Machinace a klam. Putinovo hlasování o ústavních změnách bylo v „nejlepší“ ruské tradici

Karel Svoboda

02. 07. 2020 • 19:51

Rusko má za sebou týden trvající hlasování o změnách ústavy, jež především umožní další vládu Vladimira Putina. Jiný než souhlasný výsledek se proto nečekal a rovněž řada negativních reakcí není překvapivá. Rusko není zrovna proslulé průzračností a spravedlivostí voleb a bylo takřka nemyslitelné, že by se nynější hlasování, pro které byla stanovena speciální, hodně rozvolněná, pravidla, tomuto trendu jakkoli vymykalo. Deklarované výsledky budou platit, o tom není sporu, ovšem stojí za to ohlédnout se za některými aspekty.

Byl to týden hlasování, kdy na poslední, takzvaně hlavní den zbývalo v některých okrscích jen minimum voličů, hlasovalo se i ve velmi provizorních podmínkách (stany, kufry aut), omezovala se činnosti pozorovatelů, kteří byli navíc předvybraní státem (respektive Společenskou komorou) a nebyli přítomní předčasnému hlasování atd. To vše od začátku dávalo tušit, že výsledky budou budit pochybnosti.

Pobídky k hlasování od těch „měkkých“, typu koncertů u hlasovacích místností, loterií pro účastníky hlasování či prodeje levného zboží až po „tvrdé“, jako je nucení státních zaměstnanců k volbě, vhazování lístků po stozích či totální neprůhlednost hlasování mimo hlavní volební den, to nejsou mechanismy, které by byly neznámé. Ať už jde přímo o Rusko nebo o jiná místa - například předčasné hlasování, kdy pozorovatelé v den voleb zjistí, že už mají téměř všichni odvoleno, je velmi populární v Bělorusku.

Dá se očekávat, že další zprávy o volebních machinacích ještě budou přicházet. Člověk, který byť jen letmo sleduje dění v ruské politice, nemusí být zatvrzelým odpůrcem Vladimira Putina, aby zapochyboval o výsledku 78 procent pro při 68 procentech účasti.

Přesto byla jedna věc na hlasování zajímavá, a to z hlediska obrany proti obviněním z volebních machinací. Ruské televizní kanály, jmenovitě První kanál a NTV, které jsou bezvýhradně loajální Kremlu, „odhalily“ podvod ze strany sdružení Golos. Podle jejich verze pracovník organizace natáčel údajné volební podvody a hromadné vhazování volebních lístků do urny. Pak si prý ale nevšiml, že kamera stále běží, a dal pokyn údajné volební místo sbalit a odjet. Podle ruských televizí to byl zjevný důkaz toho, že obvinění z podvodů jsou smyšlená a zinscenovaná.

Upřímně, takový příběh o podvodu ze strany pozorovatelů (Golos) zní dosti nepravděpodobně. Už jen proto, že podle této organizace nikdo jako zmíněný pracovník neexistuje, alespoň ne v řadách jejích spolupracovníků. Navíc, údajně podvodné video se objevilo nikoli na stránkách Golosu, ale na málo sledovaném youtube kanálu. Pokud tedy vyloučíme naprosto krkolomné možnosti, jako že se jedná o někoho mimo neziskovku, kdo chtěl svému „svědectví“ dodat využitím jejího jména váhu, nezbývá prakticky nic jiného, než že se jednalo o velmi chytrý tah, jak neutralizovat stížnosti na podvody.  

Podobná diskreditace důkazů o volebních machinacích by v rámci ruských hlasování byla novinkou. Tím, že byl případ odvysílán na státních televizních kanálech, dostalo se mu široké publicity. Golos se přitom nemá prakticky jak bránit, protože i kdyby dokázal svoji nevinu, což samo o sobě není nic složitého, nedostane svoji verzi příběhu k veřejnosti. Úloha televize jako dominantního zdroje zpravodajství sice klesá, ale stále představuje nejvýznamnější kanál. Jednou rozšířená verze se pak udržuje bez ohledu na realitu.

Například legendární „ukrajinskými fašisty ukřižovaný chlapeček“, vymyšlený zmiňovaným Prvním kanálem, je toho typickým příkladem. I když bylo jasně prokázáno, že jde o naprostou fabulaci (místo „ukřižování“ neexistuje, „svědkyně“ je ve skutečnosti herečkou, která na údajném místě prostě nemohla být atd.), příběh si žil dál. Když nic, tak alespoň ve formě „na každém šprochu, pravdy trochu“. Bývá to zkrátka scénář, ve kterém Kreml nemůže prohrát.

Vedle standardních výsledků zvláště v etnických republikách (Čečensko vykázalo 97 procent podpory při 97 procentech účasti) se objevilo několik zvláštností. Tou hlavní zajímavostí je fakt, že v Něněckém (Něneckém) autonomním okruhu, místě, kde žije asi 45 tisíc lidí, byly změny v ústavě odmítnuty. Důvodem je podle všeho fakt, že se před hlasováním jednalo o spojení autonomního okruhu s Archangelskou oblastí, což nebyl nijak populární tah. Šéfka volební komise Ella Pamfilova po hlasování prohlásila, že právě případ Něněckého AO dokazuje, že hlasování proběhlo řádně. Takové vysvětlení ovšem nezní příliš přesvědčivě, tento autonomní okruh se nikdy nějakou vzácnou samostatností nevyznačoval a jednání o spojení s Archangelskou oblastí byla ukončena ještě před hlasováním. Daleko více se tak nabízí verze, že tato jedna porážka byla umožněna s cílem navodit zdání férovosti hlasování.

SDÍLET