojů označit za (možná Pyrrhovo) defenzivní vítězství Arménů. Azeři získali stěží pár kilometrů, fakticky všude byli zastaveni. Pro mnohé jistě překvapivé. Jak to, že silnější strana s technologickou převahou a nadvládou ve vzduchu rychle nezvítězí?

Ázerbajdžánská armáda není schopna sladit palbu a manévry silami. Vidíme tak situace, kdy tanky s pěchotou pomalu postupují přes otevřenou pláň, aby se staly lehkým terčem pro protitankové střely...

Vidíme pěchotu (či kolonu vozidel) postupující po cestě v dlouhém zástupu, bez větších rozestupů a palebného krytí, která se stane lehkou kořistí dělostřelců. Palebná převaha Azerů (včetně dronů) tak sice zvyšuje ztráty Arménů, sama o sobě však průlom obrany nezajistí. To je úkol pozemních sil, jenže jejich efektivita je méně o technice a více o taktických schopnostech. A těch se zjevně Azerům nedostává. 

I na straně Arménů ale vidíme nedostatky. Přinejmenším v prvních dnech války se zdálo, jako by se ani nesnažili o maskování proti leteckému průzkumu a úderům. Jejich technika byla sice v okopech poměrně dobře chráněná proti dělostřelecké palbě. Zároveň však byla lehce identifikovatelná ze shora. Toto hodnocení jistě může být určitý „selection bias“, kdy většina videí zachycujících úder dronu byla právě z míst, kde obránci nedokázali (nebo, jako při přesunech, nemohli) techniku maskovat, na druhou stranu i řada záběrů z arménské strany ukazuje omezené maskování horní polosféry. S tím souvisí, že velká část arménského dělostřelectva v Náhorním Karabachu je tažená a nikoliv samohybná. Arméni tak musí řešit otázku, zda dělostřelectvo složitě přesouvat a maskovat (což omezí počet dostupných hlavní), či nechat na místě (kde se stane lehkým cílem).

Výhodou Ázerbájdžánu je možnost útočit z několika směrů. Při troše operačního umu lze donutit obránce k přesunům nepočetných mechanizovaných záloh z jednoho sektoru do druhého. To zvyšuje šanci na jejich zničení a hrozí i tím, že rezervy nebudou na místě skutečného útoku.

Obě strany nadsazují ztráty protivníka, nepochybujme však, že jsou na obou stranách velké. Vzhledem k mimořádné intenzitě bojů lze na základě historické zkušenosti z velkých konfliktů učinit hrubý odhad, že přímo bojující útvary (cca o velikosti brigády či divize) budou mít průměrně 1–3% ztráty denně. Odhady sil v Arcachu se před válkou udávaly 20 000 osob (bez záloh), 200-300 tanků a podobný počet BVP a OT. Přibližně jde o výzbroj pro ekvivalent zhruba čtyř mechanizovaných brigád a několika dalších lehčích brigád motorizovaných a podpůrné jednotky.

Učiníme-li (hrubý) odhad, že na arménské straně se bojů každý den aktivně účastní ekvivalent 4–5 brigád (15-20 000 vojáků), lze – opět velmi zhruba – odhadovat arménské vojenské ztráty na 1–3,5 tisíce vojáků (samozřejmě i nebojující a týlové jednotky budou mít ztráty). Oficiální arménské údaje po týdnu bojů udávaly přes 250 mrtvých. Do hry jistě vstupuje i zpoždění reportingu a zřejmě i nezapočítání nezvěstných, reálné číslo tak mohlo být spíše 300–350 (za předpokladu jinak nezaujatého reportingu). Vyjdeme-li z předpokladu, že v moderních konfliktech je poměr mezi raněnými a mrtvými cca 1:4–5, lze usuzovat, že celkové vojenské ztráty mohly být po prvním týdnu ke dvěma tisícům padlých a raněných (což odpovídá i odhadu výše). Fakticky to znamená, že řada bojových praporů přestala existovat jako bojeschopné jednotky. Baku údaje o ztrátách nezveřejňuje. Několik existujících videí však zaznamenává přinejmenším desítky mrtvých. Nebylo by překvapením, kdyby ztráty Ázerbájdžánu byly 1,5–2 násobně vyšší oproti Arménům.

Vysoké tempo ztrát je však větším problémem pro slabší Armény. Ti také musí pracovat se spíše málo hlubokou obranou (místy v oblastech s omezenými možnostmi maskování), neboť klíčová sídla Náhorního Karabachu leží na východním úpatí hor, nedaleko od frontové linie. To zvyšuje ázerbajdžánské šance na průlom. V době vzniku tohoto textu (středa 7. října) k tomu došlo na jižním úseku fronty, kdy Azeři postoupili až k městu Jabrayil (cca 20 km hluboko). Tento dílčí úspěch má prozatím omezený význam, neboť území není osídleno a nedošlo k rozštěpení bránících se sil, či přetnutí klíčové komunikace – což by měly být logické cíle ázerbájdžánských útočných snah. 

Arméni prvních deset dní války ustáli, v následujících dnech však bude jejich situace kritická i kvůli přicházejícímu slunečnému počasí, které usnadňuje použití dronů. Ani ázerbájdžánská armáda nedokáže dlouhodobě snášet velké ztráty. Jenže na rozdíl od arménské má velkou výhodu (zatím neotřesitelné) podpory regionální mocnosti – Turecka.

Autor působí na Institutu politologických studií FSV UK

SDÍLET