„Hraje se o proevropskou orientaci.“ Rakouské volby pro INFO.CZ rozebrala analytička Lizcová

Lucie Bednárová

04. 12. 2016 • 14:05

Přesto, že má hlava státu v Rakousku reprezentativní roli, jde podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Zuzany Lizcové o hodně. Pokud by zvítězil Norbert Hofer ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a ta by v následných parlamentních volbách vyhrála, naplnily by se scénáře, které minimálně voliči druhého kandidáta považují za nejčernější. „Dokonce se hovoří o tom, že by mohlo dojít k ´orbánizaci´ rakouské politiky, případně ke změně zahraničněpolitických priorit,“ říká Lizcová v narážce na Maďarsko.

O volbách se mluví jako o zlomových. Proč?

Je zajímavé, že dosavadní prezidenti byli vždy kandidáti dvou tradičně nejsilnějších stran – buď se jednalo o zástupce sociálních demokratů, nebo lidovců. Tohle je první prezidentská volba, kdy ani jeden z těchto tradičních kandidátů nepostoupil do druhého kola. Za další, většina Rakušanů ji vnímá jako rozhodnutí o dalším směřování celé země. Rakušané se rozhodují, zda podpoří dosavadní demokratický, liberální a proevropský kurz, nebo se vydají na jinou cestou, která zdůrazňuje národní identitu a snaží se vypořádat s negativními důsledky globalizace.

Zajímají se vůbec Rakušané o politiku?

V celostátních rakouských volbách bývá volební účast poměrně vysoká a Rakušané se o veřejné děni opravdu zajímají. Ve vysokém počtu přišli i k řádnému druhému kolu. Nyní je samozřejmě otázkou, zda to zopakují. Volební kampaň běží nepřetržitě neuvěřitelných jedenáct měsíců a rakouští voliči už z ní můžou být unavení. Témata, která v ní zaznívala, se navíc postupně vyčerpala nebo se vyhrotila. Výjimkou nebyly ani osobní útoky mezi kandidáty.

Pojďme se podívat na oba kandidáty, tedy Norberta Hofera z krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a Alexandera Van der Bellena ze Zelených. V čem se liší především?

Nejviditelnějším rozdílem je věk. Hofer je o celou generaci mladší než Van der Bellen a v předvolební kampani se toho snažil co nejvíc využít. Prezentoval se jako mladý a dynamický politik, který i přesto, že je součástí politické garnitury, naslouchá voličům a je člověkem z lidu.

Kdo je Zuzana Lizcová?

Analytička Výzkumného centra AMO a novinářka se zaměřením na německy mluvící země, jejich působení v mezinárodním kontextu a bilaterální vztahy s Českem. Vystudovala Německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde dnes přednáší, a absolvovala stáž na Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Často poukazoval na to, že sám pochází z obyčejné venkovské rodiny a jeho manželka se dlouhodobě stará o seniory. Soupeře se snažil v kampani vykreslovat jako svůj pravý opak, tedy člověka, který je vzdálený od reality. Na veřejnosti ho tituloval „pane profesore“ či „pane doktore“, aby to ještě víc podtrhl.

Alexander Van der Bellen dělal zase vše, aby tuto nálepku strhl. I přesto, že většinu svého života strávil v politice ve Vídni, připomínal, že pochází z malé obce v Tyrolsku a má vztah nejen k rakouské přírodě, ale i k vlasti. To je něco, co bylo dosud pro levicového zeleného politika netypické.

Zuzana Liczová

Jaké jsou nejdůležitější rozdíly v jejich programu?

Norbert Hofer výrazně kritizuje politiku současné vlády, například za to, že rakouská ekonomika, která si ještě před pár lety vedla lépe než německá, poslední dobou mírně zaostává. Je paradoxní, že s tím spojuje Van der Bellena, bývalého předsedu strany, která nikdy neměla vládní zodpovědnost.

A Van der Bellen?

Úplně jiný obraz Rakouska než Hofer. Van der Bellen přiznává, že doba je složitá a jsou tu výzvy, kterým společnost musí čelit, ale zároveň zdůrazňuje, že posledních sedmdesát let poválečného vývoje Rakouska bylo úspěchem. Země se těší postavení, kterého by nikdy nedosáhla, kdyby nebyla pevnou součástí evropské integrace či otevřeného mezinárodního obchodu.

„Vztah Miloše Zemana k Norbertu Hoferovi je velmi paradoxní, protože to byla právě Zemanova vláda, která proaktivně podpořila ještě jako nečlen EU sankce vůči Rakousku.“

V případě Norberta Hofera se v poslední době často zmiňoval Donald Trump, mluvilo se o něm jako o „novém Trumpovi“. Není to přehnané? 

Pokud by se Hofer stal rakouským prezidentem před pár měsíci, tak by to byla nepochybně obrovská mezinárodní událost. Nyní to ale bude považováno jen za sled událostí po brexitu a amerických volbách. Neočekávám proto tak velký rozruch. 

Hofer ani Trump nemají příliš společného ani v osobnostní rovině. Trump je člověk, který přichází do politiky ze světa byznysu. Nemá zkušenosti a je nečitelný. Hofer je na rozdíl od něj dlouholetý politik, který navíc v posledních letech zastával jednu z nejvyšších ústavních funkcí v zemi (od října 2013 je třetím ze tří předsedů rakouské Národní rady; pozn. red.).

