Jay Olos patří k nejúspěšnějším osobnostem filipínské e-commerce a fintech scény, jeho zkušenosti s východoasijským trhem ale zdaleka nekončí jen na rodných Filipínách. Podnikatel, který se podílel na činnosti firem s miliardovými obraty, v rozhovoru s Janem Růžičkou popisuje fascinující svět asijského trhu, který může Evropanům připadat tak trochu jako jiný vesmír. „My Asiaté milujeme sociální sítě, ve všem vyhledáváme pocit komunity a to se vztahuje i na nakupování, které je pro nás zábavou. Kdyby tu někdo jen chtěl aplikovat obchodní model, který mu funguje v USA a tato specifika by nezohlednil, tak pohoří,“ vysvětluje Olos. „Asijský zákazník je fascinující i tím, že samotný proces nákupu nějakého produktu si užívá stejně jako samotný produkt,“ dodává.
Jay Olos z filipínského hlavního města Manily je founder, startupista, venture capitalist, manažer a super úspěšný podnikatel, který je velmi vlivnou osobností asijské fintech scény. Byl prezidentem společnosti Moneymax, která stojí za vůdčí filipínskou fintech platformou. Následně byl finančním ředitelem CompareAsiaGroup, což je největší finanční agregátor v jihovýchodní Asii s více než deseti miliony B2C zákazníky a přes dvěma sty B2B zákazníky. To jsou banky a finanční ekosystémy na šesti trzích napříč Asií. Poté řídil GCash/Mynt, nejatraktivnější mobilní peněženku v Manile, zčásti vlastněnou Jackem Ma. No a nyní je Jay Olos finančním a M&A ředitelem v PayMongo, rychle rostoucím fintech startupu, který podporují celosvětoví hráči jako Peter Thiel, Bedrock Capital, Y-Combinator a Stripe.
Jsem rád, že tě zase vidím Honzo, díky za pozvání na rozhovor.
Pojďme tedy rovnou na věc a začněme tím nejdůležitějším prvkem, který umožňuje, aby se veškerý e-commerce a fintech hýbal – a to je zákazník. Řekni nám, jak ty vidíš asijského zákazníka? Po čem touží, jaké jsou jeho sny, co ho baví a jak s ním ty jako firma můžeš úspěšně mluvit?
Oukej, to je jednoduchá otázka, hlavně proto, že sám jsem jedním z těch zákazníků… no a zadruhé, protože jsem v tomhle byznysu už opravdu dlouho. Co se samotného regionu jihovýchodní Asie týče, můžeme začít na mých rodných Filipínách, pak jít prstem po mapě na Papuu-Novou Guineu, pak máme Indonésii, Malajsii a Singapur, který je mimochodem spolu s Hongkongem startupovou Mekkou. A pak tu je Vietnam, Thajsko, Laos, Kambodža… takže jde o region nejen geograficky fragmentovaný, ale i o velmi odlišné země, jejichž obyvatelé mívají často poměrně odlišné zákaznické preference.
Na druhé straně jsou tu ale věci, které jsou všem společné a které lidi napříč regionem spojují. Na prvním místě jsou to sociální sítě – typický zákazník z jihovýchodní Asie je miluje. Miluje koukání na vtipná videa a zbožňuje cokoliv, do čeho se může v online prostředí sám zapojit. Jsme tu, mě nevyjímaje, nadšenci do trávení času na Facebooku a dalších sociálních sítích, a právě tohle je cesta, jak objevujeme nové produkty a značky.
Na některých místech, hlavně pak v těch rozvojovějších zemích, je k tomu, aby se zákazníci zapojili do online aktivit, potřeba hodně silná lokalizace pro daný trh. Kdyby se tam prostě jen přenesly byznysové modely a modely práce se zákazníky, které fungují na americkém trhu, tak by to určitě nefungovalo. Byl by to debakl. Společnosti navíc musí vnímat i specifické okolnosti aktuální pro daný okamžik; prostě dobře vnímat, co zrovna letí. Třeba teď se všichni chtějí nechat otestovat na covid, získat informace o vakcínách, o vývoji pandemie a přečíst si zdravotnické rady a tipy. A zdraví chtějí kupovat online. Proto je také obří poptávka po telemedicíně a elektronickém zdravotnictví. No a my jako firma na to reagujeme tak, že jsme si aktivně našli Červený kříž jako strategického partnera. Oni totiž sami – Červený kříž – očekávali velký nárůst poptávky po službách spojených s testováním a my vše domluvili tak, že jedou kompletně přes naše systémy.
Sečteno podtrženo, musíš neustále jako byznys stratég přemýšlet nad tím, jak celé své podnikání zlepšovat, co zákazníci chtějí právě teď a umět jim to dát co nejrychleji. To je Asie.
Čím to podle tebe je, že zákazníci tady v regionu tak moc jedou v technologiích? U nás ve střední Evropě je toto doménou spíše mladé generace Z a o něco málo starších mileniálů, ale tady v Asii můžeme běžně vidět i staré babičky, jak klikají na e-commerce aplikace a jsou aktivní na sociálních sítích...
Všechno se to urychlilo kvůli pandemii. Když se totiž podíváme zpátky do minulosti, před deseti lety to i tady byli mileniálové a nadšenci, kteří začali s těmito online technologiemi pracovat a stali se tím, čemu říkáme early adopters. Tihle yuppies byli prvními klienty superaplikací jako Grab, Gojek nebo Uber.
Teď je situace taková, že díky stále se zvyšujícímu pronikání aplikací a sociálních sítí do běžného života a díky digitálním influencerům a kreativnímu marketingu se online svět stal celospolečenským mainstreamem. A nezapomínejme také na to, že z oněch mladých před deseti lety se v mezičase stali rodiče a předávají tak svůj online pohled na svět jak svým dětem, tak i svým rodičům.
Můžeš uvést nějaké příklady?
Já sám jsem takovým příkladem. Dřív jsem byl typický bílý límeček, nadšenec, ale teď jsem se stal tátou, který má vysoké příjmy a volné prostředky. No a v tomto ohledu mám vliv nejen na svou domácnost, ale i na svou rozšířenou rodinu – strýčky, tetičky, babičky, dědečky a tak dále. A díky mému vlivu tak můj otec a moje tchyně jsou na sociálních sítích a v online nakupování aktivnější, než já a moje žena. Jasně, z počátku byli váhaví. Měli i trochu odpor a ptali se, zda se těm appkám dá vůbec věřit a jestli je to bezpečné. Nedivím se jim, protože jak asi sám víš, v začátcích bylo těch podvodů opravdu hodně. Ale dnes díky stále se zvyšující míře kybernetické bezpečnosti a pravidlům, která nastavují centrální banky, už je všechno v pohodě a zákazníci mají appky bezpečné a jako druhou kůži.
Všechno je tady postavené na vztazích, včetně byznysu a nakupování.
