Bílé přilby pod palbou režimu. Rozhovor s ředitelem syrské civilní obrany

Info.cz

12. 12. 2016 • 21:29

Raíd Saleh je ředitel syrské civilní obrany známé jako Bílé přilby. V jejích řadách působí na tři tisíce dobrovolníků, kteří den co den prohledávají sutiny, které zůstaly po náletech – syrských, ruských, koaličních. Riskují vlastní životy, aby zachránili ty, kdo pod masou betonu uvízli. Nebo alespoň vyprostili jejich těla. Přečtěte si rozhovor, který Saleh poskytnul kanadskému listu The Globe and Mail.

V drsně rozdělené zemi jsou Bílé přilby něčím nevídaným. Zdaleka to ale neznamená, že jsou v bezpečí. Od svého vzniku v roce 2013 skupina přišla o víc než 140 lidí. Syřanů ale podle odhadů zachránili na 60 tisíc. V závěrečné fázi bitvy o Aleppo je jejich pomoc znovu nezbytná. I proto se Raíd Saleh nemůže dočkat, až se po bok svých kolegů vrátí z Ameriky, kde propagoval snímek Bílé přilby od Netflixu. Mluvili s ním novináři z The Globe and Mail. 

Musí to být těžké být tady, když jsou vaši kolegové stále v Sýrii. Jaký z toho máte pocit?

Cítím hroznou vinu, mám z toho depresi.

Ruská vláda i zástupci Damašku Bílé přilby kritizují za to, že dostávají peníze od západních států, a tak nemůžou být nestranné. Ztěžuje to nějak vaši práci, když v některých částech země čelíte stigmatu a vaše pomoc není tak vítaná?

Naší práci, náš mandát to nijak nezmění. Obyvatelům Sýrie budeme i nadále pomáhat stejně. Když se něco hrozného stane na vládou ovládaném území, tak se lidé občas odváží požádat Bílé přilby o pomoc přímo. Někdy to vidíme na Facebooku. Jsme přece jen všichni Syřani a pro všechny Syřany také pracujeme.

Zástupci Bílých přileb ve filmu Netflixu říkají, že na ně vládní síly útočí. Jak to vypadá?

V našich centrech bylo několik útoků, vláda na nás nálety přímo cílila. Hlavně v al-Atareb, na předměstí Aleppa, tam vládní síly zabily pět dobrovolníků. Režim také začal praktikovat taktiku dvojitého úderu – dvakrát zaútočí na stejné místo. Letadla začnou bombardovat, a pak za deset nebo patnáct minut, přiletí znovu, když už jsou na místě záchranáři a sanitky.

Trailer k dokumentu Bílé přilby od Netflixu

Proč na váš útočí?

Je to strategie. Od roku 2011 se vláda snaží tvrdit, že neexistuje žádná alternativa. Zaměřuje se na každý úspěšný projekt, každou skupinu, která by mohla vládní legitimitu zpochybnit. Je to kolektivní trest pro komunity, které se dostaly mimo vládní kontrolu. Nejde tedy jen o tažení proti Bílým přilbám – jde i o útoky na školy, úřady, nemocnice, všechny struktury řízené civilní společností. Damašek chce vyslat jasný signál, že tu jinak nebudou žádné služby a bez něj tu nepůjde žít.

Byl jste vy nebo někdo z vašich kolegů v pokušení přidat se na nějakou stranu války?

Spíš naopak. Máme členy, kteří dříve bojovali, ale rozhodli se položit zbraně a přidat se k Bílým přilbám. Rozhodli se pro cestu života, ne pro cestu smrti.

Jaká byla nejtemnější chvíle vaší dosavadní kariéry záchranáře?

Ten nejtemnější moment byl možná také zábleskem naděje. Když jsme začínali, došlo k velkému masakru ve městě Darkuš, na severu Sýrie. Bylo tam hodně mrtvých, zraněných a také spálených těl. Tou dobou jsme neměli žádné zkušenosti žádné vybavení. Cítili jsme se zoufale, bezradně.

Pracovali jsme ten den asi devět hodin. Nedařilo se nám uhasit všechny ty ohně a podařilo se nám vytáhnout jen několik těl, pohřbít je. Byli jsme tak unavení. Upadl jsem do bezvědomí a převezli mě do nemocnice.

Když jsem se dostal ven, řekl jsem sobě i svým kolegům: „Tohle už se nesmí nikdy stát. Musíme se snažit získat lepší vybavení, lepší trénink, musíme se naučit čelit těmto situacím.“ A opravdu jsme na tom pracovali.

O dva roky později jsme zasahovali na podobném místě při podobném incidentu. Podařilo se nám zachránit 17 lidí, zraněné jsme převezli do nemocnic. Vyčistili jsme ulice a vrátili je do relativně původního stavu během čtyř hodin.

SDÍLET