Britská karanténa na vlastní kůži

Tereza Jelínková

01. 10. 2020 • 06:00
Nasazuji elastickou rukavici. Upravuji si respirátor, abych alespoň viděla na schody vedoucí z letadla. A z batohu vytahuji formulář s údaji, kde budu trávit karanténu, abych se vůbec dostala přes pasovou kontrolu. Ne, není to scénář dystopického filmu, ale realita. Stěhování zahraničního studenta do Velké Británie v době koronavirové.

Jako by nestačilo, že maturanti letos skládali zkoušky jinak, než si představovali. Posunuté termíny, zrušené maturitní plesy i poslední zvonění a nejistota, jak samotné maturity budou vypadat. A pak přišla další rána. Velká Británie po odchodu z EU ruší studentské půjčky pro všechny evropské studenty, což znamená, že od příštího roku můžou zapomenout na studium za výhodných podmínek jako dosud. K tomu přibyly roušky a převážná část výuky se přesunula on-line. A aby to nebylo málo, pro cestující z Česka do Velké Británie začala platit povinná karanténa.

I přes všechny tyto nepříjemnosti jsem se to rozhodla risknout. Představovala jsem si hrůzu, ale tu rychle vystřídala až překvapivě poklidná atmosféra na letišti. Jako nově příchozí jsem musela vyplnit spoustu formulářů, které, jak mi bylo řečeno, ode mě po příletu někdo určitě převezme. Žádné kontroly, měření teploty ani vybírání dokumentů jsem ale nezažila. V klidu jsem z letiště pokračovala na vlak a metro.

Při cestě veřejnou dopravou na studentské koleje jsem si toho všimla: Ačkoliv jsou Britové docela konzervativní, spousta z nich neměla roušky a social distancing taky zrovna moc neprovozovali – zatímco já si v rukavicích a respirátoru hledala místo v nejodlehlejší části vagonu, načež za mnou přišel postarší pán bez roušky s pivem a začal si se mnou povídat. Prý jestli jsem v Londýně poprvé…

Samotná karanténa, kterou nově příchozí musejí projít, byla bez větších problémů. Za celých 14 dní ani jeden e-mail nebo kontrolní telefonát. A navíc jsme si mohli sami nakoupit nejdůležitější potřeby. Roznáškové služby v britské metropoli samozřejmě fungují a kdejaký řetězec vám doveze nákup přímo ke dveřím.

"karanténní" dvůr

Možná trochu v rozporu s tím, co by čtenář čekal, byly seznamovací párty na společné zahradě. Ovšem stačilo pár hlučnějších nocí a shodou okolností pár dní po mém příjezdu je zakázali. Kdo to nerespektoval, riskoval pokutu až tisíc liber. Podobné zpřísnění nastalo i v rámci pravidla šesti – tedy pravidla, že na veřejnosti se může shromažďovat nanejvýš šest lidí.

Spolu s dalšími studentkami z Česka jsme tedy naši karanténu „protrpěly“ na dvorku uprostřed areálu kolejí, kde jsme se mohly pohybovat jen s dvoumetrovými rozestupy. Ve společných prostorách k tomu platila povinnost mít zakrytá ústa, což se tady víceméně dodržovalo. Vedení univerzitní ubytovny nás skoro denně zásobovalo informacemi o zpřísněných restrikcích a pokynech, co dělat, když se u někoho objeví symptomy covidu-19. Jeden pokoj si to v praxi i ozkoušel, když se dostal do izolace a jeho obyvatelé čekali na test. A ten je obzvláště v Londýně docela složité absolvovat.

Po dvou týdnech jsem měla karanténu za sebou a mohla vyjít do ulic. Stejný plán měly i tisíce lidí, kteří v onu sobotu demonstrovali na Trafalgarském náměstí proti zavádění dalších omezení. Jejich kritika mířila proti údajně neúměrným vládním opatřením, které britský premiér Boris Johnson v úterý 22. září oznámil v živě vysílaném projevu: preferovaná práce z domova, přísnější pravidla nošení roušek a varování, že pokud to nepomůže, přijde další zpřísnění. Ve hře je totální lockdown jako na jaře. Johnson sice ujišťoval, že nechce zničit ekonomiku, ale také prohlásil, že pokud počty mrtvých a nakažených nadále porostou, bude muset udělat vše pro to, aby předešel dalším ztrátám na životech. Obětí je ve Velké Británii už přes 42 tisíc.

SDÍLET