Pokud se příštím prezidentem stane Norbert Hofer, co to bude znamenat pro Českou republiku a vzájemné vztahy? Není tajemstvím, že Miloš Zeman Hofera podporuje.

Stejně jako v Česku, tak i v Rakousku zahraniční politiku státu formuluje vláda. Úzké vztahy Hofera s Milošem Zemanem by proto neměly mít na jejich kvalitu velký vliv. Navíc vztah Miloše Zemana k Norbertu Hoferovi je velmi paradoxní, protože to byla právě Zemanova vláda, která proaktivně podpořila ještě jako nečlen EU sankce vůči Rakousku. Ty na něj byly uvaleny kvůli tomu, že se Hoferova strana FPÖ stala členem rakouské vlády.

Spekuluje se o tom, že by se Rakousko s Hoferem jako prezidentem mohlo začít přibližovat Visegrádské čtyřce (Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko). Co si o tom myslíte?

Bude záležet na tom, zda to bude oficiální politika rakouské vlády. Tady bude samozřejmě hrát roli, zda vláda vyhodnotí, jestli má s touto skupinou nějaké společné zájmy. Pro Rakušany jsou důležité vztahy se sousedním Německem a s tím souvisí i to, že oni sami sebe vnímají jako součást západní Evropy, nikoliv středoevropského regionu. Je proto otázka, zda budou s případnou změnou v orientaci, o které mluví Hofer, sympatizovat.

Co bude případné zvolení Norberta Hofera znamenat pro vnitropolitický vývoj Rakouska? Jak pravděpodobné jsou nové parlamentní volby, o kterých se mluví a v nichž má velkou šanci zabodovat právě Hoferova FPÖ?

Někteří rakouští komentátoři říkají, že k výměně vlády dojde tak jako tak a nebude záležet na tom, kdo z obou kandidátů na prezidenta zvítězí. Současná vláda nefunguje dobře, a parlamentní volby by proto mohly být už v první polovině příštího roku.

„Úvahy o vystoupení země z EU nemají mezi Rakušany velkou podporu. Naprostá většina z nich si uvědomuje, jaká jsou pozitiva členství v EU.“

Podle aktuálních průzkumů je nejsilnější FPÖ, ale i kdyby volby nevyhrála, pravomocí prezidenta je jmenovat kancléřem předsedu z nevítězné strany. Podíl FPÖ na vládě a prezident ze stejné strany by zřejmě naplnily nejčernější scénáře demokraticky, liberálně a proevropsky smýšlejících Rakušanů. Mezi rakouskými politology se dokonce hovoří o tom, že by mohlo dojít k „orbánizaci“ rakouské politiky, případně ke změně jejích zahraničněpolitických priorit. Zástupci FPÖ včetně Hofera se v minulosti například vyslovili pro zrušení sankcí západních zemí proti Rusku.

FPÖ se už v minulosti na vládě podílela – v osmdesátých letech a pak v období 1999-2002. Její působení ale nebývá hodnoceno příliš pozitivně. Voliči se tedy nepoučili?

Vypadá to, že ne, a to i přesto, že poslední angažmá FPÖ ve vládě bylo jedním velkým fiaskem. Stranu provázely skandály a FPÖ, později Svaz pro budoucnost Rakouska pod vedením Jörga Haidera, stála například i u zrodu ohromné finanční aféry banky Hypo Alpe Adria, která málem přivedla spolkovou zemi Korutany k bankrotu. 

Odhaduje se, že stejně jako před několika měsíci budou výsledky druhého kola rakouských prezidentských voleb těsné. Co bude rozhodujícím faktorem?

Podobně jako u amerických voleb i v Rakousku tu proti sobě stojí dva tábory – zjednodušeně řečeno modernizační optimisté a pesimisté, kteří se liší v pohledu na svět. Obě skupiny jsou uzavřeny do sebe a nechápou, co si myslí ti druzí. Jejich názor se utvářel delší dobu, je proto pevný a nějaká volební kampaň ho těžko zvrátí. 

Záležet bude hodně na nerozhodnutých voličích, které můžou ovlivnit vnější okolnosti. V létě se v této souvislosti mluvilo o teroristických útocích v Bavorsku, které tehdy mohly přinést body Norbertu Hoferovi. Rozhodnutí o brexitu, které znovu otevřelo debatu o členství v EU, by zase mohlo naopak pomoct pozici Alexandera Van der Bellena. Úvahy o vystoupení země z EU nemají mezi Rakušany velkou podporu. Naprostá většina z nich si uvědomuje, jaká jsou pozitiva členství v EU.

Co by si z rakouských prezidentských voleb měli odnést Češi?

Při každé takové volbě je dobré se zamyslet, zda změna, kterou daný kandidát nabízí, opravdu povede k lepšímu. Ačkoliv Norbert Hofer slibuje, že bude s Českou republikou udržovat dobré vztahy, druhým dechem dodává, že bude bojovat za rakouské národní zájmy. Nejsem si jistá, zda spolupráce mezi evropskými státy, kde si každý bude hledět jen toho svého, může být k něčemu dobrá. Spoustu klíčových otázek, jako je například migrace, klimatické změny, digitalizace nebo moc nadnárodních korporací nelze řešit na národní úrovni.

SDÍLET