Chicago „Jizvouna“ Ala Caponeho: Prohibice a organizovaný zločin jako rakovina americké společnosti
Dvacátá léta minulého století nebyla v USA jen dobou mimořádné prosperity (Golden Twenties) a „jazzového věku“ nekonečných večírků (Jazz Age), ale též dobou, kdy se (z)rodil americký organizovaný zločin, jenž jako rakovina ničil především společnost ve velkých městech. Ztělesněním zločinnosti, spojené zejména s prohibicí, jež byla od roku 1919 vynucována na základě federálního zákona na území celých Spojených států, se stal Američan italského původu Alphonse Gabriel „Al“ Capone, jehož děsivá i fascinující „kariéra“, během níž řadu let fakticky ovládal severoamerické Chicago a jeho blízké okolí, skončila až v roce 1931, kdy byl odsouzen a uvězněn za daňové úniky. Pojďme se proto na jeho život v dalším díle seriálu Roaring Twenties - Doba, která řvala podívat podrobněji.
Rodina Caponeových, otec, holič Gabriele, a matka Teresina, pocházející z italského jihu, z okolí Neapole, se do Spojených států přistěhovala době vrcholícího (i)migračního boomu, tj. v devadesátých letech 19. století, konkrétně v roce 1893, a usadila se, podobně jako jejich mnozí krajané, v newyorském Brooklynu. „Al“ přišel na svět na sklonku století, v lednu 1899, a třebaže se rodiče snažili živit poctivě, nebylo příliš překvapivé, že se v chudé městské čtvrti, v níž bujela drobná i závažnější kriminalita, nakonec vydal na cestu zločinu. První zkušenosti získával jako člen různých partiček mladistvých násilníků a zlodějíčků, například tzv. Čtyřicítky (Junior Forty Thieves) či Bowery Boys. Posléze vstoupil mladý Al do Five Points Gang, jenž působil na dolním východním Manhattanu.
Prvním
Alovým šéfem byl brooklynský gangster Frankie Yale, skutečně
osudovým se pro něj nicméně stalo až setkání s Johnem
Torriem, italsko-americkým zločineckým bossem, pro něhož začal
pracovat ještě v NYC. Právě v jeho službách se vyučil
základům „řemesla“ a současně přišel k ošklivému
zranění ve tváři, které dalo vzniknou přezdívce „Jizvoun“
(Scarface). Vzhledem k tomu, že Torrio působil zejména
v Chicagu, přestěhoval se tam v roce 1919 i dvacetiletý Al Capone se svojí manželkou
irského původu Mae (za svobodna Mary Josephine Coughlinovou)
a se synem Albertem Francisem zvaným Sonny a „velká kariéra“ mohla pozvolna začít.
Naprostá bezskrupulóznost a brutalita, s jakou se Al pustil do
tamního „podnikání“, to, že se spolu s Torriem neváhal
podílet na zavraždění největšího z místních bossů,
„Velkého“ Jima Colosima (Big Jim Colosimo), mimořádný
organizační talent, takřka dokonalý instinkt pro řešení
složitých situací a schopnost pohybovat se přirozeně ve vysoké
i v nízké společnosti – to všechno vedlo k tomu, že Torrio Caponemu svěřoval stále odpovědnější úkoly, a nakonec jej
pověřil úplným řízením nezákonného obchodu s alkoholem
a prostitucí. Když Torrio v lednu 1925 jen o vlásek přežil
pokus o atentát a rozhodl se „odejít na odpočinek“, stal se Al
Capone, jenž mezitím dočasně vládl jako „nekorunovaný král“
v nedalekém městečku Cicero, jeho přirozeným nástupcem.
