Doživotní imunita jako pojistka pro budoucí pád? Putin neponechává nic náhodě a vytváří si „zadní vrátka“

 FOTO: Reuters

Karel Svoboda

21. 11. 2020 • 06:00
Nedávné změny ruské ústavy, respektive její praktická rekonstrukce, které výrazným způsobem zasáhly do stávajícího ústavního pořádku, přinesly mnoho kontroverzí. Zákony, které aktuálně projednává Státní duma a které upravují status prezidenta po jeho odchodu z úřadu, jsou praktickým vyplněním těchto změn. Jde o zákon o „novém pořádku formování Rady federace“ a také o zákon, kterým se mění počítání prezidentských mandátů. 

Zákon, respektive balík zákonů, vnáší změnu do formování Rady federace (horní komora ruského parlamentu, pozn. red.). Ta byla doposud založena na jednoduchém principu, kdy každému z 85 federálních subjektů (republiky, oblasti...) přináležely dva členové. Nově by měl mít ruský prezident, ale také až sedm jím vybraných představitelů Ruska, nárok na doživotní senátorství. Další senátory může hlava státu jmenovat na omezené období šesti let. Celkově má prezident právo jmenovat třicet senátorů (v současné době je to deset procent senátorů). Místo v Radě federace znamená nemožnost jej stíhat. Zajímavostí přitom je, že prezident se členem Rady federace nestává automaticky, ale pouze pokud o takový status požádá. Učinit tak může do tří měsíců od skončení svého volebního období, a to i v případě předčasného ukončení mandátu.

Zákon povoluje také možnost udělit status doživotního senátora bývalému prezidentovi. Týká se tak i Dmitrije Medveděva, což může být interpretováno jako snaha zajistit tomuto spolupracovníkovi Vladimira Putina důstojné místo. Přeci jen, zástupce šéfa Bezpečnostní rady státu nezní nijak prestižně, doživotní senátor, když nic jiného, není vůči nikomu v podřízené pozici.    

Zajímavý je pak souběh s jiným zákonem, který pro změnu „ruší“ předcházející volební období pro ruské prezidenty (v praktické rovině se to týká jen Vladimira Putina, protože Dmitrij Medveděv byl prezidentem jen jedno volební období a mohl by tedy kandidovat i podle nové úpravy). Putin jím dostává možnost dalších dvou volebních období. 

Zavedením mechanismu „doživotního senátorství“ si zjevně ruský prezident připravuje pojistku pro svůj případný pád v důsledku masových protestů či jiného nestandardního způsobu změny moci. Tímto směrem šla většina úvah analytiků. Jenže v současném nastavení asi ani Putin nečeká, že by takový hypotetický pád proběhl v klidu a že by mu nějaký zákon zajistil beztrestnost. Navíc i podle dosavadní ústavy by nemohl být souzen či jinak trestán za skutky učiněné během trvání prezidentského mandátu. Pokud by se sám rozhodl předat moc, šlo by o osobu, která bude oddaná současnému systému tak, jak jej ztělesňuje Putin. Dokonce ani on sám, když přebíral od Jelcina v roce 2000 prezidentský úřad, nešel proti tomuto, byť zatím syrovému systému. Představa, že by Putin prohrál případné volby v roce 2024, zvláště při znalosti způsobu jejich provádění, popřípadě že by jmenoval někoho, kdo by okamžitě zahájil trestní stíhání bývalého prezidenta, je jen stěží uvěřitelná.

Logiku tak lze hledat jinde, a to ve způsobu, jakým současný Kreml přistupuje ke všem problémům. Jde o čirý pragmatismus, kdy si nechává otevřené všechny možnosti, a teprve podle vývoje situace se rozhodne, které z řešení nejlépe vyhovuje jeho zájmům. 

Před Putinem se otevírá několik možností, jak se bude situace vyvíjet po prezidentských volbách v roce 2024. Může samozřejmě být znovuzvolen. Může ale také odstoupit a předat moc někomu mladšímu, ostatně v 74 letech nemusí mít náladu či dost zdraví dále pokračovat, a jít do Rady federace. Zároveň se ale může stát předsedou Státní rady, orgánu, který byl posílen v rámci formální ruské politiky. V současné době už předsedou je, stačilo by tak jen odstoupit z prezidentské funkce. Z pozice šéfa Státní rady by dohlížel na strategické směřování státu. V současné době se takovému kroku říká nazarbajevizace, po kazašském prezidentovi, který šel touto cestou. Putin sice už takovou možnost odmítl, ale již dříve ukázal, že změna názoru pro něj není nic neobvyklého.

Je celkem zjevné, že i přes snahu otevřít si co nejvíce možností, aby se v roce 2020 neupsal k jedinému řešení, existuje varianta, která je preferovaná. Tou je podle všech indicií setrvání v úřadě. Na druhou stranu, alespoň prozatím je lepší si nechat další varianty otevřené.   

SDÍLET