Ze slonovinové věže do tvrdé politiky. „Malá velká“ Janet Yellenová přichází krotit americké finance i Čínu

27. 11. 2020 • 12:00
Z NEWSLETTERU LEOŠE ROUSKA | Není radno podceňovat osoby malého vzrůstu. V případě dosluhujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle kterého je prý výška jeden z předpokladů úspěchu, to platí obzvlášť.

Když v listopadu 2017 Trump zvažoval prodloužit mandát první ženy v čele americké centrální banky na další čtyřleté období, rozhodlo podle zdrojů z jeho okolí v neprospěch Janet Yellenové jejích 152 centimetrů. Během pohovoru sice udělala Yellenová na Trumpa dobrý dojem, ale současně si údajně povzdechl, že šéfem tak významné instituce jako Fed by přece jen měl být někdo vyšší postavy. Současný šéf Fedu Jerome Powell svou předchůdkyni převyšuje o zhruba 30 centimetrů. Na výšku Paula Volckera ovšem nikdo z jeho nástupců nemá.

Přesto se po necelých třech letech Yellenová navzdory své drobné postavě vrací na scénu mezi přední veřejné americké činitele. Nastupující prezident Joe Biden ji navrhl jako kandidátku na ministryni financí. Bude-li ve funkci potvrzena americkým Senátem, stane se Yellenová první ženou v historii Spojených států dohlížející na vládní kasu. Vzhledem k tomu, že do amerických státních dluhopisů investuje takřka celý svět, bude moc a vliv Yellenové sahat daleko za hranice USA. 

Ze slonovinové věže Fedu a univerzit do centra dění s biliony dluhů

Zatímco jako šéfka Fedu udržela důvěru investorů v americký dolar, který v reakci na pevnou ekonomiku a rostoucí úrokové sazby posiloval, v roli strážkyně státních financí bude Yellenová bojovat o přízeň amerických věřitelů v oslabení. Během jejího působení v centrální bance se americkému hospodářství nevídaně dařilo a počet lidí bez práce klesl na historická minima. Vzhledem k dopadům koronavirové pandemie je ale dnešní realita největší ekonomiky světa zcela opačná. USA zažívají hlubokou hospodářskou recesi a míra nezaměstnanosti prudce roste. Dolar oslabuje a úrokové sazby jsou zpět na nulových úrovních, kde se ocitly během finanční krize po roce 2008. Podle deníku Wall Street Journal není politika hlavní předností Yellenové, ale nyní se jí nevyhne.

Yellenová bude muset v době hospodářského propadu z pozice ministryně financí zajistit dostatečný výnos daní a vést o tom složitá jednání s americkými zákonodárci i se svým šéfem v Bílém domě. Musí přitom dbát o splnění dvou do jisté míry protichůdných cílů. Jednak celková daňová zátěž nesmí škrtit oslabenou americkou ekonomiku, a jednak objem vybraných daní musí umožnit nadále rostoucí vládní zadlužování. 

Americká fiskální politika bude i pod vedením Yellenové spoléhat na metodu vybíjení klínu klínem. Spojené státy již léta preferují vyplácet držitele dluhopisů s končící splatností s co největší lehkostí pomocí nově vydávaných státních dluhopisů. Ti věřitelé, kteří přece jen potřebují hotovost, se mohou spolehnout na to, že americké vládní dluhopisy od nich vždy někdo na kapitálovém trhu ochotně a rychle koupí. Proto nesmí Yellenová stejně jako její předchůdci podrýt důvěru věřitelů ve schopnost USA dostát svým závazkům. Ve hře jsou také úspory mnoha Čechů, kteří svěřili své peníze fondům investujícím do amerických státních dluhopisů. 

Od roku 2008 se míra amerického federálního dluhu zhruba zdvojnásobila, jak ukazuje následující graf. V současnosti je na úrovni 120 % hrubého domácího produktu. Obrazně řečeno, kdyby vláda ve Washingtonu musela okamžitě splatit všechny své dluhy, na pokrytí účtu by nestačila ani hodnota všeho, co během posledního roku vytvořila práce všech Američanů a amerických firem dohromady. V Česku je nyní tato hodnota zadlužení na úrovni necelých 40 %.

