Renia Spiegelová je jednou z milionů obětí holokaustu. Na rozdíl od mnoha dalších zcela zbytečně mrtvých ale díky jejímu deníku přesně víme, co prožívala. Renia se skutečně slavnou stala, i když jinak, než si za svého života přála. Neznáme ji jako skvělou básnířku, ale jako „polskou Annu Frankovou“. Její tragický osud nás sice i po 80 letech dojímá, Renii bychom ale měli být zejména vděční. Udělala pro nás, jako pro společnost, opravdu mnoho. Vzhledem k jejím zápiskům se hrůzy 30. a 40. let stávají i přes čas, který od nich uplynul, drastičtějšími a plastičtějšími. Reniin deník, který vyšel letos na podzim i v češtině, je tak nejen mrazivým mementem, ale rovněž „zbraní“, která může při vhodném použití, třeba ve školách, sehrát významnou roli i při předcházení takovýchto zločinů do budoucna.
„Zřejmě chceš vědět, jak vypadá uzavřené ghetto. Docela obyčejně. Ostnatý drát kolem dokola, se strážemi hlídajícími brány (německý policista a židovská policie). Opustit ghetto bez propustky se trestá smrtí. Uvnitř jsou naši lidé, blízcí, drazí. Venku jsou cizinci. Moje duše je tak smutná. Moje srdce ovládá děs. Takový je život,“ zapsala si ve čtvrtek 16. července 1942 do svého deníku čerstvě osmnáctiletá polská dívka Renia Spiegelová poté, co strávila v přemyšlovském ghettu coby Židovka první noc. Do konce jejího života zbývaly v tu chvíli dva týdny. Nedostala totiž pracovní povolení, a tak ji měli popravit nebo deportovat do koncentračního tábora. Za pomoci svého přítele Zygmunta ale utekla, skrývala se, nacisté ji však odhalili a společně se Zygmuntovými rodiči během jedné z červencových nocí i okamžitě zastřelili.
Hitler „ovlivňuje i můj život“
Renia začala svůj deník psát v lednu 1939. Tehdy byla „jednou z mnoha“, chytrou a nadanou studentkou s literárními sklony, vnímavou ke svému okolí i k přírodě. V budoucnu se chtěla prosadit jako básnířka, což by se jí pravděpodobně povedlo. Svůj zhruba 700stránkový deník totiž proložila desítkami citlivých a nápaditých veršů. Ty jsou ale pro dnešního čtenáře spíše vedlejší, Reniiny zápisky totiž čteme hlavně jako zprávu o nejhrůznějším období dějin, kdy si Polsko nejprve rozdělily nacistické Německo a Sovětský svaz, aby se záhy stalo válečnou trasou na Východ a hlavním dějištěm holokaustu.
Knihu Reniin deník s podtitulem Život dospívající dívky ve stínu holokaustu. Renia Spiegel vydalo v překladu Davida Weinera v roce 2020 Nakladatelství Zeď. Citováno ze str. 280–281.
