Jay Olos je bez přehánění filipínskou superstar na e-commerce a fintech scéně. V první části rozhovoru s Janem Růžičkou popisuje Olos fungování asijského trhu, v dnešním pokračování pak kromě popisu svých vlastních úspěchů v oboru zároveň detailně rozebírá rostoucí odvětví fintech s miliardovým potenciálem v prostředí, k němuž se váže pozornost těch největších investorů. „Investoři se do jihovýchodní Asie stále houfně stahují a poohlíží se hlavně po společnostech v prvním a druhém kole rozvojového financování. V následujících dvou až třech letech očekáváme až 400 velkých prodejů úspěšných firem. Platí ale, že produkt je všechno a bez kvalitního produktu jste nic,“ říká Olos.
Vítám tě Jayi u pokračování našeho rozhovoru! Posuňme se teď od masového trhu v e-commerce trochu dál a pobavme se o něčem, čím je Asie obzvlášť proslulá – o fintech scéně. V USA je Paypal, který vznikl hlavně pro lidi pracující v kancelářích. Ale v Asii i lidé na venkově někde v Indii běžně používají aplikace jako Paytm, na Borneu pro změnu aplikaci Grab Finance, v Číně pak WeChatPay. Ty to, myslím, také musíš pozorovat na vašich asi sedmi tisících filipínských ostrovech, kde i lidé žijící v poměrně odlehlých oblastech jsou zvyklí na digitální peněženky, online půjčování peněz, odložené platby za zakoupené zboží a podobné služby.
Když se podíváme ke kořenům toho všeho, jak vlastně tenhle leapfrogging začal?
V minulosti byly digitální finanční služby spíše drobnými projekty velkých telco firem. Byl tu kupříkladu Smart, což byl systém na převody peněz s analogovým základem, přes který mohli uživatelé pomocí SMS převést určitou sumu na jiný ostrov. Vzhledem k tomu, že tehdy ještě neexistovaly chytré telefony, tak musel ten, komu se peníze posílaly stejně jít fyzicky do obchodu, kde mu peníze vyplatili. Tak to fungovalo před třeba deseti lety, a dokonce některé takovéto obchůdky fungují i dnes. Lidé v nich mohou peníze vložit a jinde v rámci té sítě si je vybrat.
Co přišlo pak?
Začalo to kolem roku 2015 se vzestupem toho, čemu dnes říkáme fintech aplikace. Strategie, kterou jejich tvůrci použili, byla, že se nejprve dostanou k mladým profesionálům a v technologiích se orientujícím lidem jako early adopterům a u nich si své produkty vlastně nechají otestovat a dostanou zpětnou vazbu. Druhým krokem bylo dostat do hry co nejvíce podnikatelů, firem a obchodníků, kteří by účtovali platby pomocí oněch aplikací svým klientům. Byl to dobře promyšlený plán, díky němuž teď všichni používají GCash, PayMaya nebo AliPay.
My také máme HCPay, ve smyslu Home Credit Pay, a také to všichni používají.
To je přesně to, o čem mluvím. V místech s rozvinutějším bankovním ekosystémem jako je Hongkong nebo Singapur je to pak hodně o bankách které se snaží o inovace. A to posouvá celý fintech ještě dál.
Pro mě osobně je Hongkong více starosvětský a pořád celkem orientovaný na kamenné provozovny. Myslím, že je to spojené s tím, že tu už byl dobře rozvinutý trh, a tak vlastně žádný leapfrogging nebyl potřeba. Oproti tomu Singapur, tak to je pro mě osobně to místo, kam se soustředí pozornost a kde všichni chtějí být a z něj proniknout do okolních zemí. V nich je pořád co dobývat.
Je ale potřeba
říct, že přes všechen rozvoj, jsou tu stále miliony lidí bez
bankovních účtů a asijské země jsou často tak velké, že
vystavět v nich komplexní offlinové řešení není ani možné.
Jak se díváš na nápad přivést lidi z venkovských oblastí do
světa financí prostřednictvím fintechu?
Je
to stále velká výzva, protože jak se říká, potřebuješ
mít peníze, abys mohl mít peníze. Takže jak tu je na jedné
straně tlak na to dostat k lidem fintech aplikace, tak tu na druhé
straně je spousta lidí, co vlastně ani nemají žádné volné
finanční prostředky, které by do oněch aplikací nahráli. I tak
ale budou používat ony aplikace, protože jsou v nich věci zdarma,
třeba volná data. Nicméně opravdové digitální peníze tam
nebudou. A to je něco, co je potřeba změnit.
Jednou z
cest, jak toho docílit je podívat se v prvé řadě na zdroje peněz
této skupiny lidí a ty přímo propojit s aplikacemi, například
přimět zaměstnavatele, ať aplikace používají k výplatám.
Následně už se můžeme bavit o strategiích, jak si udržet
uživatele, řekněme třeba za každý příjem a vklad jim dát 50
pesos jako slevu na nějakou jinou službu, což zvýší zájem o další používání aplikace. Jinak se může stát, že si člověk
prostě jen stáhne appku čistě kvůli těm věcem zadarmo a když
je vyčerpá, přesune se na jinou aplikaci a bude to samé
praktikovat tam.
Ponaučení, které by si z toho měli všichni tvůrci appek odnést je, že klíčové je vyhrát srdce uživatele tak, aby váš produkt chtěl užívat, zvykl si jej používat a ideálně od něj nechtěl odejít.
