Doba, která řvala: Jak se žilo před sto lety aneb „Zlatá dvacátá léta“

Jednadvacáté století letošním rokem pokračuje v již třetí dekádě. V čem je podobná a v čem úplně jiná od „zlatých dvacátých let“ století předchozího? Unikátní pohledy o sto let zpět nabídne čtenářům INFO.CZ nový seriál Martina Kováře Roaring Twenties – Doba, která řvala. V prvním díle se zaměříme na to, jak se žilo našim předkům ve Spojených státech amerických a v Evropě. 

Dvacátá léta našeho 21. století, rok 2020 a počátek toho letošního, začala věru zostra. Stačí připomenout atentát příslušníků amerických ozbrojených sil na velitele íránských revolučních gard Kásima Sulejmáního, definitivní odchod Velké Británie z Evropské unie, mimořádně vypjaté prezidentské volby v USA mezi Donaldem Trumpem, obhajujícím svůj mandát, a jeho vyzývatelem Joem Bidenem, a – to hlavně – koronavirovou pandemii, jež se stala největší výzvou (nejen) západního světa od konce studené války a v některých ohledech i od konce druhé světové války v roce 1945. Připočteme-li k tomu, jak se, znovu především na Západě, dramaticky mění politické a společenské klima, nemluvě o prudkém růstu vlivu nových technologií, sociálních sítí atd., není se co divit, že mnozí politici, novináři a experti z nejrůznějších oborů mluví a píší o tom, že žijeme v jakési „době na rozhraní“, ve vskutku přelomových časech.

Zajímavé je, podíváme-li se do historie, že dvacátá léta minulého století byla vnímána podobně. Také tzv. Roaring Twenties, doslova „léta, která řvala“ či „řvoucí léta“, anebo též „zlatá dvacátá léta“, která dodnes fascinují historiky i zájemce o dějiny z řad širší veřejnosti, začala rovněž celosvětovou pandemií, v tomto případě pandemií španělské chřipky, jež decimovala populaci fyzicky oslabenou nedávno skončenou světovou válkou a psychicky deptanou pochmurnou bezútěšností prvních poválečných měsíců a let. Také ona přinesla do života společnosti tolik převratných novinek, že se o nich po právu mluví jako o „zrození moderní doby“. Pojďme se proto v novém seriálu INFO.CZ za dvacátými léty minulého století ohlédnout, říci si, v čem všem byla unikátní, a zamyslet se nad podobnostmi dekády, v níž nyní žijeme, s nimi.

Jak jsem již naznačil, Roaring Twenties se zrodila z Velké války (Great War), jak lidé v Británii a ve Spojených státech nazývali první světovou válku, neboť netušili, že je dvacet let po jejím skončení čeká svět druhý, ještě děsivější ozbrojený konflikt, a tomuto „těžkému porodu“ v mnoha ohledech odpovídal i jejich průběh. V USA, jež daly této dekádě proslulost především, byla nicméně dvacátá léta v první řadě obdobím do té doby nevídané hospodářské prosperity, boomu, který přesáhl představivost nejen průmyslníků, finančníků a politiků, ale i Američanů ze středních i pracujících vrstev. V překotném rytmu se rodila, respektive rozvíjela nová, moderní odvětví, například automobilový průmysl. Henry Ford I., majitel gigantických závodů v Detroitu, patřil k nejobdivovanějším a nejuctívanějším mužům doby. Jeho „zázraky na kolech“, modely T a A, se staly skutečným symbolem „zlatých dvacátých let“. Američané pracovali jako nikdy předtím, na rozdíl od předchozích let ale bohatli příslušníci všech společenských vrstev. Kapitalismus amerického typu se zdál být velkým „vítězem dějin“, prosperita se jevila jako nekonečná a život příliš krátký na to, aby si ho bylo možno užít.

Prudkému hospodářskému rozvoji odpovídalo i to, kdo vládl ve dvacátých letech v Bílém domě. Všichni tři republikánští prezidenti tohoto desetiletí – Warren Harding (1921–1923), Calvin Coolidge (1923–1929) a Herbert Hoover (1929–1933) – byli rozhodní obhájci soukromého podnikání, věřili v „americký sen“, tj. v pilnou, tvrdou práci, přinášející úspěch, ve svobodu jednotlivce a v „malý“ stát, stejně jako v izolacionistickou zahraniční politiku, jsouce (včetně světa znalého Hoovera) hluboce přesvědčeni o tom, že plést se zejména do složitých evropských záležitostí nemůže přinést velmoci za oceánem nic dobrého. V této politice ostatně dlouho pokračoval i jejich nástupce ve Washingtonu, demokrat Franklin D. Roosevelt (v úřadu v letech 1933–1945), jehož přinutilo ukončit izolacionismus až napadení USA Japonskem a vyhlášení války ze strany nacistického Německa na konci roku 1941.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital