Koronavirus udělal průvan ve státních kasách po celém světě. Politici včetně těch českých za poslední „covidový“ rok přišli s řadou opatření na oživení ekonomiky za desítky, stovky a v některých případech i za tisíce miliard dolarů. Teď se dostavila nevyhnutelná otázka: jak to celé zaplatit? Odpověď, která je po ruce, je zároveň mezi voliči ta nejméně oblíbená: zvýšení daní.
Globální dluh za poslední rok masivně nabobtnal. Podle Institutu pro mezinárodní finance se zvýšil o 24 bilionů dolarů (jde o údaj, který je v podstatě mimo teritorium naší představivosti, nicméně za tyto peníze by jen Česko mělo pokryté rozpočtové příjmy až k roku 2500) na 281 bilionů dolarů. Za dobrou polovinu tohoto růstu jsou zodpovědné právě národní státy, zbytek dluhu jde na vrub bankám, firmám a domácnostem, dodává IIR.
Vlády „svých“ 12 bilionů využily k zalepení rozpočtových schodků, ty zase vzrostly především kvůli vyšším výdajům, tedy ekonomickým balíčkům na pomoc „reálné“ ekonomice, a na druhé straně nižším příjmům – na daních se zkrátka vzhledem k všeobecnému utlumení ekonomické aktivity nevybralo tolik peněz, kolik se před krizí předpokládalo. V Česku loni rozpočtový deficit dosáhl historických 370 miliard korun, podobně se ale prohloubily schodky téměř ve všech zemích. Například nejsilnější evropská ekonomika, ta německá, loni zaznamenala schodek ve výši 190 miliard eur (5 bilionů korun).
Ani v českém, ani v německém, a ostatně ani v dalších případech nejde o jednorázovou položku – se silně deficitními rozpočty totiž země počítají i pro letošek a pro nadcházející roky. Čeští poslanci odsouhlasili, že tuzemský rozpočet letos utratí o 500 miliard korun víc, než budou jeho příjmy; pro další roky pak stát počítá se „sekerami“ v řádu nižších stovek miliard korun. Ať už z důvodu dluhové brzdy, která zavelí k vyrovnaným rozpočtům, anebo jen v rámci „odpovědné politiky“ budou politici muset dříve či později začít přemýšlet, jak obří dluhy začít splácet.
