Nasazuji elastickou rukavici. Upravuji si respirátor, abych alespoň viděla na schody vedoucí z letadla. A z batohu vytahuji formulář s údaji, kde budu trávit karanténu, abych se vůbec dostala přes pasovou kontrolu. Ne, není to scénář dystopického filmu, ale realita. Stěhování zahraničního studenta do Velké Británie v době koronavirové.
Jako by nestačilo, že maturanti letos skládali zkoušky jinak, než si představovali. Posunuté termíny, zrušené maturitní plesy i poslední zvonění a nejistota, jak samotné maturity budou vypadat. A pak přišla další rána. Velká Británie po odchodu z EU ruší studentské půjčky pro všechny evropské studenty, což znamená, že od příštího roku můžou zapomenout na studium za výhodných podmínek jako dosud. K tomu přibyly roušky a převážná část výuky se přesunula on-line. A aby to nebylo málo, pro cestující z Česka do Velké Británie začala platit povinná karanténa.
I přes všechny tyto nepříjemnosti jsem se to rozhodla risknout. Představovala jsem si hrůzu, ale tu rychle vystřídala až překvapivě poklidná atmosféra na letišti. Jako nově příchozí jsem musela vyplnit spoustu formulářů, které, jak mi bylo řečeno, ode mě po příletu někdo určitě převezme. Žádné kontroly, měření teploty ani vybírání dokumentů jsem ale nezažila. V klidu jsem z letiště pokračovala na vlak a metro.
