Johnson a jeho ministři koukají na východ a z Británie chtějí mít globálního šampiona volného obchodu

EXPORT.CZ | Brexit se stal pro mnohé analytiky jedním z důkazů nástupu populismu, zpomalování globalizace a klesajícího nadšení pro volný obchod v současném světě. Takové hodnocení je ale příliš zjednodušené. Mezi stoupence odchodu Velké Británie z Evropské unie se vměstnali zastánci nejrůznějších názorů. Ti, kteří dnes stojí v čele londýnské vlády, naopak ve Spojeném království vidí budoucího globálního lídra obchodní liberalizace.

Premiér Boris Johnson, pro kterého je velkým vzorem jeho slavný předchůdce Winston Churchill, sní o návratu „globální Británie“, jejíž slávu bude možné šířit díky silnějším obchodním vazbám v Asii i Americe. Také potřebuje ukázat, že se pozice jeho země ve světové ekonomice po brexitu nijak nezhorší. Neúnavná ministryně obchodu Liz Trussová už uzavřela dohody o volném obchodu s desítkami zemí světa. Sama původně hlasovala proti brexitu, pak se však přidala k jeho obhájcům. Také ona si myslí, že po odchodu z EU se britským obchodníkům otevřou nové možnosti. Unie byla v jejích očích brzdou. „Uvízli jsme za hradbou vysokých cel Evropské unie,“ prohlásila loni na podzim ve svém projevu v proslulém londýnském think-tanku Chatham House. Tento projev by se klidně mohl stát manifestem novodobých advokátů „globální Británie“.

Současná britská politika může na jedné straně působit jako marná a pošetilá snaha o oživování někdejšího impéria, na druhé straně je možné ji brát i jako projev londýnského realismu. Británie usiluje o vstup do Transpacifického partnerství CPTPP, které sdružuje země východní Asie a západní Ameriky. Z hlediska geografie to možná na první pohled postrádá logiku, ale Londýn vychází z přesvědčení, že právě v asijsko-tichomořském regionu se mezinárodní obchod bude rozvíjet nejdynamičtěji.

Dalším velkým cílem Johnsonovy vlády je uzavřít dalekosáhlou dohodu o volném obchodu a ekonomickém partnerství s nejsilnější ekonomikou světa – Spojenými státy. Je to hodně ambiciózní meta, kterou si před časem vytyčila také Evropská unie. Nedokázala se k ní výrazněji přiblížit ani za vstřícného amerického prezidenta Baracka Obamy, o obchodních konfliktech za jeho nástupce Donalda Trumpa ani nemluvě.

Žádné Britain First

Právě přirovnávání nástupu Donalda Trumpa před více než čtyřmi lety k brexitu hodně pokulhává – zvláště co se týče obchodní politiky. Liz Trussová dává najevo, že Londýn se nehodlá nijak inspirovat Trumpovým heslem America First. Namísto zvedání padacího mostu ve stylu Britain First hodlá podle jejích slov ostrovní země budovat mosty do celého světa.

Od podobných proklamací k reálnému uzavření dohody je ještě hodně daleko. Liz Trussová také prohlašuje, že Británie rozhodně bude hájit vlastní zájmy a některá témata jsou pro ni tabu. Londýn nehodlá v obchodních dohodách přistupovat třeba na nějaké zásadní změny svého národního zdravotnického systému NHS, které by se líbily zahraničním firmám, a bude trvat na zavedených standardech kvality například v potravinářském průmyslu. Tedy žádná chlorovaná kuřata nebo hormonálně ošetřované hovězí maso, jak by si přáli Američané. Britové v jednáních s USA narážejí na podobně citlivá témata, která v minulosti brzdila i rozhovory mezi Washingtonem a Bruselem. Spojené království sice Unii opustilo, v mnoha ohledech s ní ale pořád sdílí v minulosti nastavená pravidla.

