Hongkongští demonstranti vyhráli symbolické volby. Co to znamená a co bude následovat?

Pavel Novotný

25. 11. 2019 • 15:30

ANALÝZA | Vysoká volební účast a drtivá výhra demokratických kandidátů, kteří se vzpírají tlaku komunistické Číny a jejích lokálních spojenců. Včerejší místní volby v polo-autonomním Hongkongu měly velký symbolický význam. Ukázaly, že neexistuje tzv. mlčící většina, která by odsuzovala přes půl roku trvající protesty proti Pekingu. Vzkaz centrální čínské vládě je jasný: obyvatelé ekonomicky zdatného ostrova – soudě dle výsledků voleb – ve své většině stojí za demonstranty.

Místní rady v Hongkongu příliš politických pravomocí nemají, typicky se zabývají polemikami nad jízdními řády a svozem odpadků, připomíná web stanice BBC. Do vyšších pater zasahují vlastně jen tím, že mezi sebou nominují 117 radních, kteří je pak zastupují ve volebním sboru vybírajícím šéfa hongkongské administrativy. Orgán hlasující o lídrovi ostrova má celkem 1200 členů, které do něj delegovaly třeba profesní organizace, odbory nebo skupiny zastupující byznys a finanční služby. V současnosti je složení sboru nastaveno tak, aby jeho členové favorizovali pro-pekingské kandidáty. A na tom se v následujících dnech sotva co změní.

Víkendové hlasování však mělo ohromný symbolický význam. V jistém smyslu se jednalo o neformální referendum hodnotící nynější vládu a politický systém vůbec. Agentura Reuters s odkazem na hongkongskou volební komisi konstatuje, že se jindy poněkud přehlíženého hlasování zúčastnily takřka 3 miliony lidí, tedy přes 71 procent obyvatel regionu. Před čtyřmi roky se k urnám dostavilo méně než půl druhého milionu občanů. Jinými slovy, šlo o stoprocentní růst zájmu.

Vyslanci demokratické opozice, nezřídka mladí a na protestní hnutí přímo napojení začátečníci, v podstatě převálcovali staré rutinéry známé pro-pekingskými postoji i konexemi. Politici s vazbami na Peking uhájili šest desítek křesel, zbytek z 452 volených mandátů mají zástupci prodemokratických sil nebo nezávislí, kteří se s nimi často identifikují. Prodemokratické síly teď kontrolují 17 z 18 místních rad. Mimochodem, web nezávislých žurnalistů Hong Kong Free Press píše o stížnostech na falšování voleb v onom okrsku, kde pro-pekingský politik vyhrál nad svým vyzyvatelem o padesát hlasů (4080 ku 4030).

Výběr radních zcela vyvrátil oblíbenou rétorickou figuru komunistických žurnalistů, podle kterých v Hongkongu existuje „mlčící většina“. Ta je prý šokována násilím, které je v ulicích vidět především v posledních týdnech, ale bojí se ozvat. Nebo je prostě jen pohodlná. Právě ta měla do politického zápasu vstoupit ve včerejších volbách. „Většina lidí není zvyklá prosazovat své požadavky na pouličních demonstracích. A tito občané také neočekávají, že se kvůli svým názorům dostanou do otevřené konfrontace. Ti tvoří mlčící většinu,“ tvrdí kupříkladu ve svém červencovém článku deník Global Times, který je řízen čínskými komunisty. „Když pak dojde na polemiku, jsou to ty nejaktivnější kruhy, kdo sáhne k užití síly. Nicméně, aktivisté málokdy reprezentují převažující mínění,“ dodává list.

Otázkou je, zda a jak místní hlasování ovlivní další politický vývoj ekonomicky důležitého ostrova, který je fakticky vstupní branou zahraničního kapitálu do celé Číny. Web BBC konstatuje, že protestující doufají v pragmatičtější přístup pro-pekingských politiků, kteří teď budou snad ochotněji naslouchat požadavkům demonstrantů. Ti už nikdy nechtějí slyšet o zákonu umožňujícímu extradici, kvůli kterému protesty na počátku začaly. Polo-autonomní kraj s vlastní právní tradicí navazující na britské zákony se tehdy obával, že nová norma umožní pro-pekingské vládě ostrova vydávat do komunistické Číny osoby hledané z ryze politických důvodů. Čína a Hongkong totiž společně fungují podle uspořádání „Jedna země, dva systémy“, díky kterému ostrované požívají na pevnině nepředstavitelných politických i osobních svobod. Demonstrující ale podle televize CNN žádají – kromě amnestie a vyšetření policejní brutality – také změnu volebního systému. Chtějí volit vlastního lídra přímo. Odmítají tedy volební sbor, prostřednictvím kterého Peking uplatňuje v jejich kraji vlastní vůli.

V tuto chvíli se nezdá pravděpodobné, že by čínská vláda v Hongkongu zvažovala nasazení armády. Ostatně, takový krok podle agentury Reuters před časem před byznysmeny vyloučila i pro-pekingská šéfka Hongkongu Carrie Lamová. Demonstranti naopak v reakci na vyhrané hlasování zvažují dočasné přerušení svých akcí – město by si tak mohlo oddychnout. Podle politologa Josepha Chenga z místní univerzity „je nyní míč na straně vlády“. Proto tedy neočekává rychlý konec krize. „Přístup pevninské vlády je prostý – na vaše požadavky nepřistoupíme, tlaku se podřizovat nebudeme. A myslím, že si Peking podrží nekompromisní pozici i nadále,“ říká penzionovaný profesor pro britský list The Guardian. „Jenže Hongkong chce opravdovou demokracii a zdá se, že tentokrát to jen tak nevzdá,“ dodává.

SDÍLET