Dnes jsem jako ostatní… Zítra budu Jude. Renia Spiegelová a její mrazivý deník z válečné Přemyšli

05. 12. 2020 • 06:00
Toužila po líbání, chtěla být slavná a hlavně šťastná. Nadevše milovala svou rodinu a nejprve řešila hlavně běžné puberťácké starosti. Oboustranná okupace Polska ji ale nejdřív oddělila od matky: ta totiž žila pod nacistickou nadvládou, zatímco dcera pod tou sovětskou. Poté ji donutili nosit bílou pásku s nápisem Jude. Zakázali jí studovat a poslali ji jako dělnici do továrny. Pak ji zavřeli do ghetta, nedali ji pracovní povolení. A nakonec ji zavraždili. Celý text, z něhož je tato ukázka, najdete v listopadovém čísle Magazínu I. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady. 

Renia Spiegelová je jednou z milionů obětí holokaustu. Na rozdíl od mnoha dalších zcela zbytečně mrtvých ale díky jejímu deníku přesně víme, co prožívala. Renia se skutečně slavnou stala, i když jinak, než si za svého života přála. Neznáme ji jako skvělou básnířku, ale jako „polskou Annu Frankovou“. Její tragický osud nás sice i po 80 letech dojímá, Renii bychom ale měli být zejména vděční. Udělala pro nás, jako pro společnost, opravdu mnoho. Vzhledem k jejím zápiskům se hrůzy 30. a 40. let stávají i přes čas, který od nich uplynul, drastičtějšími a plastičtějšími. Reniin deník, který vyšel letos na podzim i v češtině, je tak nejen mrazivým mementem, ale rovněž „zbraní“, která může při vhodném použití, třeba ve školách, sehrát významnou roli i při předcházení takovýchto zločinů do budoucna.

„Zřejmě chceš vědět, jak vypadá uzavřené ghetto. Docela obyčejně. Ostnatý drát kolem dokola, se strážemi hlídajícími brány (německý policista a židovská policie). Opustit ghetto bez propustky se trestá smrtí. Uvnitř jsou naši lidé, blízcí, drazí. Venku jsou cizinci. Moje duše je tak smutná. Moje srdce ovládá děs. Takový je život,“ zapsala si ve čtvrtek 16. července 1942 do svého deníku čerstvě osmnáctiletá polská dívka Renia Spiegelová poté, co strávila v přemyšlovském ghettu coby Židovka první noc. Do konce jejího života zbývaly v tu chvíli dva týdny. Nedostala totiž pracovní povolení, a tak ji měli popravit nebo deportovat do koncentračního tábora. Za pomoci svého přítele Zygmunta ale utekla, skrývala se, nacisté ji však odhalili a společně se Zygmuntovými rodiči během jedné z červencových nocí i okamžitě zastřelili.

Hitler „ovlivňuje i můj život“ 

Renia začala svůj deník psát v lednu 1939. Tehdy byla „jednou z mnoha“, chytrou a nadanou studentkou s literárními sklony, vnímavou ke svému okolí i k přírodě. V budoucnu se chtěla prosadit jako básnířka, což by se jí pravděpodobně povedlo. Svůj zhruba 700stránkový deník totiž proložila desítkami citlivých a nápaditých veršů. Ty jsou ale pro dnešního čtenáře spíše vedlejší, Reniiny zápisky totiž čteme hlavně jako zprávu o nejhrůznějším období dějin, kdy si Polsko nejprve rozdělily nacistické Německo a Sovětský svaz, aby se záhy stalo válečnou trasou na Východ a hlavním dějištěm holokaustu.

Knihu Reniin deník s podtitulem Život dospívající dívky ve stínu holokaustu. Renia Spiegel vydalo v překladu Davida Weinera v roce 2020 Nakladatelství Zeď. Citováno ze str. 280–281.

Celý text, z něhož je tato ukázka, najdete v listopadovém čísle Magazínu I. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady. 

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.