Islámský stát číhá na novou šanci

HalfPageAd-1

Erik Siegl

26. 05. 2020 • 08:00

ANALÝZA | Takzvaný Islámský stát dávno přišel o svůj „chalífát“, dlouholetého vůdce Abú Bakra Bagdádího i zájem médií, nikoliv však o svou vizi a schopnost adaptovat se. Koordinovanost a nebezpečnost jeho útoků ve východní Sýrii a Iráku v posledních měsících znovu roste. Podstatnější však je, že místní konflikty a rozvrat, které IS opakovaně dokázal využít ke svému vzestupu, nijak neodeznívají, ale spíše se prohlubují.

Mobile-rectangle-3

Centrum pro globální politiku, které současné aktivity Islámského státu popsalo v sérii textů, uvádí, že v Iráku je 3500–4000 aktivních bojovníků IS a zhruba dvojnásobek členů, kteří je podporují. Podle vojenských analytiků organizace dokázala ukrýt velkou část své kořisti, vybraných daní a ropných příjmů z minulých let a pravděpodobně netrpí akutním nedostatkem peněz na financování svého nyní už podstatně méně nákladného provozu.

Členové hnutí provozují s pomocí tohoto kapitálu i běžnou podnikatelskou činnost či těží kryptoměny, čímž zpětně financují „platy“ a operace odhadem v řádu milionu dolarů měsíčně. IS musel po porážce ještě víc decentralizovat své struktury, místní buňky tak působí více samostatně a dle okolních podmínek nezávisle přizpůsobují taktiku boje. Zranitelnost organizace spočívá v jejím způsobu komunikace, který spoléhá na síť kurýrů s kryptografickými vzkazy. Jejich odhalení v minulosti vedlo k navedení útoků na předáky hnutí, a proto musí pracovat mimořádně opatrně, a tedy i pomalu.

V převážně sunnitských oblastech Iráku a Sýrie má IS stále tisíce až desetitisíce skalních stoupenců a nespočet vlažných podporovatelů, kteří jej vnímají jako „menší zlo“. Ať už jde o srovnání se syrskou či iráckou centrální vládou, šíitskými a kurdskými milicemi nebo zbývajícími jednotkami USA (5000 v Iráku a několik set v Sýrii), popřípadě s Íránem.

Islámskému státu hraje do karet, že jeho hlavní protivníky oslabují útoku zvnějšku, jako byla ofenziva Turecka proti syrským Kurdům, nebo rovnou vedou střety mezi sebou, což je případ Američanů a Íránem podporovaných šíitských milicí v Iráku. Jejich velitele Američané v lednu zabili při útoku na íránského generála Sulejmáního a milice v odvetě útočily raketami na základnu Al-Tádží severně od Bagdádu. Po březnovém raketovém útoku odtud byly prozatím do vlasti staženi spojenečtí vojáci, včetně českého kontingentu, který pomáhal s výcvikem iráckých bezpečnostních sil. Američané také kvůli riziku dalších podobných útoků opustili některé menší základny v zemi, které sloužily k podpoře iráckých operací proti IS. 

Strategií IS je „podrývat a vyčkávat“, až zeslábne přímý tlak, nastane politické či bezpečnostní bezvládí nebo bude možné využít mezeru v obraně protivníků. Útočí v menších ozbrojených skupinách především s cílem zabít nebo zastrašit lokální předáky spolupracující s jeho dvěma hlavními protivníky, bez nichž by byl stěží kdy poražen. V Sýrii jde o Kurdy vedené milice (Syrské demokratické síly, YPG), které v bojích s islamisty v posledních šesti letech ztratily kolem 11 tisíc bojovníků i civilistů. V Iráku jsou vedle irácké armády hlavním rivalem některé sunnitské kmenové milice, které se rozhodly s ní nebo s Američany spolupracovat.

Nejnebezpečnějším protivníkem Islámského státu momentálně není  americký, irácký, či dokonce syrský voják, ale jednotliví předáci sunnitských kmenů, kteří jsou pro své okolí skutečnou autoritou. IS dnes dělá vše pro to, aby nanovo podnítil sektářské napětí a mohl se stát samozvaným ochráncem sunnitů proti všem „heretikům“. Postupně buduje podhoubí pro převzetí kontroly území v převážně sunnitských oblastech Iráku a východní Sýrie.

Irácká centrální vláda se mezitím potýká se stále větším problémem, jak financovat své bezpečnostní síly a armádu. Státní příjmy aktuálně hluboce klesly kvůli propadu světových cen ropy. V dubnu to bylo v meziročním srovnání z 7,1 na pouhých 1,4 miliardy dolarů, což pro Bagdád představuje zásadní problém. A to ještě nemluvíme o obnově válkou zničených území a podpoře návrat uprchlíků. Ekonomiky Iráku a Sýrie žádné světlé časy nečekají, jsou to přitom země s vysokou nezaměstnaností, kde je státní sektor hlavním zaměstnavatelem. V postkoronavirové éře budou USA, ať už s Bidenem nebo Trumpem v čele, jen sotva ochotné vydávat miliardy dolarů na podporu Blízkého východu, byť bude jistě figurovat na seznamu priorit pomoci Mezinárodního měnového fondu.

Protesty v centrálním a jižním Iráku proti korupci, ekonomické situaci a špatné vládě, provázené i střelbou a násilím, mohou v nadcházejícím období pokračovat a dále zaměstnávat napjaté irácké bezpečnostní síly. Dle analýzy zmíněné v úvodu tohoto textu Islámský stát sleduje a využívá přesuny bezpečnostních sil zaneprázdněných nepokoji a napadá oslabená místa. Po období skrývání se a přeskupování nyní využil příznivější okolnosti. Protesty v Iráku a eskalace americko-íránských sporů zkraje roku otupily tlak proti islamistům a ti využívají situace k pokusům o ovládnutí měst v srdci svého někdejšího území. Úspěch těchto snah by IS umožnil rozšířit jeho logistickou síť, vymáhat výpalné a získávat více prostředků pro svůj opětovný růst s cílem napadat lokální centra moci. 

Ke své dřívější pozici má IS daleko, ale ve vakuu válkou rozbitých společností místy plní řadu chybějících funkcí. Jeho nebezpečí přitom nespočívá jen v ozbrojeném boji a teroru, ale i ve velmi efektivní mediální propagandě, zastrašování a vynalézavé podpoře rekrutů, rodin či celých kmenů, které mu zůstávají loajální. Dokud se v Iráku a Sýrii neoslabí sektářské napětí a stát nezačne obyvatelům poskytovat ochranu, základní služby a alespoň minimální míru jistoty, Islámský stát může (a zřejmě bude) opět sílit. Spíše než radikální ideologie jsou jeho hnací silou opakovaná selhání autorit a místní moci, která je často autoritářská, sektářská a neefektivní zároveň.

Tvářit se, že se nás problém jménem Islámský stát netýká, by bylo naivní, či rovnou pokrytecké. Česká republika společně s mnoha dalšími byla v roce 2003 tichým podporovatelem americké invaze a okupace Iráku, která zásadním způsobem rozvrátila tuto zemi a vytvořila z ní regionální centrum džihádismu. Pomáhat Iráčanům stavět jejich stát na nohy humanitární pomocí nebo výcvikem by proto mělo zůstat naší prioritou.

SDÍLET

Billboard-bottom-1