Kdo tedy vlastně je Janet Yellenová, o kterou by se najednou měli zajímat i střadatelé v české kotlině? Profesní kariéru jedné z nejvlivnější Američanek lze shrnout stručně a suše: z univerzity přes centrální banku a vlivný think tank na ministerstvo financí. Nadto z pohledu rozbíjení pověstných skleněných stropů, do kterých ženy na rozdíl od mužů naráží již na nižších příčkách profesních žebříčků, patří Yellenová mezi průkopnice. Než v roce 2014 usedla do křesla předsedkyně sboru guvernérů Fedu, jak zněla její dosud nejvyšší funkce, působila jako jeho místopředsedkyně. Na tento post se dostala jako druhá žena v historii Fedu v roce 2010. První místopředsedkyní sboru guvernérů byla v letech 1996 až 1999 ekonomka Alice Rivlin. V celosvětovém srovnání je podobně jako Yellenová kariérně úspěšná jen Christine Lagardeová, která se po působení na postu francouzské ministryně financí přes šéfování Mezinárodnímu měnovému fondu dostala loni do čela Evropská centrální banky.

2017 Teacher Town Hall: _D816579

Převzetím funkce ministryně financí se ale Yellenová, která letos v srpnu oslavila 74. narozeniny, poprvé ve své kariéře ocitne plně mimo pověstnou akademickou slonovinovou věž, jejíž součástí, byť nepřímo, je díky velkému výzkumnému týmu analytiků také Fed. Po obhájení doktorátu z ekonomie na Yaleově univerzitě v roce 1971 působila Yellenová jako asistující profesorka na Harvardově univerzitě. Zde se dostala do hledáčku Edwina (Teda) Trumana, jednoho z tehdejších členů sboru guvernérů Fedu, který ji nabídl post ekonomky v centrální bance. V roce 1977 Yellenová nabídku přijala.

Manželství s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii

Pro tehdy jednatřicetiletou akademičku šlo o první z několika příchodů do amerického Fedu. Pro její osobní život však bylo první působení v centrální bance nejpodstatnější. Během něho se Yellenová v kantýně Fedu údajně na první pohled zamilovala a po necelém roce známosti se také vdala. Jejím manželem se stal ekonom a pozdější nositel Nobelovy ceny George Akerlof, který tehdy dočasně působil ve washingtonské centrále Fedu na výzkumném projektu. Brzy po sňatku se novomanželé přestěhovali do Anglie, kde oba přednášeli na London School of Economics. Na začátku 80. let se ovšem vrátili do USA, kde budoucí šéfka Fedu začala vyučovat na kalifornské univerzitě v Berkeley.

Do centrální banky se Yellenová vrátila v roce 1994, kdy ji prezident Bill Clinton jmenoval do sboru guvernérů. O tři roky později přijala Yellenová první ze dvou nabídek stát poblíž výkonné moci, když se stala předsedkyní výboru ekonomických poradců prezidenta Clintona. Do Fedu se vrátila v roce 2004, kde zůstala až do své rezignace v únoru 2018.

Z životopisu, který Akerlof o sobě napsal pro portál Nobelprize.org, vyplývá, že s Yellenovou v mezidobí po ukončení její práce prezidentské poradkyně a návratu do Fedu šťastně a spokojeně spolupracoval ve výzkumu, za který v roce 2001 spolu s dalšími spolupracovníky obdržel Nobelovu cenu. O své ženě napsal: „Nejenže se naše osobnosti perfektně propojují, také jsme vždy byli takřka v úplné shodě v různých makroekonomických otázkách. Neshodneme se jen v jednom. Janet o něco více než já podporuje volný obchod.“

Obchodní vztahy USA a zbytku světa jedním z hlavních témat

Koneckonců otázky volného obchodu budou jedním z témat, kterému se bude muset Yellenová v nové funkci také věnovat. Většinu funkčního období strávil odcházející prezident Trump vyjednáváním o nových obchodních dohodách mezi USA a zbytkem světa. Neváhal přitom zavést dovozní cla a jiné sankce proti Evropské unii a Číně. Zejména obchodní vztahy mezi Čínou a USA jsou nyní na bodu mrazu, navzdory vysoké míře vzájemné provázanosti a závislosti.

Věrna tradici centrálních bankéřů se Yellenová během působení v čele Fedu vyhýbala komentářům ohledně obchodní politiky Bílého domu. Podle komentáře Yahoo! Finance může být náznakem jejího pragmatického způsobu přemýšlení komentář, který k tématu americko-čínských vztahů poskytla před dvěma lety během konference pořádané investiční bankou Credit Suisse. „Námi (USA) zavedené obchodní restrikce vůči Číně mohou mít dopad na mnoho dalších asijských zemí, které jsou s Čínou propojené prostřednictvím globálních obchodních vztahů,“ uvedla Yellenová a dodala, že obchodní spory vyvolané Trumpem mohou podlomit globální ekonomický růst.

Yellenová takto promluvila až během svého dočasného působení v think tanku Brookings Institution, který slouží jako mozkový trust a často i svého druhu odpočívadlo amerických činitelů po odchodu (i dočasném) z jejich vládních postů.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.