Exkluzivně z Mosulu: Město, odkud zmizelo slunce

Lenka Klicperová, Jarmila Štuková

14. 12. 2016 • 07:23

Obzor nad Kajjárou protíná tmavá linie. Nad ní se valí černá masa dýmu, která zastírá slunce. Jako by právě nastal soudný den. I ovce, které vede pasáček na pole, jsou pokryté vrstvou černého mazu. Tak vypadá město, kde Islámský stát zapálil několik ropných vrtů. Měsíce se je nedaří uhasit. 

Dosud se podařilo dostat pod kontrolu pouze dva vrty, další stále hoří. Ekologická katastrofa dosahuje nepředstavitelných rozměrů. Stačí, když přijedete do města a nadechnete se. Štiplavá pachuť toxických výparů vás bude provázet i poté, co odsud odjedete.

„Jednou mi ropa vychrstla přímo do obličeje a polknul jsem ji. Dodnes cítím tu odpornou chuť."

„Všichni tady mají dýchací problémy a ekzémy ze zničeného životního prostředí. Místní nemocnice si s tím neumí poradit. Nejsou dýchací přístroje, ani léky. Roušky nepomáhají. Těžké případy odesíláme do nemocnice v Erbilu v Kurdistánu. Navíc nemocnice nemá dostatek zaměstnanců a narostl u nás počet obyvatel, protože sem prchají lidé z oblastí, kde se bojuje,” říká Mohamed Ahmed, místní pracovník Červeného půlměsíce.

Ekologická katastrofa dosahuje nepředstavitelných rozměrů. Stačí, když přijedete do města a nadechnete se.

Za městem stoupá k nebi trychtýř černého kouře, jako by se sem valilo několik obřích tornád. Dýchá se čím dál obtížněji. Nohy se boří do mazlavého bláta. Zem pokrývá silná vrstva černého popela. Míjí nás shrbená postava muže, jehož obličej pokrývají mastné tmavé skvrny. Je to jeden z místních, kteří se pokoušejí hořící peklo uhasit.

„Jsem z Kirkúku, kde jsem pracoval pro ropné firmy. Teď mne najala North Oil Company, vládní společnost, která se snaží dostat vrty znovu pod kontrolu. Je to tady opravdová hrůza. Všichni máme vážné problémy s dýcháním. Jednou mi ropa vychrstla přímo do obličeje a polknul jsem ji. Dodnes cítím tu odpornou chuť,” říká sedmadvacetiletý Haidar Karim, jehož holinky byly sice kdysi bílé, ale dnes mají stejně tmavou barvu, jako všechno tady.

Vládní společnost se snaží oheň zastavit, najímá lidi z okolí.

K hašení ropných vrtů používají pracovníci North Oil Company většinou slanou vodu, někdy chemikálie a také písek, kterým zasypávají mazlavou hmotu pokrývající krajinu kolem. „Životní prostředí se z téhle katastrofy nevzpamatuje desítky let. Ve vzduchu je nesmírné množství toxických plynů. Jsou i případy, že místní obyvatelé na následky akutní otravy zemřeli,” doplňuje Haidar Mofa, specialista na likvidaci ropných havárií, rovněž z Kirkúku.

Podle místních lidí některé vrty hoří už sedm měsíců. Z Kajjáry zmizelo slunce. Lidé jsou bezmocní a zoufalí. Není práce, veškeré potraviny jsou kontaminované, stejně tak domácí zvířata. „Pro nás se tady vlastně nic nezměnilo. Je to stejné, jako když tady byl Islámský stát. Nevidím v tom žádný rozdíl,” odevzdaně krčí rameny Amir Mohamad Tárik. Devětadvacetiletý Basim Mohamed mu přitakává. „Protože tu není žádná práce, raději jsem se přidal k šíitským milicím Hašd aš Šaabí. Tam dostanu aspoň najíst.”

 

SDÍLET