Čím výš, tím líp: Art Deco, Chrysler Building a Empire State Building jako vrchol i předzvěst konce jedné éry

Pro druhou polovinu dvacátých a počátek třicátých let minulého století, pro „dobu, která řvala“, byl, mimo jiné, příznačný výrazný umělecký styl, dekorativní „Art Deco“, rozšířený především ve Spojených státech amerických a v Evropě, zejména v architektuře, v průmyslu (včetně toho automobilového) a v uměleckém řemesle (včetně nábytku, skla, šperků atd.), a nesoucí některé rysy dalších moderních uměleckých směrů, především futurismu, kubismu a secese. Hrdiny amerického „Art Deco“ se na sklonku éry, o níž je tento seriál, stali mimo jiné i William Van Alen, hlavní architekt newyorské Chrysler Building z let 1928–1939, či William F. Lamb, jenž stál za projektem Empire State Building, realizovaným rovněž v NYC v letech 1930–1931. Pojďme se proto na jejich životní díla podívat podrobněji.

Ještě předtím se ale na chviličku zastavme u „Art Deca“ samotného. Jako suverénní umělecký styl o sobě dalo poprvé vědět na Mezinárodní výstavě moderní umělecko-průmyslové výroby (Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes), jež se konala od 30. dubna do 15. října 1925 v Paříži. Jednalo se o ambiciózní projekt, který měl navázat na mimořádně úspěšnou pařížskou Světovou výstavu z roku 1900 (Exposition universelle), jejíž součástí byly i druhé (samy o sobě nepříliš vydařené) olympijské hry a pro niž byly postavené některé proslulé stavby, například most Alexandra III. či Musée d’Orsay. Na výstavě z roku 1925, které se z politických důvodů stále ještě neúčastnilo Německo (její přípravy začaly dávno předtím, než došlo k francouzsko-německému smíření v Locarnu, jemuž byla věnována jedna z předchozích kapitol seriálu), ani Spojené státy americké (zástupce jejich vlády totiž soudil, že „za oceánem“ nebyly vytvořeny žádné návrhy, které by si zasloužily pozornost mezinárodní veřejnosti); uspělo i prvorepublikové Československo, které zastupovali především umělci sdružení kolem pražského UMPRUMu a družstva Anděl; tzv. Gočárův pavilon se sochou Vítězství Josefa Štursy vzbuzoval po právu velkou pozornost, sám Josef Gočár za něj obdržel řád Čestné legie.

Ve Spojených státech amerických se posléze vrcholným dílem „Art Deco“ stal, jak jsem již naznačil, především newyorský mrakodrap Chrysler Building z let 1928–1930. Jedná se o impozantní, nesmírně působivou stavbu, a to nejen svou výškou, ale zejména svým originálním provedením. Mrakodrap, dominující čtvrti zvané Turtle Bay ve střední části východního Manhattanu (East Side of Manhattan), byl navíc první stavbou, která svou výškou (305 metrů a hlavně, pro Američany „magických“ 1000 stop) porazila pařížskou Eiffelovku z let 1887–1889 (300,65 metru; dnes včetně antény 324 metrů), nemluvě o tom, že, alespoň podle Američanů, „strohou věž mnohonásobě překonala svým provedením, oslnivou, do nebe vzývající krásou…“

Slavný mrakodrap (dnes, spolu s New York Times Building, pátá nejvyšší stavba ve městě) se zrodil, jak jinak, z americké touhy po výjimečnosti, z americké soutěživosti a touhy po dominanci, po vybudování nejkrásnější a hlavně nejvyšší budovy na světě. Původně se mělo jednat o tzv. Reynolds Building, pojmenovanou po developerovi, obchodníkovi a republikánském politikovi, bývalém senátorovi státu New York Williamovi Henrym Reynoldsovi (1868–1931). Právě on si najal Williama Van Alena (1883–1954), „avantgardního“ či, chcete-li, moderního/modernistického architekta, známého, společně s dalším architektem a obchodníkem Haroldem Craigem Severancem (1879–1941), stavbou zvanou Albemarle Building, jež se nachází na křižovatce Broadwaye a 24. ulice.

Postupem času se nicméně, jak už to u ambiciózních, nesmírně ctižádostivých osobností bývá, cesty Van Alena a Severance rozešly, a také ze stavby Reynolds Building v originálním, pro investora až příliš odvážném stylu sešlo. V polovině října 1928 proto Reynolds prodal nápad, plány i všechno ostatní Walteru Chryslerovi (1875–1940), majiteli třetí největší automobilky v zemi (po Ford Company a General Motors), a projekt mohl pokračovat. Samotná stavba probíhala na pozemku, který pro její účel darovala Cooperova unie pro rozvoj vědy a umění, známá jako Cooperův institut (Cooper Union for the Advancement of Science and Art; Cooper Institute), od podzimu 1928 velmi rychlým, téměř překotným tempem; denně rostla až o čtyři poschodí, navíc bez jediné smrtelné nehody, což bylo v této době zcela unikátní; i proto se brzy stala jednou z velkých atrakcí „města, které nikdy nespí“.

Chrysler Building v New Yorku
Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak pokračuje historie staveb Chrysler Building a Empire State Building?
  • A jak se s budovami spojený Ferdinand Peroutka?
sinfin.digital