Atlant, který drží Rusko při životě. Hlasování o Putinovi provází bizarní argumentace

Karel Svoboda

29. 06. 2020 • 13:22

Týden trvající hlasování o ústavních změnách v Rusku se pomalu blíží k závěru. Psát o tom, jak dopadne, se může zdát poněkud předčasné, ale ve skutečnosti nikdo nepochybuje, že změny budou schváleny. Podporují to i zprávy, podle kterých jsou především státní zaměstnanci „přesvědčováni“ k účasti pod tlakem kontroly nebo že dochází k dvojímu hlasování. Pochybnosti vzbuzuje například i elektronické hlasování, kterého se mohli účastnit obyvatelé Moskvy a Nižegorodské oblasti.

Podobným zprávám zřejmě ještě není konec, ale stojí za to si i připomenout, jak se vlastně nutnost změn, jejichž cílem je především prodloužit vládu Vladimira Putina, zdůvodňovala. Ačkoli oficiálně nešlo o agitaci, ale jen o „informační“ kampaň, nebyla to nijak nezabarvená vyjádření.

Asi nejtěžší pozici měl mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov. Skloubit tvrzení o odolnosti systému a zároveň to, proč by takto odolný systém neměl ustát odchod jednoho člověka, byl téměř nadlidský výkon. Podle Peskova pomohou změny „zacementovat“ Rusko jako silnou a suverénní zemi. V jiném vystoupení poté, co Vladimir Putin připustil, že by se mohl zúčastnit prezidentských voleb, pak jeho mluvčí zmínil i to, že výhodou bude, že bude jasno ohledně vývoje Ruska v dalších letech. Zatímco beze změn by se prý úředníci a další představitelé moci věnovali jen tomu, kdo bude následovníkem Putina, takto budou moci pracovat jen pro blaho země.

Část komentářů ani nepředstírala, že by šlo o nějaké širší systémové změny, a zcela nepokrytě cílila jen na osobu Vladimira Putina. Vynulování prezidentských mandátů například podle moskevského starosty Sergeje Sobjanina zajišťuje stabilitu země. Ostatně, jak to typicky řekl šéf Státní dumy Vjačeslav Volodin, po Putinovi bude zase Putin. Čečenský prezident Ramzan Kadyrov, pověstný svými až servilně obdivnými komentáři o vládci Ruska, rovnou mluvil o nevhodnosti hledání Putinova následovníka, protože není druhého stejně prozíravého člověka s tolika moudrými politickými rozhodnutími, naplněného opravdovou a hlubokou láskou k vlasti a národům Ruska. Gubernátor Moskevské oblasti Andrej Vorobjov pak šel ještě dál, když nazval Putina atlantem, který drží celý ruský systém.    

Další linií, po které se zdůvodnění nesla, byla obrana národních zájmů, respektive obrana proti západnímu vměšování. Tato argumentace nejspíš mířila na změnu, která Rusku umožňuje nerespektovat mezinárodní závazky, pokud odporují jeho ústavě, popřípadě na zákaz odtržení území od Ruské federace. Samo heslo „Naše země, naše ústava, naše rozhodnutí“ vzbuzuje pocit, že v případě nepřijetí změn v ústavě by došlo k oslabení samostatnosti Ruska. Podle Kadyrova Západ bojem proti změnám ústavy směřuje k oslabování Ruska. Stejně tak i Peskov mluvil o Západu, který se s nelibostí dívá na rostoucí sebevědomí a samostatnost Ruska. Podle gubernátora Omské oblasti pak změny pomohou k tomu, aby země nežila pod diktátem strýčka Sama.

Další zdůvodnění už nemají takový prostor a představují spíše podpůrné pozice. Podle nich byla současná ruská ústava přijata v roce 1993 ve velké rychlosti, a proto je nutné zanést zkušenosti s jejím fungováním do nové verze. Podobné zdůvodnění – i s tím, že změny údajně vyjadřují vůli ruského národa – přišel již zmiňovaný Vjačeslav Volodin. Ústava v roce 1993 byla podle těchto hlasů přijímána pod tlakem západního diktátu.

Ústavní změny a jejich vysvětlení se neomezily jen na politické aspekty, ale část z nich také „prodává“ jejich sociální stránku, jako je každoroční valorizace důchodů či stanovení minimální mzdy nad úrovní životního minima. Právě tyto změny představují lákadlo, které má ve velkém počtu přitáhnout a přesvědčit voliče. Představují nejméně sporné, a tedy i nejpopulárnější změny, které hlasování přineslo.   

Jak už bylo mnohokrát řečeno, z hlediska Kremlu není důležité jen to, aby byly změny schváleny, ale také to, aby účast na hlasování byla dostatečně vysoká. I proto došlo na podobná, často až velmi paradoxní, vysvětlení nutnosti reforem. Ve většině případů ani nemají ambici předstírat, že jde o nějaké úsilí, jak vylepšit systém či vnést funkčnější prvky do fungování země. Jde pouze o snahu udržet současný stav a odložit problém jménem „Co bude po Putinovi?“

SDÍLET