Dnes jsem jako ostatní… Zítra budu Jude. Renia Spiegelová a její mrazivý deník z válečné Přemyšli

Jan Januš

Toužila po líbání, chtěla být slavná a hlavně šťastná. Nadevše milovala svou rodinu a nejprve řešila hlavně běžné puberťácké starosti. Oboustranná okupace Polska ji ale nejdřív oddělila od matky: ta totiž žila pod nacistickou nadvládou, zatímco dcera pod tou sovětskou. Poté ji donutili nosit bílou pásku s nápisem Jude. Zakázali jí studovat a poslali ji jako dělnici do továrny. Pak ji zavřeli do ghetta, nedali ji pracovní povolení. A nakonec ji zavraždili. Celý text, z něhož je tato ukázka, najdete v listopadovém čísle Magazínu I. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady. 

Renia Spiegelová je jednou z milionů obětí holokaustu. Na rozdíl od mnoha dalších zcela zbytečně mrtvých ale díky jejímu deníku přesně víme, co prožívala. Renia se skutečně slavnou stala, i když jinak, než si za svého života přála. Neznáme ji jako skvělou básnířku, ale jako „polskou Annu Frankovou“. Její tragický osud nás sice i po 80 letech dojímá, Renii bychom ale měli být zejména vděční. Udělala pro nás, jako pro společnost, opravdu mnoho. Vzhledem k jejím zápiskům se hrůzy 30. a 40. let stávají i přes čas, který od nich uplynul, drastičtějšími a plastičtějšími. Reniin deník, který vyšel letos na podzim i v češtině, je tak nejen mrazivým mementem, ale rovněž „zbraní“, která může při vhodném použití, třeba ve školách, sehrát významnou roli i při předcházení takovýchto zločinů do budoucna.

„Zřejmě chceš vědět, jak vypadá uzavřené ghetto. Docela obyčejně. Ostnatý drát kolem dokola, se strážemi hlídajícími brány (německý policista a židovská policie). Opustit ghetto bez propustky se trestá smrtí. Uvnitř jsou naši lidé, blízcí, drazí. Venku jsou cizinci. Moje duše je tak smutná. Moje srdce ovládá děs. Takový je život,“ zapsala si ve čtvrtek 16. července 1942 do svého deníku čerstvě osmnáctiletá polská dívka Renia Spiegelová poté, co strávila v přemyšlovském ghettu coby Židovka první noc. Do konce jejího života zbývaly v tu chvíli dva týdny. Nedostala totiž pracovní povolení, a tak ji měli popravit nebo deportovat do koncentračního tábora. Za pomoci svého přítele Zygmunta ale utekla, skrývala se, nacisté ji však odhalili a společně se Zygmuntovými rodiči během jedné z červencových nocí i okamžitě zastřelili.

Proč se objevují kruté antisemitské útoky? A proč Židé vyvolávají tolik nenávisti? Rozebíráme to v Magazínu I

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital