Írán na křižovatce: „Věrný voják“ může přispět k oživení jaderné dohody

Erik Siegl

Kariéra nově zvoleného íránského prezidenta Ebráhíma Raísího leccos vypovídá o komplikované a leckdy tragické historii jeho země v posledních čtyřiceti letech. Jeho osobní devizou, která mu pomohla vystoupat až vrchol, byla vždy bezmezná loajalita a oddanost nejvyššímu duchovnímu vůdci. K jeho zvolení však přispělo i selhání dosavadní „reformistické“ administrativy řešit korupci, covid a zejména ekonomiku. K poslednímu vydatně pomohly jako „polibek smrti“ i Trumpovy sankce.

Raísí sám se během volební kampaně označil za „vojáka nejvyššího vůdce“ Alí Chameneího. Za své zvolení vděčí podpoře Rady dohlížitelů, která eliminovala prakticky všechny vážné protikandidáty z nejen takzvaně reformistického tábora, což se nyní v takovém rozsahu stalo poprvé. To také způsobilo rekordně nízkou volební účast 48 procent. Pro srovnání, v posledních prezidentských volbách v roce 2017, kdy Raísí neúspěšně kandidoval proti dosavadnímu prezidentovi Ruhánímu, přišlo k volbám 73 procent Íránců. O povaze volebního procesu a turbulentnosti íránských poměrů vypovídá to, že stopku kromě stovek dalších dostal i dosavadní viceprezident či dlouholetý „insider“ vládnoucí moci a centrista Alí Lárídžání, nebo bývalý prezident Mahmúd Ahmadínežád, kterého nejvyšší vůdce podpořil během sporných voleb v roce 2009 a následných masových protestů. Mimochodem jeho tehdejší vyzývatel Mír Hosejn Músáví už dvanáct let žije v domácí internaci a také vyzval k bojkotu proběhlých voleb.

Důvodem letošního „masakru“ prominentních kandidátů ze strany Rady dohlížitelů je skutečnost, že íránský vládnoucí systém se více než jindy nachází na křižovatce a v nejistotě. A ze všeho nejméně si přeje vnitřní experimenty či vzbudit očekávání větších reformních změn. Nejvyššímu duchovnímu vůdci je 82 let, ekonomická situace je nejhorší od konce íránsko-irácké války a země zažila na podzim 2019 velmi bouřlivé a krvavě potlačené protesty i tvrdý tlak Trumpovy administrativy, která nepřímo usilovala o změnu režimu. Nejvyšší vůdce a konzervativní sloupy režimu kolem něj (Revoluční gardy, část vysokého duchovenstva a justice) proto podpořili co nejvíce loajálního a „přečteného“ kandidáta Raísího, který nemá ambici aktivně vést, ale spíše svědomitě vykonávat pokyny shora.

Prezidentské volby v Íránu provázela nízká volební účast.
Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co víme o novém íránském prezidentovi?
  • Jak se Raísí krvavě zapsal do novodobých dějin Íránu?
  • A má ještě jaderná dohoda se Západem naději na oživení?
sinfin.digital