Skutečnost, že už Británie uzavřela nejen obchodní dohodu s Evropskou unií, ale také s řadou dalších zemí, je možné považovat za úspěch vlády Borise Johnsona. Z velké části se však jedná „pouze“ o dohody o kontinuitě, které Spojenému království zajišťují podobný obchodní režim s ostatními státy, jakému se těšilo v době členství v EU. V některých případech se to ani zcela nepodařilo, v jiných dohodách obě strany přidaly ještě něco navíc – jako například pasáže o digitálním obchodu v dohodě mezi Británií a Japonskem. Reálné možnosti nové britské obchodní politiky ukážou příští měsíce a především to, jak se bude dařit vyjednávání o dohodě s USA a o vstupu do asijsko-tichomořského partnerství CPTPP.

Plusy a mínusy

Skeptici poukazují na skutečnost, že reálné dopady nových dohod budou omezené a Spojené království na tom ve finále ani nemůže být lépe než dříve. Jeho nejvýznamnějším obchodním partnerem zůstává Evropská unie, na niž připadá necelá polovina britského exportu. Obávaný brexit bez dohody s EU se sice nekonal, odchod z Unie přesto znamená řadu nových obchodních bariér. Skutečnost, že nová dohoda zcela nepokrývá sektor služeb a stanoví přísnější pravidla původu zboží, může podle australského ekonoma Kena Heydona, který nyní působí na London School of Economics, znamenat pokles obchodu o 20 procent. Přínos nových dohod se zeměmi mimo EU může tento propad vyvážit jen z menší části.

Druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem Británie jsou pak Spojené státy se zhruba pětinovým podílem na jejím exportu. A je zjevné, že cesta k dohodě s Washingtonem bude mnohem trnitější než v případě jiných zemí.

Ambicím „globální Británie“ na druhé straně hodně nahrává mimořádná konstelace letošního roku, kdy se Londýn může ukázat jako lídr na různých mezinárodních fórech. Spojené království předsedá skupině G7 vyspělých ekonomik a na chystaný summit přizvalo také tři významné demokracie asijsko-tichomořské oblasti – Indii, Jižní Koreu a Austrálii. Bude hostit klimatický summit a hodlá se profilovat jako silný zastánce dalších globálních závazků v této oblasti. Ekologické standardy mají být podle Britů v současné době také přirozenou součástí obchodních dohod.

V britské metropoli nyní mluví o vzniku nové skupiny D10 (G7 + tři přizvané země), která by měla povzbudit obchod mezi demokratickými zeměmi a vyvážit sílící postavení Číny. Zdaleka ne všude taková představa vyvolává nadšení. Kromě rozdílných postojů vůči obchodu s říší středu se objevují i další otázky pochybovačů. Proč by členy takového uskupení neměly být i další země jako Mexiko, Brazílie nebo Indonésie? Francouzům, kteří se ve svých zahraničně-ekonomických aktivitách tradičně hodně zaměřují na Afriku, zase nemusí být po chuti přílišná orientace na východní Asii.

Zajedno s Bidenem

Vládě Borise Johnsona naopak nahrává skutečnost, že mnohé její priority se shodují s představami nové americké administrativy Joea Bidena. Londýn i Washington jsou dnes zajedno v tom, že je třeba usilovat o společný postup demokratických států vůči Číně. Shoda panuje i v tom, že pojem férový obchod by měl do budoucna zahrnovat také dodržování standardů v oblasti životního prostředí.

Britové dnes mluví o hodnotově zakotveném obchodu, ale je sporné, jestli třeba právě v Asii najdou pro takové své postoje dostatečné pochopení. Při vyjednávání o dohodě s USA zase musejí počítat s odporem aktivistů, kteří budou vždy prohlašovat, že velké obchodní dohody vyhovují pouze zájmům nadnárodních korporací. Liz Trussová slibuje, že vláda udělá vše pro to, aby si zajistila důvěru veřejnosti. Londýn podle ní nebude dělat stejné chyby jako EU, která při jednáních s bývalou administrativou Baracka Obamy nedosáhla největší evropské obchodní dohody, jak si přála, ale jedné z největších evropských petic, ve které více než tři miliony lidí takovou dohodu odmítly. Nikde ale není předem dáno, že Britové budou v tomto ohledu úspěšnější.

