Doživotní imunita jako pojistka pro budoucí pád? Putin neponechává nic náhodě a vytváří si „zadní vrátka“

Nedávné změny ruské ústavy, respektive její praktická rekonstrukce, které výrazným způsobem zasáhly do stávajícího ústavního pořádku, přinesly mnoho kontroverzí. Zákony, které aktuálně projednává Státní duma a které upravují status prezidenta po jeho odchodu z úřadu, jsou praktickým vyplněním těchto změn. Jde o zákon o „novém pořádku formování Rady federace“ a také o zákon, kterým se mění počítání prezidentských mandátů. 

Zákon, respektive balík zákonů, vnáší změnu do formování Rady federace (horní komora ruského parlamentu, pozn. red.). Ta byla doposud založena na jednoduchém principu, kdy každému z 85 federálních subjektů (republiky, oblasti...) přináležely dva členové. Nově by měl mít ruský prezident, ale také až sedm jím vybraných představitelů Ruska, nárok na doživotní senátorství. Další senátory může hlava státu jmenovat na omezené období šesti let. Celkově má prezident právo jmenovat třicet senátorů (v současné době je to deset procent senátorů). Místo v Radě federace znamená nemožnost jej stíhat. Zajímavostí přitom je, že prezident se členem Rady federace nestává automaticky, ale pouze pokud o takový status požádá. Učinit tak může do tří měsíců od skončení svého volebního období, a to i v případě předčasného ukončení mandátu.

Zákon povoluje také možnost udělit status doživotního senátora bývalému prezidentovi. Týká se tak i Dmitrije Medveděva, což může být interpretováno jako snaha zajistit tomuto spolupracovníkovi Vladimira Putina důstojné místo. Přeci jen, zástupce šéfa Bezpečnostní rady státu nezní nijak prestižně, doživotní senátor, když nic jiného, není vůči nikomu v podřízené pozici.    

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital