Viděl pád berlínské zdi i genocidu ve Rwandě, zažil války v Bosně, Iráku i Afghánistánu. Podrobně pokrýval pád komunismu ve všech zemích východní Evropy včetně Československa, zná se dobře s Michailem Gorbačovem. Byl u svržení Saddáma Husajna i rezignace egyptského prezidenta Husního Mubáraka, setkal se s vůdci Tálibánu, mluvil s Havlem i Mandelou. Získal mnoho novinářských cen. Vyprávění s ním by vydalo na knihu, kterou zatím odmítá napsat. Jim Clancy (70), legenda CNN. Čtěte část rozhovoru z aktuálního čísla časopisu Reflex.
Sledujete pořád CNN?
Ne, už jsem v důchodu. Ale přál bych si obecně, aby se CNN věnovala víc skutečnému zpravodajství z ohrožených míst, většímu tematickému rozptylu. I když koncept „světové televize“ se mi líbí pořád.
A co čtete a sledujete, abyste věděl, co se děje ve světě?
Mám rád deník v angličtině vydávaný v Hongkongu, South China Morning Post. Hodně se z něj dozvíte o Číně. Je důležité sledovat i lokální periodika: když se něco stane mezi Pákistánem a Indií, tak si o tom přečtete v indických novinách, ale je nutné zabrousit i na pákistánské zpravodajství – kombinací těchto dvou zdrojů získáte větší nadhled, jinou perspektivu. Jak události chápou lokální média, je dost zásadní. Analýzy, které vznikají tisíce kilometrů daleko od místa, kde se něco děje, nestačí.