Londýnu by určitě vyhovovalo, kdyby se také Američané připojili k britskému nadšení pro trhy asijsko-tichomořského regionu. Americko-britský obchod by tak bylo možné povzbudit „zadními vrátky“ – pokud by se obě země staly členy CPTPP. Teoreticky tomu nic nebrání, protože Spojené státy patřily mezi signatáře původního Transpacifického partnerství a teprve Donald Trump z této dohody vycouval. Mnohé však spíše nasvědčuje tomu, že Bidenova administrativa nebude s uzavíráním jakýchkoliv nových dohod příliš pospíchat. Oproti Trumpově éře se v Americe sice hodně změnilo, ale žádné velké nadšení pro mezinárodní obchod se ve Washingtonu nerýsuje ani dnes. Přednost má zjevně domácí agenda.

Případné členství Velké Británie v CPTPP má z pohledu Johnsonovy vlády ještě jednu výhodu. Na rozdíl od Evropské unie by Británii nijak neomezovalo v uzavírání dalších obchodních dohod. CPTPP – oproti současné dohodě mezi Londýnem a Bruselem – se také nezabývá původem jednotlivých komponentů finálních výrobků. Spojené království by tak mohlo propojit své evropské dodavatelské řetězce s obchodem na východoasijských trzích. V ideálním případě by se tak Britové mohli vyhnout sílícímu trendu regionalizace mezinárodního obchodu.

Britové se k členství v CPTPP postupně úspěšně propracovávají také uzavíráním dohod s jednotlivými členy tohoto partnerství. To zároveň znamená, že britští exportéři budou těžit z výhod volného přístupu na tamní trhy tak jako tak – bez ohledu na to, kdy Spojené království do CPTPP opravdu formálně vstoupí. Výhody samotného členství v Transpacifickém partnerství se pak mohou projevit v dlouhodobějším horizontu, kdy se Británie bude podílet na dalším rozvoji spolupráce a formování nových pravidel mezinárodního obchodu.

V digitálním světě

Pro Londýn je v tomto ohledu zvlášť zajímavá oblast digitálního obchodu, služeb a ochrany duševního vlastnictví. Příslušnou kapitolu v dohodě s Japonskem už Britové dojednávali s ohledem na standardy CPTPP. Zajímavým partnerem v tomto ohledu bude Singapur, který je podobně jako Londýn významným finančním centrem. Jak upozorňuje Elly Darkinová z poradenské firmy Global Counsel, tři členové CPTPP – Singapur, Nový Zéland a Chile – už uzavřeli dohodu o partnerství v digitální ekonomice.

Velkou metou pro vzdálenější budoucnost by pak mohla být dohoda s Indií, která byla dosud proslulá spíše svými obchodními bariérami. Navzdory dědictví komplikovaných vztahů v minulosti mají Indie a Británie hodně společného – od snahy vyvažovat vliv Číny po zvýšený zájem o obchod se službami. Bude to běh na hodně dlouhou trať, ale dohoda mezi Dillím a Londýnem by propojila pátou a šestou největší ekonomiku světa.

Zkušenosti Londýna s dobýváním amerických i asijských trhů nakonec mohou být poučné i pro Evropskou unii. Vzhledem k téměř padesátiletému členství Británie v Evropských společenstvích platí, že výchozí pozice EU a Spojeného království jsou v mnoha ohledech přece jen podobné. Británie je oproti Unii menší ekonomikou, kterou dnes realita nutí k tomu, aby na globální šachovnici hrála odvážněji. Není vyloučeno, že díky tomu občas vyšlape cestu i pro další Evropany.

Text připravil server o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital